I. ÚS 440/05
I.ÚS 440/05 ze dne 7. 2. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. J. J., zastoupené Mgr. Josefem Pelechem, advokátem v Plzni, Kardinála Berana 1157/32, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 15 Co 332/2005-56 ze dne 20. 6. 2005 a proti usnesení Okresního soudu v Tachově č.j. 7 C 164/2004-41 ze dne 12. 5. 2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Krajského soudu v Plzni č.j. 15 Co 332/2005-56 ze dne 20. 6. 2005, jímž bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Tachově č.j. 7 C 164/2004-41 ze dne 12. 5. 2005, kterým soud I. stupně zastavil odvolací řízení a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení z toho důvodu, že stěžovatelka spolu s podaným odvoláním nezaplatila ve stanovené lhůtě soudní poplatek, a to ani po výzvě soudu. Napadenými rozhodnutími bylo podle jejího názoru porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v následujících skutečnostech: Rozsudkem Okresního soudu v Tachově č.j. 7 C 164/2004-30 ze dne 22. 2. 2005 byla zamítnuta její žaloba proti žalovaným o zaplacení částky 100.000 Kč. Proti tomuto rozsudku podala odvolání. Usnesením téhož soudu č.j. 7 C 164/2004-41 ze dne 12. 5. 2005 bylo řízení o odvolání zastaveno a usnesením Krajského soudu v Plzni č.j. 15 Co 332/2005-56 ze dne 20. 6. 2005 bylo rozhodnutí soudu I. stupně potvrzeno. Rozsudek soudu I. stupně nabyl právní moci dne 14. 4. 2005.

Stěžovatelka uvedla, že soudní poplatek z odvolání byl splatný s podáním odvolání a stěžovatelka ho ani na výzvu soudu ve stanovené lhůtě nezaplatila, neboť "podáním ze dne 2. 5. 2005 sdělila, že poplatek za odvolání nezaplatí". Tomu předcházela její žádost - podaná spolu se žalobou - o osvobození od soudních poplatků a o přidělení zástupce z důvodu finanční tísně. Její žádosti nebylo vyhověno s odkazem na její majetek. Stěžovatelka je přesvědčena, že v jejím případě byly od počátku dány důvody osvobození od soudního poplatku, i když je pravda, že následně prohlásila, že osvobození nežádá. Toto prohlášení však učinila až poté, kdy jí bylo sděleno, že má majetek a že tudíž podmínky osvobození údajně splněny nebyly. Stěžovatelka tvrdí, že její majetkové poměry měly být zkoumány v konkrétních souvislostech, s ohledem na její sociální poměry, zdravotní stav atd. Na tyto skutečnosti poukazovala od počátku řízení. Vzhledem k uvedené situaci nabyla negativní postoj k práci Okresního soudu v Tachově a nechtěla tedy následně platit ani další soudní poplatek. Podle jejího názoru tak postupem soudu I. stupně i soudu odvolacího jí bylo zabráněno, aby se domohla svého práva u nezávislého a nestranného soudu, aby její opravný prostředek byl řádně projednán; to vše za situace, v níž žádný ze jmenovaných soudů neprověřil důvodnost skutečností vztahujících se k osvobození od soudních poplatků, eventuálně k ustanovení zástupce.

Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil. Současně navrhla, aby odložil vykonatelnost rozsudku Okresního soudu č.j. 7 C 164/2004-30 ze dne 22. 2. 2005, kterým jí byla uložena povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 7 C 164/2004 vedený u Okresního soudu v Tachově. Ze spisu zjistil, že se stěžovatelka žalobou domáhala zaplacení částky 100.000,- Kč proti obchodní společnosti České magnety, se sídlem v Tachově, z titulu nedoplatku ze smlouvy o postoupení pohledávky a dále náhrady škody ve výši 70.000,- Kč proti žalovanému J. Š. Současně požádala o osvobození od soudních poplatků a o přidělení právního zástupce. V rámci přípravy řízení předvolal soud I. stupně stěžovatelku k upřesnění žaloby a žádosti o osvobození od soudních poplatků. Z protokolu ze dne 14. 10. 2004 (č.l. 5) vyplývá, že k majetkovým poměrům prohlásila, že není schopna veškeré náklady pokrýt. K žádosti o určení právního zástupce pak uvedla, že na této žádosti netrvá, je sama schopna přednášet před soudem návrhy, jednat a předkládat ke svým tvrzením listinné důkazy. Ze spisu dále vyplývá (č.l. 5 revers), že se stěžovatelka dostavila k soudu dne 11. 11. 2004 a prohlásila, že o osvobození od soudních poplatků nežádá. Toto prohlášení je stěžovatelkou podepsáno. Usnesením č. 7 C 164/2004-7 ze dne 11. 11. 2004 byla vyzvána k zaplacení soudního poplatku ve výši 4.000,- Kč (stěžovatelka převzala téhož dne osobně - č.l. 6). Soudní poplatek byl zaplacen kolkovými známkami dne 18. 11. 2004 (č.l. 9). Ústní jednání bylo nařízeno na den 12. 1. 2005, předvolání bylo stěžovatelce doručeno dne 20. 12. 2004 (č.l. 19 revers). U tohoto jednání požádala o odročení jednání ze zdravotních důvodů. Z protokolu o jednání dále vyplývá, že žalobu vůči druhému žalovanému vzala v plném rozsahu zpět. Další jednání bylo nařízeno na den 22. 2. 2005, předvolání bylo stěžovatelce doručeno dne 3. 2. 2005 (č.l. 24 revers). Dne 4. 2. 2005 byla soudu doručena omluva stěžovatelky z jednání (zdravotní důvody); v omluvě byla rovněž obsažena žádost, aby soud celou věc projednal v její nepřítomnosti podle jejího vyjádření ze dne 21. 1. 2005 (č.l. 26). Při tomto jednání v nepřítomnosti stěžovatelky Okresní soud v Tachově rozsudkem č.j. 7 C 164/2004-30 ze dne 22. 2. 2005 žalobu vůči první žalované (obchodní společnosti) zamítl, řízení vůči druhému žalovanému zastavil a stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalované obchodní společnosti náhradu nákladů řízení ve výši 19.800,- Kč. Rozsudek byl stěžovatelce doručen dne 25. 3. 2005.

