I. ÚS 3712/16
I.ÚS 3712/16 ze dne 12. 7. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti P. P., zastoupeného Milanem Bláhou, advokátem, se sídlem Praha 9, Lánská 65/8, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2016 č. j. 20 Co 255/2016-621, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Vymezení věci

1. Stěžovatel v ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 8. listopadu 2016, navrhoval podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. srpna 2016 č. j. 20 Co 255/2016-621. Stěžovatel namítal, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho základní práva garantovaná čl. 10 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Z obsahu ústavní stížnosti a spisu Obvodního soudu pro Prahu 10 sp. zn. 19 P 25/2009 vyplývá, že Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 22. března 2016 č. j. 19 P 25/2009-570 v řízení o návrhu matky na zvýšení výživného a návrhu stěžovatele na snížení výživného s účinností od 1. ledna 2016 zvýšil výživné na nezl. dceru stěžovatele P. H. na částku 5 000 Kč měsíčně a návrh stěžovatele na snížení výživného s účinností od 12. října 2015 na částku 1 500 Kč měsíčně zamítl.

3. Proti rozhodnutí soudu prvního stupně podali odvolání oba rodiče. Městský soud v Praze, ústavní stížností napadeným rozhodnutím, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 22. března 2016 č. j. 19 P 25/2009-570 v zamítavém výroku o snížení výživného, ve výroku o zvýšení výživného jej změnil tak, že stěžovateli se s účinností od 1. září 2013 zvyšuje výživné na částku 6 000 Kč měsíčně a s účinností od 1. září 2015 na částku 8 000 Kč měsíčně.

II. Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti vyjádřil nesouhlas s napadeným rozhodnutím, neboť podle jeho názoru nemá oporu v provedeném dokazování. Městský soud v Praze podle tvrzení stěžovatele nezjistil správně skutkový stav, když provedl důkaz kupní smlouvou uzavřenou mezi stěžovatelem a obchodní společností GREY SPIRAL, a. s. a doplnil dokazování inzercí uveřejněnou na www.bezrealitky.cz, kde jsou nabízeny k pronájmu volné družstevní byty v Praze 5. Stěžovatel má za to, že jeho finanční a majetkové situace byly zjištěny nesprávně, neboť soud provedl důkaz kupní smlouvou zcela nedostatečně a k důkazům nově předloženým matkou mu nedal možnost předložit důkazy, vyvracející její tvrzení. Stěžovatel považuje napadené rozhodnutí za rozhodnutí nepředvídatelné, jímž došlo k faktickému odepření spravedlnosti, a to pro extrémní nesoulad mezi skutkovými zjištěními bezvýhradně převzatými z důkazů předložených matkou v odvolacím řízení a skutečným stavem věci, který však odvolací soud nezkoumal. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na nálezy Ústavního soudu ze dne 5. září 2012 sp. zn. II. ÚS 1835/12 (N 152/66 SbNU 289) a ze dne 23. dubna 2013 sp. zn. II. ÚS 4160/12 (N 66/69 SbNU 213).
III. Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou k tomu oprávněnou a splňuje i všechny zákonem stanovené náležitosti, včetně povinného zastoupení advokátem (§ 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu).

IV. Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv stěžovatele v projednávané věci nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že není součástí soustavy obecných soudů a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají, nebo pokud porušení některé z norem podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy), anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, zakládá porušení základního práva nebo svobody.

8. S ohledem na obsah odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu není důvod pochybovat o tom, že tento soud z těchto principů vycházel. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud se celou věcí podrobně zabýval a v odůvodnění své rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnil a rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a podle kterých zákonných ustanovení postupoval. Je zcela zřejmé, že stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje se závěry, ke kterým odvolací soud dospěl, přičemž jeho argumentace nepřekročila rámec podústavního práva. Ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou. Ústavní soud považuje odůvodnění napadeného rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelné a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat.

9. Z provedených důkazů odvolací soud zjistil, že se stěžovatel sice stal v roce 2014 invalidním a pobírá invalidní důchod a další sociální dávky (příspěvek na bydlení), nicméně je nadále velmi majetným člověkem, má prostředky v řádu milionů korun z prodeje pozemku a vlastní družstevní podíl ke dvěma bytům. Proto je ve smyslu § 923 občanského zákoníku opodstatněné zvýšení výživného, když od poslední úpravy před 10 lety se potřeby nezletilé dcery zvýšily mnohonásobně.

10. Ústavní soud dále ověřil, že stěžovatel byl při odvolacím jednání dne 11. srpna 2016 omluven z důvodu, že se necítí dobře s ohledem na změny počasí, na jednání byl řádně zastoupen advokátem a jeho zástupce se k provedeným důkazům vyjádřil. K tomuto vyjádření odvolací soud při svém rozhodování přihlížel. Zvýšení výživného je podle odvolacího soudu tak důvodné i v případě, že stěžovatel měl z prodeje domu příjem jen 4 000 000 Kč.

11. Ústavní soud v minulosti opakovaně uvedl, že mezi základní principy právního státu patří neoddělitelně zásada právní jistoty. Její nezbytnou součástí je jak předvídatelnost práva, tak i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci v souladu s právem a zákonem stanovenými požadavky, jež vylučuje prostor pro případnou svévoli [srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. března 2005 sp. zn. II. ÚS 329/04 (N 39/36 SbNU 427)]. Za porušení právní jistoty a libovůli však nelze považovat případy, kdy soudy aplikují ustanovení, která jsou součástí právního řádu, jejich rozhodnutí vyplývají z provedených důkazů a jsou řádně odůvodněna tak, jak tomu bylo v posuzované věci.

12. Z obecného pohledu si je třeba uvědomit, že rozsah práva na spravedlivý proces, jak vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny a z čl. 6 odst. 1 Úmluvy není možné vykládat jako garanci úspěchu v řízení. Jestliže stěžovatel nesouhlasí se závěry učiněnými ve věci rozhodujícími orgány, nelze samu tuto skutečnost, podle ustálené judikatury Ústavního soudu, považovat za zásah do základních práv chráněných Listinou a Úmluvou.

13. Za výše uvedených okolností proto nemají relevanci ani odkazy stěžovatele na právní závěry uvedené v citovaných nálezech Ústavního soudu, na které stěžovatel odkázal, neboť zde chybí přímý vztah k posuzované věci.

14. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. července 2017

Kateřina Šimáčková v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.