I. ÚS 515/12
I.ÚS 515/12 ze dne 16. 5. 2012

N 106/65 SbNU 451
Absence odůvodnění příkazu k provedení domovní prohlídky coby neodkladného úkonu

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 16. května 2012 sp. zn. I. ÚS 515/12 ve věci ústavní stížnosti J. Ch. proti příkazu Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 12. 2011 sp. zn. 0 Nt 1741/2011, kterým byla nařízena domovní prohlídka nemovitosti užívané stěžovatelem.
I. Příkaz Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 12. 2011 sp. zn. 0 Nt 1741/2011 se ruší.

II. Ve zbývajícím rozsahu se ústavní stížnost zamítá.
Odůvodnění

I.

Ve své ústavní stížnosti J. Ch. (dále jen "stěžovatel") navrhl zrušení shora označeného příkazu Okresního soudu v Karviné (dále též jen "okresní soud") pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 7 odst. 1, čl. 12 odst. 1, 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Uvedeným příkazem soudkyně okresního soudu nařídila prohlídku bytu v domě na ul. R. v H. a přilehlých prostor k tomuto bytu náležejících, jehož vlastníkem je společnost RPG Byty, s. r. o., přičemž nemovitost na základě nájemní smlouvy užívá stěžovatel. Z odůvodnění tohoto příkazu vyplývá, že státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karviné - pobočky v Havířově podal návrh na vydání příkazu k domovní prohlídce nemovitosti ve výroku označené. Návrh byl odůvodněn tím, že Policie České republiky, Krajské ředitelství Moravskoslezského kraje, územní odbor Karviná, 3. oddělení obecné kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování v Havířově-městě, (dále jen "policejní orgán") prověřuje důvodné podezření ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) trestního zákoníku (dále jen "tr. zákoník") a přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se měl dopustit stěžovatel. V průběhu prověřování stěžovatel vydal střelby schopnou zbraň, kterou měl v držení, ačkoli nikdy nebyl a není držitelem příslušného zbrojního průkazu. Současně z výslechu poškozené M. M. vyplynulo, že jí měl stěžovatel sdělit, že má ve svém držení více zbraní. Soud, po prostudování shromážděného materiálu, s ohledem na všechny skutečnosti dospěl k závěru o existenci důvodného podezření, že v bytě, jehož nájemcem je stěžovatel, je věc důležitá pro trestní řízení, čímž byly splněny zákonné podmínky uvedené v § 82 odst. 1 trestního řádu (dále též jen "tr. ř."). Následně byla citována příslušná ustanovení trestního řádu vztahující se k provádění domovní prohlídky a vydání věci důležité pro trestní řízení (§ 85a, § 78 odst. 1, § 79 odst. 1 a 3 tr. ř.).

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že ačkoli byla domovní prohlídka provedena před zahájením trestního stíhání, napadený příkaz k domovní prohlídce neobsahuje zdůvodnění provedení tohoto úkonu jako neodkladného podle § 160 odst. 4 tr. ř.. V této souvislosti poukázal na již konstantní judikaturu Ústavního soudu [nálezy sp. zn. II. ÚS 3073/10 ze dne 10. 3. 2011 (N 41/60 SbNU 483), IV. ÚS 1780/07 ze dne 25. 8. 2008 (N 147/50 SbNU 297), II. ÚS 362/06 ze dne 1. 11. 2006 (N 200/43 SbNU 239) a další], z níž vyplývá povinnost v odůvodnění příkazu k provedení domovní prohlídky uvést, proč se jedná o úkon neodkladný. To proto, aby bylo zřejmé, že orgány činné v trestním řízení podmínky neodkladnosti náležitě zkoumaly a jak dospěly k závěru o jejich existenci. Z odůvodnění napadeného příkazu je patrno, že podmínka náležitého zkoumání neodkladnosti není v projednávané věci vůbec splněna, čímž došlo k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatele. Navíc, při domovní prohlídce byly odňaty zcela jiné věci než věci předpokládané v odůvodnění napadeného příkazu.