Proti rozsudku soudu I. stupně podala stěžovatelka odvolání, v němž navrhla, aby Krajský soud v Plzni napadený rozsudek zrušil. Usnesením č.j. 7 C 164/2004-38 ze dne 4. 4. 2005 vyzval soud I. stupně stěžovatelku k doplnění odvolání o náležitosti uvedené v § 205 o.s.ř. (včetně zaplacení soudního poplatku z odvolání bez specifikace jeho výše). Následně pak ještě soud I. stupně usnesením č.j. 7 C 164/2004-39 ze dne 28. 4. 2005 vyzval znovu stěžovatelku k zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 4.000,- Kč ve stanovené lhůtě 7 dnů s poučením, že nebude-li soudní poplatek ve stanovené výši a lhůtě zaplacen, bude řízení zastaveno. Stěžovatelka reagovala přípisem ze dne 29. 4. 2005, doručeným soudu dne 2. 5. 2005, v němž sdělila, že odvolání podle jejího názoru obsahuje všechny potřebné náležitosti. Dále sdělila, že soudní poplatek platit nehodlá. Uvedla, že se odvolala ke Krajskému soudu v Plzni, Okresní soud v Tachově již rozhodl, k němu se neodvolávala, takže neví, "proč chce tento soud mé odvolání ke Krajskému soudu v Plzni zastavit". Okresní soud v Tachově napadeným usnesením č.j. 7 C 164/2004-41 ze dne 12. 5. 2005 odvolací řízení zastavil s odůvodněním, že nebyl zaplacen soudní poplatek za odvolání, a to ani na výzvu soudu, i když tato povinnost přímo vyplývá ze zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o soudních poplatcích"). Toto usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 20. 5. 2005.

Stěžovatelka pak podala přímo ke Krajskému soudu v Plzni odvolání, v němž namítala, že Okresní soud v Tachově řízení o jejím odvolání ihned zastavil. Dále tvrdila, že ji soud rozhodnutím ve věci samé poškodil, a proto nehodlá znovu platit za nedořešenou a nekvalitní práci Okresního soudu v Tachově. V odvolání pak podrobně popisovala situaci, která ji vedla k podání původní žaloby. Soudní poplatek spolu s odvoláním proti usnesení o zastavení řízení nezaplatila. Krajský soud v Plzni napadeným usnesením č.j. 15 Co 332/2005-56 ze dne 20. 6. 2005 usnesení soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že soud I. stupně postupoval v souladu se zákonem, jestliže odvolací řízení ve smyslu § 9 odst. 1 zákona o soudních poplatcích pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání zastavil.

III.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla stěžovatelka účastníkem, k porušení jejích základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka dovolávala ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

V předmětné věci jsou ústavní stížností napadnuta rozhodnutí, jimiž bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání. Ústavní soud zde nemůže přisvědčit názoru stěžovatelky, že těmito rozhodnutími jí obecné soudy zabránily v uplatňování jejího práva a neposkytly ochranu jejímu právu. Soudní řízení je příslušnými zákonnými předpisy zpoplatněno a je povinností každého účastníka řízení soudní poplatek zaplatit, pokud konkrétní úkon není bezpoplatkový či pokud účastník není od povinnosti zaplatit soudní poplatek osvobozen. Stěžovatelka - jak vyplývá z rekapitulace soudního spisu - původně o osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek požádala, avšak následně prohlásila, že osvobození nežádá a soudní poplatek z podané žaloby zaplatila. Po rozhodnutí soudu I. stupně ve věci samé využila své procesní právo a podala odvolání proti rozsudku soudu I. stupně. Zákon o soudních poplatcích však odvolání spojuje s další poplatkovou povinností, a to bez ohledu na skutečnost, že účastník řízení v prvním stupni nebyl úspěšný a domnívá se, že soud I. stupně rozhodl nesprávně. Ze spisu jednoznačně vyplývá, že stěžovatelka si byla vědoma povinnosti zaplatit soudní poplatek z odvolání, avšak s ohledem na - podle jejího názoru - nedostatečnou práci soudu I. stupně soudní poplatek z odvolání podle svého výslovného vyjádření nehodlala zaplatit, byť byla o následcích nezaplacení soudního poplatku řádně poučena.

Za tohoto stavu nelze dovozovat, že by bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny, jehož se dovolává.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Stěžovatelka konečně žádala, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost rozsudku Okresního soudu v Tachově č.j. 7 C 164/2004-30 ze dne 22. 2. 2005. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta, Ústavní soud se již dále tímto návrhem nezabýval.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2006


František Duchoň v.r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.