I. ÚS 396/05
I.ÚS 396/05 ze dne 24. 4. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


I. ÚS 396/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně, soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti J. D., zast. Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem, sídlem Jana Palacha 954/4, Znojmo, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10.5.2005, č.j. 4 Cmo 193/2005-21, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15.2.2005, č.j. 3 Sm 414/2004-13, za účasti Vrchního soudu v Olomouci a Krajského soudu v Brně, jako účastníků řízení, a společnosti AGROS-obchod, služby, a.s, sídlem Dobšická 2296/4, Znojmo, ign. J. H., ing. A. D., ing. A. Ž., jako vedlejších účastníků řízení, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti napadla v záhlaví uvedená usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen "vrchní soud") a Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") a domáhala se jejich zrušení. Ve svém podání uvedla, že krajský soud napadeným usnesením jí nepřiznal osvobození od soudního poplatku s odůvodněním, že žalobkyně má majetek v cenných papírech značné hodnoty, a tudíž nesplňuje podmínky k přiznání osvobození od soudního poplatku. Vrchní soud toto usnesení potvrdil. K tomu stěžovatelka poznamenává, že proti usnesení krajského soudu podala odvolání z důvodu nesouhlasu s tímto rozhodnutím, v němž namítala, že směnka nejsou peníze, které lze za směnku získat jedině tím, že je někdo ochoten za převod směnky zaplatit. Stěžovatelka žádného zájemce o koupi směnky nenašla a nemá tak k dispozici prostředky na úhradu vyměřeného soudního poplatku; jejím jediným příjmem je starobní důchod, z něhož není schopna soudní poplatek zaplatit. Stěžovatelka namítá, že napadenými rozhodnutími byla porušena její základní práva plynoucí z čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR (dále jen "Ústava") a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Trvá na tom, že obecné soudy svévolným výkladem ustanovení § 138 odst. 1 obč. soudního řádu porušily jedno z jejích základních práv tím, že nesprávně posoudily její majetkové poměry a zamezily jí tak možnost, aby svoje práva ze směnky uplatnila před soudem.

Relevantní znění příslušných článků Ústavy a Listiny, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatelka namítá, je následující: Čl. 96 odst. 1Ústavy: Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva. Čl. 36 odst. 1 Listiny: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Čl. 37 odst. 3 Listiny Všichni účastníci jsou si v řízení rovni.

Z předložených listinných podkladů Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka žalobou ze dne 24.11.2004 uplatnila nárok na zaplacení směnečné pohledávky ve výši 1,5 mil. Kč s postižnými právy ze směnky ze dne 30.4.2001 splatné dne 31.11.2001 a požádala o osvobození od soudních poplatků. Krajský soud stěžovatelce osvobození od povinnosti zaplatit soudní poplatek nepřiznal s odůvodněním, že má majetek v cenných papírech značné hodnoty, a tudíž nesplňuje podmínky k přiznání osvobození od soudních poplatků dle ust. § 138 odst. 1 obč. soudního řádu. Prvostupňové usnesení napadla stěžovatelka odvoláním, v němž nepopřela, že vlastní směnky v hodnotě 9 mil. Kč, ale namítala, že směnky nejsou peníze a tvrdila, že žádného zájemce o koupi směnky nenašla. Vrchní soud se ztotožnil se závěry soudu I. stupně, že stěžovatelka nesplňuje podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků. Poukázal na skutečnosti, že při posuzování předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků není možné se omezit jen na to, zda žadatel má disponibilní peněžní prostředky, nýbrž je nutno vzít do úvahy i celkovou majetkovou situaci, tedy i způsobilost si tyto peněžní prostředky opatřit. Vrchní soud nezohlednil tvrzení stěžovatelky, že žádného zájemce o koupi směnek nenašla, protože toto tvrzení neprokázala, ani neakceptoval její návrh, že v případě soudního úspěšného přiznání první žalované směnky by uhradila všechny soudní poplatky a doplnil, že důvodem pro přiznání osvobození nemohou být ani skutečnosti týkající se důvodu vystavení žalované směnky, která má zajišťovat zaplacení kupní ceny za prodej akcií, která zaplacena nebyla, protože podle stěžovatelčina tvrzení se stala obětí několika podvodníků.

Na základě zjištěných skutečností Ústavní soud konstatuje, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Ústavní soud především podotýká, že není další instancí v systému obecného soudnictví (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy), a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že žádné porušení základních práv stěžovatelky nebylo zjištěno. Jak již dříve Ústavní soud ve své judikatuře uvedl, rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů, a to s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy), tj. takové rozhodování nemá základ v rovině ústavnosti (srov. usnesení sp.zn. IV. ÚS 271/2000, usnesení sp.zn. IV. ÚS 597/03, usnesení sp.zn. III. ÚS 192/04, usnesení sp.zn. III. ÚS 404/04 aj.). To znamená, že Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl a zasahovat tak do práva obecného soudu komplexně posoudit, zda v konkrétním případě jsou či nejsou naplněny důvody pro přiznání osvobození od soudních poplatků.

Ústavní soud může posuzovat, zda napadená rozhodnutí byla náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudů. V posuzované věci se žádné z takových pochybení nevyskytlo. Podle § 138 odst. 1 obč. soudního řádu může na návrh předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V souladu s tímto ustanovením se soudy obou stupňů žádostí stěžovatelky o osvobození zabývaly, zkoumaly její poměry a na základě zjištění, že je majitelkou obchodovatelných cenných papírů značné hodnoty, že neprokázala své tvrzení o neexistenci zájemce o koupi směnek (pozn. ani vyjádření organizačního a ekonomického poradce ze dne 14.3.2005 předložené Ústavnímu soudu nelze za takový důkaz považovat), dospěly k závěru, že podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesplňuje. Těmito zjištěními také svoje rozhodnutí obecné soudy odůvodnily. Ústavní soud proto uzavírá, že obecné soudy dostály požadavku transparentnosti a přesvědčivosti odůvodnění svých rozhodnutí (srov. § 157 obč. soudního řádu) a ani jejich procesnímu postupu z ústavněprávního hlediska nelze nic vytknout.

K namítanému porušení práva na spravedlivý proces Ústavní soud dodává, že v návaznosti na jeho dosavadní judikaturu lze konstatovat, že k porušení práva na spravedlivý proces dojde teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný), event. by mu bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. Taková situace však nenastala; postupem obecných soudů nebylo vyloučeno ani omezeno stěžovatelčino právo domáhat se plnění ze směnky. V důsledném vyžadování naplnění podmínek řízení, tj. i zaplacení soudního poplatku, nelze spatřovat porušení rovného postavení účastníků řízení.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2006

František Duchoň, předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.