I. ÚS 3682/12
I.ÚS 3682/12 ze dne 8. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 8. října 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatelky I. O., zastoupené Mgr. Tomášem Rašovským, advokátem se sídlem Brno, Kotlářská 51a, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 26. června 2012 č. j. 15 Co 352/2011-167, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Navrhovatelka se domáhala zrušení citovaného rozsudku s tím, že se rozhodnutím soudu cítí dotčena v právech, zaručených v čl. 4 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedla, že soud I. stupně zamítl její žalobu, v níž brojila proti výpovědi z pracovního poměru a navrhovala vyslovení neplatnosti výpovědi, kterou jí dal zaměstnavatel, a to dle jejího přesvědčení z důvodů, které neměly právní oporu a neodpovídaly jejímu jednání na pracovišti. Podle ní bylo chování a jednání zaměstnavatele na pracovišti vůči její osobě diskriminační a v rozporu s dobrými mravy, na jeho postup v řízení poukazovala, soudy však k tomu nepřihlížely, svá řízení vedly tak, že nerespektovaly ani ustanovení o rovnosti účastníků a rozhodly v rozporu se zákonem.
Ústavní stížnost je oprávněna podat právnická nebo fyzická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Brně přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelky o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí a rozhodnuto o nákladech řízení, a opodstatněně jej s poukazem na zjištěný skutkový stav a na obsah § 52 písm. g) zákoníku práce potvrdil. Své rozhodnutí pak vyčerpávajícím způsobem a za použití výkladu příslušných ustanovení zákoníku práce odůvodnil, proto lze v dalším na toto odůvodnění odkázat. Nutno dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá i zásada volného hodnocení důkazů, zakotvená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely, dané v § 132 občanského soudního řádu, pak nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů učiněné obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se sám s takovým hodnocením neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.). V posuzované věci při hodnocení důkazů soudy s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu rozpor shledán nebyl.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. října 2012

Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.