II.

K ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") vyjádřil policejní orgán, který popsal, jak v průběhu dalšího prověřování získal informace o tom, že stěžovatel, jako bývalý voják z povolání, má v držení více střelných zbraní. Mimo jiné zjistil, že stěžovatel vyhrožoval zastřelením i svému bývalému zaměstnavateli. Z těchto důvodů byl, se svolením bývalé manželky stěžovatele, ohledán prostor garáže a sklepního boxu. Tímto ohledáním nebylo dosaženo sledovaného účelu, takže poté policejní orgán dospěl k závěru, že jediným místem, kde by se ještě mohly nacházet věci důležité pro trestní řízení (především zbraně, popř. listiny či jiné použité prostředky potvrzující vyhrožování bývalému zaměstnavateli), je byt, který stěžovatel užívá. S ohledem na zdravotní stav stěžovatele nemohl být vyzván k dobrovolnému zpřístupnění bytu a i s ohledem na riziko možného zahlazení stop rozhodl se policejní orgán k vykonání domovní prohlídky. Podal podnět dozorovému státnímu zástupci k podání žádosti o vydání příkazu k provedení domovní prohlídky. V tomto podnětu výslovně uvedl a zdůvodnil, že se jedná o neodkladný úkon. Domovní prohlídka byla provedena za účasti stěžovatele. V jejím rámci byly zajištěny věci sepsané v protokolu o provedení domovní prohlídky. Za nedůvodnou považuje policejní orgán námitku stěžovatele, že při domovní prohlídce byly zajištěny i jiné věci, neboť se jednalo o věci důležité pro trestní řízení, jak je zřejmé ze záznamu o zahájení úkonů trestního řízení. Okresní soud jen zaslal příslušný spisový materiál sp. zn. 0 Nt 1741/2011 a uvedl, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání.

Stěžovatel možnost své repliky k citovaným vyjádřením nevyužil.

III.

Ze spisového materiálu vyplývá, že policejní orgán podal dne 9. 12. 2011 dozorovému státnímu zástupci podnět k návrhu na vydání příkazu k domovní prohlídce. V odůvodnění mj. uvedl, že se jedná o úkon neodkladný, neboť v případě jeho neprovedení by mohly být věci důležité pro trestní řízení z místa odstraněny podezřelým, popřípadě jinou osobou, která by mohla mít přístup do bytu. Ve stejný den požádal státní zástupce příslušný okresní soud o vydání příkazu k domovní prohlídce, ale v tomto návrhu již absentuje zdůvodnění, že se jedná o úkon neodkladný. Poté, dne 12. 12. 2011, okresní soud vydal napadený příkaz k domovní prohlídce bez zdůvodnění neodkladnosti jejího provedení. Domovní prohlídka byla provedena dne 14. 12. 2011 za účasti stěžovatele, který byl před jejím zahájením vyslechnut (§ 84 tr. ř.). O jejím provedení byl sepsán protokol s popisem zajištěných věcí, zejména písemností, jimiž stěžovatel vyhrožoval svému bývalému zaměstnavateli. Z protokolu je rovněž zřejmé, že pouze odkazuje na napadený příkaz k domovní prohlídce bez uvedení skutečností odůvodňujících neodkladnost jejího provedení. Usnesením policejního orgánu ze dne 4. 1. 2012 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele jako obviněného ze spáchání zločinu vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku a přečinu nedovoleného ozbrojování podle § 279 odst. 1 téhož zákona.
IV.

