I. ÚS 484/17
I.ÚS 484/17 ze dne 14. 3. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Ing. Michala Dřeva, právně zastoupeného Mgr. Filipem Macháčkem, Ruská 614/42, Praha, proti příkazu k domovní prohlídce Okresního soudu v Jihlavě ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 11 Nt 1105/2017, a návrhu na vydání zákazu Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, odbor hospodářské kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování České Budějovice, v pokračování v porušování základních práv stěžovatele, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 15. 2. 2017 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaného příkazu k provedení domovní prohlídky. Současně s tím se stěžovatel domáhal ve vztahu k Policii České republiky, Krajské ředitelství policie Jihočeského kraje, odboru hospodářské kriminality, služby kriminální policie a vyšetřování České Budějovice vyslovení zákazu porušování jeho ústavně zaručených základních práv a svobod.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Z ústavní stížnosti stěžovatele vyplývá, že Okresní soud v Jihlavě vydal dne 1. 2. 2017 příkaz k prohlídce jiných prostor a pozemků, v němž blíže vymezil nemovité a movité věci, kde by tato prohlídka měla být provedena. S její realizací stěžovatel zásadně nesouhlasí. Podle jeho názoru nebyl příkaz k provedení prohlídky řádně odůvodněn, přičemž vymezil ať již zákonné či judikaturní premisy pro přípustnost zásahu do základních práv a svobod, zaručených čl. 12 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod. Příslušný okresní soud přikázal provedení domovní prohlídky na základě telefonických odposlechů učiněných stěžovatelem s Danou Růžičkovou, Miroslavem Zámečníkem, Igorem Klessym a obhájcem obviněné společnosti Otín Green Power, s. r. o., jejímž je stěžovatel jednatelem. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl vysvětlení k jednotlivým telefonickým hovorům, které podal též orgánům činným v trestním řízení. Současně s příkazem k provedení domovní prohlídky bylo rozhodnuto i o návrhu na vzetí stěžovatele do vazby, z níž byl posléze propuštěn. Tvrzení orgánů činných v trestním řízení považuje stěžovatel za pouhé spekulace, na jejichž základě nemohl být vydán příkaz k prohlídce. Za problémový považuje stěžovatel též odposlech komunikace mezi ním, jakožto jednatelem obviněné společnosti Otín Green Power, s. r. o., a jejího obhájce.

Stěžovatel uvádí, že již před započetím domovní prohlídky policie obdržela vše, co v rámci výzvy k vydání věci požadovala. Následnou prohlídku považuje stěžovatel za nezákonnou. V prohlídce bylo podle protokolu pokračováno, a to vzhledem k tomu, že měla existovat důvodná obava, že nebyly vydány všechny požadované věci. Tato důvodná obava nebyla nijak argumentována. V napadeném příkazu není ani vymezen okruh předmětů, které mají být v rámci prohlídky zajištěny.

Podle stěžovatele nemůže obstát ani popis úkonu jako neodkladného a neopakovatelného. K situaci bylo přistoupeno za situace, kdy výzva k vydání účetních dokladů byla datována dnem 24. 2. 2016. K jejich vydání pak došlo dne 26. 4. 2016. K prohlídce došlo po jednom roce, po adresování žádosti o vydání věci a deset měsíců po jejich faktickém vydání. Závěrem stěžovatel rovněž poukázal na skutečnost, že v průběhu celé domovní prohlídky (cca 24 hod) byl spoután.
III.

Ústavní soud zvážil všechny námitky stěžovatele, načež dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud musí zůstat zdrženlivý v zasahování do činnosti ostatních orgánů veřejné moci a činit tak výjimečně pouze v případech, kdy dojde k flagrantnímu porušení základních práv stěžovatele. To platí i pro institut domovní prohlídky, či prohlídky jiných prostor a pozemků, přičemž je nutné mít na paměti, že právě nadměrné formalizování počáteční etapy vyšetřování může znemožnit dosažení kýženého cíle celého trestního řízení, což však na druhou stranu vyvažují přísné požadavky kladené na detailnost a preciznost příslušného rozhodnutí (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 3279/13).

K tomu je třeba zdůraznit, že domovní prohlídka, resp. prohlídka jiných prostor a pozemků je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád. Její procesní použitelnost, jakož i její hodnocení z hlediska důkazního je především věcí orgánů činných v dalších stadiích trestního řízení, především pak nezávislých soudů (viz usnesení sp. zn. I. ÚS 3156/14 ze dne 5. 2. 2015, dostupné jako další uvedená rozhodnutí Ústavního soudu na http://nalus.usoud.cz). Přípustné opravné prostředky není přitom možno chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušného rozhodnutí či postupu, ale v souvislostech pokračujícího trestního (soudního) řízení, které samou svou existencí zaručuje, a to až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu danou trestním řádem, v němž účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví. Východiskem pro tyto závěry je článek 4 Ústavy, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci (viz usnesení sp. zn. II. ÚS 1179/10 ze dne 21. 12. 2010).

Namítá-li stěžovatel, že příkaz k provedení prohlídky jiných prostor a pozemků nebyl řádně odůvodněn, nelze mu dát za pravdu. Z napadeného příkazu vyplývá, ve kterých prostorech by tato měla být provedena, co je předmětem zájmu Policie ČR, jakož i to, proč se provádí. Příslušný okresní soud dostatečně podrobně vylíčil snahu orgánů činných v trestním řízení dobrat se požadovaných účetních dokladů jiným způsobem, než cestou prohlídky jiných prostor a pozemků. Sám stěžovatel poukázal na to, že prohlídka byla provedena cca jeden rok po té, co byl orgány činnými v trestním řízení vyzván k tomu, aby předložil požadované doklady. Není pravdou, že by se tak v plném rozsahu stalo k datu 26. 4. 2016, neboť je dostatečně zdokumentováno, že i po tomto datu byly se stěžovatelem ze strany Policie ČR sjednávány schůzky za účelem předání požadované dokumentace, k čemuž však nedošlo. Okresní soud z provedených odposlechů dovodil, že se stěžovatel snaží jednak upravit obsah požadované dokumentace a také ovlivnit svědky, za takové situace nelze přikázanou prohlídku považovat za úkon nepřípadný či nezákonný.

Ohledně námitky stěžovatele, že orgány činnými v trestním řízení byl monitorován jeho hovor s obhájcem Mgr. Filipem Macháčkem, je třeba uvést, že i bez něj lze považovat argumentaci okresního soudu za dostatečně přesvědčivou. Námitka stěžovatele ohledně délky jeho spoutání nemůže mít na přezkum napadeného rozhodnutí žádný vliv.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2017

Kateřina Šimáčková v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.