I. ÚS 3878/16
I.ÚS 3878/16 ze dne 5. 4. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti Petra Bartheldiho, právně zastoupeného Mgr. Alenou Šlajsovou, advokátkou se sídlem Havlíčkova 147, Chrudim, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 10. 2016 sp. zn. 30 Cdo 2298/2016, usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2016 sp. zn. 3 Co 73/2013 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 31. 10. 2012 sp. zn. 50 C 8/2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 23. 11. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a po odstranění vad návrhu konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

II.

Stěžovatel se v řízení před obecnými soudy domáhal ochrany své osobnosti a zaplacení nemajetkové újmy v penězích. Ústavní stížností napadeným usnesením krajského soudu bylo stěžovateli odejmuto částečné osvobození od soudních poplatků ve výši 50%, které mu bylo přiznáno k jeho předchozí žádosti o osvobození od soudních poplatků. Vrchní soud v Praze k odvolání stěžovatele rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Oba soudy svá rozhodnutí odůvodnily tím, že oproti době předchozího rozhodnutí došlo na straně stěžovatele k výrazné změně majetkových poměrů a také neúměrnou výší požadované satisfakce. Nejvyšší soud ve věci podané dovolání odmítl, přičemž stěžovateli neustanovil zástupce z řad advokátů, neboť uzavřel, že se v projednávané věci jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva.

Stěžovatel uvedl, že obecným soudům ve své žádosti o osvobození od soudních poplatků sdělil a doložil pravdivé a vyčerpávající informace týkající se jeho osobních a majetkových poměrů. Vyzvedl při tom, že je osobou s objektivně nepříznivým zdravotním stavem, je nemajetný a jeho jediný příjem tvoří sociální dávky. Oproti tomu má vyživovací povinnost a dluhy převyšující 1.500.000 Kč, které jsou vymáhány z jeho příjmů exekučně. Je sice pravdou, že stěžovatel obdržel v minulosti od České kanceláře pojistitelů částku ve výši 1.700.000 Kč za náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a částku 550.000 Kč na náklady léčení, nicméně částku ve výši 1.700.000 Kč věnoval ještě před podáním žaloby jednotlivým zoologickým zahradám po celé Evropě. Stejně tak uzavřel darovací smlouvu, kterou převedl členská práva v bytovém družstvu na ZOO Dvůr Králové.

Stěžovatel není schopen vlivem svého zdravotního stavu dosáhnout jiných příjmů, než dokládá. Je aktuálně osobou, která nemá finanční prostředky na nákup léků a další lékařskou péči. Z toho důvodu byl stěžovatel také osvobozen od soudních poplatků v jiných soudních sporech.

S ohledem na všechny shora uvedené skutečnosti má stěžovatel za to, že postupem soudů byl zkrácen na svých ústavně zaručených právech, když naplňuje předpoklady pro ustanovení zástupce z řad advokátů podle § 30 odst. 1 o. s. ř., stejně jako předpoklady pro osvobození či částečné osvobozeni od soudních poplatků, jak předpokládá ustanovení § 138 o. s. ř. Stěžovatel současně zpochybňuje závěr soudů o bezúspěšném uplatňování práva ve vztahu jím podané žalobě, a to pro výši požadované částky za nemajetkovou újmu, když právě výše požadované částky je pro rozhodnutí soudu o naplnění či částečném naplnění předpokladů k osvobození stěžovatele od soudních poplatků nerozhodná.

Stěžovatel má za to, že shora popsaným způsobem došlo ze strany obecných soudů k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
III.

V souzené věci jde o problematiku osvobození od soudních poplatků v řízení před civilními soudy, jíž se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zabýval opakovaně. Ve své judikatuře zdůrazňuje, že rozhodnutí o splnění zákonem stanovených předpokladů pro přiznání osvobození od soudních poplatků (podle § 138 odst. 1 o. s. ř.) v konkrétním případě spadá do rozhodovací sféry civilních soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší v tomto ohledu přehodnocovat jejich závěry. Případy, kdy Ústavní soud přistoupil k věcnému posouzení, jsou relativně výjimečné, a buď se týkají specifických otázek, nebo se jedná o extrémní případy, v nichž došlo ke svévolnému výkladu ze strany civilních soudů, například nerespektováním kogentní normy či interpretací jsoucí v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Jinými slovy, takový extrémní případ může v souvislosti s rozhodnutím soudu ve věci osvobození od soudních poplatků založit toliko svévolná aplikace § 138 odst. 1 o. s. ř., spočívající buď v absenci jakéhokoli odůvodnění rozhodnutí anebo v rozhodnutí obsahujícím odůvodnění vybočující v extrémní míře z rámce vymezeného principy spravedlnosti (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000, nález sp. zn. IV. ÚS 121/11, usnesení sp. zn. ÚS 1117/12 či I. ÚS 2894/12). O takový případ se však v posuzované věci nejedná.

Napadená rozhodnutí obecných soudů obsahují srozumitelná a celkově dostatečná odůvodnění, z nichž vyplývá, proč nelze stěžovateli přiznat osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel se zbavil nabytého majetku, a to navzdory tomu, že si musel být dobře vědom svého zadlužení a existence vyživovací povinnosti. Za situace, kdy stěžovatel takto nakládá se svým majetkem, nejeví se postup obecných soudů ve věci rozporným s právem stěžovatele na spravedlivý proces.

Z těchto důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. dubna 2017

Kateřina Šimáčková v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.