Po prostudování ústavní stížnosti a obsahu spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Ústavní soud se již v minulosti mnohokrát zabýval tím, jaké požadavky klade Listina na soudní příkazy k domovním prohlídkám a prohlídkám jiných prostor a pozemků ve smyslu trestního řádu. Nejnověji tuto problematiku shrnul v nálezu sp. zn. I. ÚS 3369/10 ze dne 10. 1. 2012 (N 4/64 SbNU 39), kde uvedl, že obecný soud, před vydáním příslušného příkazu, musí nejen bedlivě zkoumat, zda v té které věci jsou pro nařízení domovní prohlídky splněny všechny zákonné podmínky. Také musí příkazu, jímž domovní prohlídku nařizuje, věnovat náležitou pozornost a své rozhodovací důvody v jeho odůvodnění dostatečně a zřetelně vyložit [srov. shodně např. i nález sp. zn. II. ÚS 362/06 (viz výše), nález sp. zn. I. ÚS 536/06 ze dne 28. 4. 2009 (N 100/53 SbNU 263) či nález sp. zn. II. ÚS 1940/10 ze dne 11. 11. 2010 (N 222/59 SbNU 207)]. Nestačí proto "pouhý" odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (či jiných) okolností tento příkaz, jako rozhodnutí orgánu veřejné moci, vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněné. Jestliže byl příkaz k domovní prohlídce vydán ve stadiu "prověřování podezřelého", nikoli ve stadiu trestního stíhání stěžovatele, musí být vydán s odůvodněním, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný [srov. nález sp. zn. IV. ÚS 1780/07 a nález sp. zn. II. ÚS 3073/10 (oba viz výše), dostupné též na http://nalus.usoud.cz].

Za neodkladný úkon je považován takový úkon, který vzhledem k nebezpečí jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání. Jedná se o výjimku z obecného principu, podle něhož jsou jednotlivé úkony v trestním řízení činěny až po zahájení trestního stíhání [srov. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 129/2000 ze dne 26. 9. 2000 (N 134/19 SbNU 221)]. Při provedení takového úkonu je nutné uvést, na základě jakých skutečností byl úkon považován za neodkladný nebo neopakovatelný. Účelem zdůvodnění neodkladnosti úkonu je transparentnost postupu a jeho následná kontrolovatelnost procesními stranami.

Pokud jde o právo na spravedlivý proces, tomu odpovídá povinnost obecných soudů svá rozhodnutí řádně odůvodnit. Nejsou-li zřejmé důvody rozhodnutí, svědčí to o libovůli v soudním rozhodování [srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 183/03 ze dne 14. 9. 2005 (N 175/38 SbNU 399), sp. zn. I. ÚS 74/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 175/43 SbNU 17), sp. zn. I. ÚS 2568/07 ze dne 23. 1. 2008 (N 20/48 SbNU 213), vše dostupné též na http://nalus.usoud.cz]. Kvalita odůvodnění soudního rozhodnutí v přípravném řízení je pak obrazem efektivity soudního přezkumu návrhu státního zástupce. I při vědomí o obvyklém časovém limitu pro rozhodnutí soudu o návrzích orgánů veřejné žaloby v přípravném řízení (tedy zejména úkonů neodkladných a neopakovatelných) není ústavněprávně akceptovatelné, aby byly soudní přezkum a v důsledku toho ochrana základních práv a svobod a jiných legitimních hodnot jen paušální. V takovém případě by totiž byl postup soudů pouhou ztěžující formalitou pro orgány veřejné žaloby, a nikoliv garantem základních práv a svobod, včetně pozitivních povinností státu na poli základních práv a svobod a v neposlední řadě i mezinárodních závazků (nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1940/10 - viz výše).

Ani v tomto případě neměl Ústavní soud důvod odchýlit se od svých dříve vyslovených závěrů, obsažených ve shora citované judikatuře zabývající se problematikou (ne)zdůvodněných neodkladných úkonů v příkazech k provedení domovní prohlídky či prohlídky jiných prostor a pozemků. Jak již bylo shora uvedeno, pokud ještě nebylo zahájeno trestní stíhání konkrétní osoby, musí být příkaz k provedení domovní prohlídky (či prohlídky jiných prostor) vydán s odůvodněním toho, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný. V opačném případě trpí příkaz závažnou vadou, která má za následek porušení ústavně zaručeného základního práva zakotveného v čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny a práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny [viz např. nálezy sp. zn. III. ÚS 287/96 ze dne 22. 5. 1997 (N 62/8 SbNU 119), sp. zn. II. ÚS 298/05 ze dne 6. 10. 2005 (N 196/39 SbNU 91), sp. zn. I. ÚS 536/06 ze dne 28. 4. 2009 (N 100/53 SbNU 263), sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (viz výše), sp. zn. II. ÚS 3073/10(viz výše), vše dostupné též na http://nalus.usoud.cz].

