I. ÚS 3704/16
I.ÚS 3704/16 ze dne 18. 5. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem ve věci ústavní stížnosti HEAVY MACHINERY SERVICES a. s., se sídlem Jana Pernera 159, 378 10 České Velenice, zastoupené Mgr. Ondřejem Múkou, advokátem se sídlem Vyšehradská 423/27, 128 00 Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 To 47/2016 ze dne 29. 7. 2016 a usnesení státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze č. j. 7 VZV 15/2012-2299 ze dne 23. 6. 2016, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Dne 8. 11. 2016 došel Ústavnímu soudu návrh směřující proti v záhlaví označeným rozhodnutím orgánů činných v trestním řízení. Ústavní soud nejdříve posuzoval, zda návrh na zahájení řízení splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány formální podmínky jeho věcného projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších změn (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh je nepřípustný.
Napadenými rozhodnutími nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků na čtyřech v rozhodnutích blíže specifikovaných bankovních účtech dle § 79a odst. 4 trestního řádu. Následující den po podání ústavní stížnosti státní zástupkyně Vrchního státního zastupitelství v Praze vyhověla opakované žádosti stěžovatelky o zrušení zajištění předmětných peněžních prostředků a usnesením č. j. 7 VZV 15/2012-2420 ze dne 8. 11. 2016 zrušila jejich zajištění. O tom stěžovatelka zpravila Ústavní soud prostřednictvím svého právního zástupce a předložila kopii citovaného usnesení státní zástupkyně. Společně s tím stěžovatelka vzala zpět svůj návrh na přednostní projednání věci, jinak ale setrvala na podané ústavní stížnosti.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně konstatuje, že z povahy institutu zajištění peněžních prostředků (a dalších obdobných zajišťovacích institutů) vyplývá, že jde o institut dočasný, a nejde tak bez dalšího o nevratný zásah do vlastnického práva zaručeného čl. 11 odst. 1 Listiny (srov. např. rozhodnutí ve věci III. ÚS 4168/16). Svou povahou se tyto instituty blíží předběžným opatřením. Protože shora uvedeným usnesením státní zástupkyně došlo ke zrušení zajištění daných peněžních prostředků, ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutím, která již nevyvolávají žádné právní účinky. V případech, kdy takové dočasné opatření bylo zrušeno nebo zaniklo (skončilo jeho trvání), Ústavní soud judikuje, že zanikla povinnost uložená jeho adresátu, čímž však odpadá samotný předmět řízení před Ústavním soudem (z poslední doby srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 198/16 ze dne 15. 9. 2016, dostupné, jako další zde uváděná rozhodnutí, na adrese http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud tedy, aniž se mohl zabývat meritem věci, musil ústavní stížnost odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 18. května 2017

Tomáš Lichovník v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.