V posuzovaném případě odůvodnění neodkladnosti domovní prohlídky v napadeném příkazu evidentně chybí. Neodkladnost tohoto úkonu není z jeho odůvodnění, byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu, jakkoli (ani interpretací) seznatelná (srov. nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1780/07). Pochybení soudu nelze nahrazovat interpretací podnětu policejního orgánu, který není, a z povahy věci ani nemůže být, nezávislým soudním orgánem, který jediný má právo vydat příkaz k provedení prohlídky [viz nález sp. zn. Pl. ÚS 3/09 ze dne 8. 6. 2010 (N 121/57 SbNU 495; 219/2010 Sb.)]. Jinými slovy řečeno, příkaz k provedení domovní prohlídky je třeba vnímat především jako nástroj kontroly nad prací policie a státního zastupitelství v případech, kdy tato zasahuje do základních práv a svobod právních subjektů.

Napadeným příkazem okresního soudu k provedení domovní prohlídky bylo tedy porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces zakotvené v čl. 36 odst. 1 a právo na ochranu obydlí podle čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny. Důvodem je absence odůvodnění provedení prohlídky jako neodkladného úkonu podle § 160 odst. 4 tr. ř. Nutno dodat, že zdůvodnění neodkladnosti uvedeného úkonu postrádá i návrh státního zástupce na vydání příkazu k domovní prohlídce. Odůvodnění neodkladnosti obsahoval pouze podnět policejního orgánu. Toto vybočení soudu z rámce procesních předpisů upravujících zásady dané pro vyhledávání a provádění důkazů, jež jsou základními předpoklady řádného výkonu spravedlnosti, je nejen v rozporu s ústavními zárukami, ale ve svých důsledcích znehodnocuje i samotný účel trestního řízení, což se ve vztahu k soudnímu (soudcovskému) rozhodování sluší pokládat za pochybení zvlášť výrazné.

V.

Z těchto důvodů Ústavní soud shledal argumentaci stěžovatele důvodnou. Proto jeho ústavní stížnosti vyhověl a v záhlaví uvedený příkaz Okresního soudu v Karviné ze dne 12. 12. 2011 sp. zn. 0 Nt 1741/2011 podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

Ve zbylém rozsahu, v části směřující proti vlastnímu provedení domovní prohlídky Policií České republiky, Ústavní soud ústavní stížnost zamítl (§ 82 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ve shodě s principem subsidiarity, resp. minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), ze kterého vyplývá, že za účelem dosažení ochrany ústavnosti je nutné volit pouze taková rozhodovací opatření, jež v minimální míře zasahují do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [např. nálezy sp. zn. III. ÚS 148/97 ze dne 25. 9. 1997 (N 113/9 SbNU 65), sp. zn. III. ÚS 337/97 ze dne 13. 11. 1997 (N 143/9 SbNU 269; 84/1999 Sb.), sp. zn. IV. ÚS 537/01 ze dne 10. 4. 2002 (N 45/26 SbNU 17), sp. zn. IV. ÚS 1780/07 (viz výše), vše dostupné též na http://nalus.usoud.cz)]. Je evidentní, že zrušením předmětného příkazu k domovní prohlídce pozbyly svého právního základu úkony na něj navazující. Bude tedy na orgánech činných v trestním řízení, aby k této vadě, po tomto nálezu Ústavního soudu, náležitě přihlédly a z jeho důsledků poté ve vlastním postupu a rozhodování následně i vycházely. Za situace, kdy Ústavní soud má za to, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci a účastníci s tím souhlasili, bylo od tohoto jednání v předmětné věci upuštěno.



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.