I. ÚS 3583/13
I.ÚS 3583/13 ze dne 6. 2. 2014


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Ludvíka Davida a soudkyně Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti NATURAL TECHNOLOGIES, s. r. o., se sídlem Křižíkova 180, Praha 8, právně zastoupené JUDr. Janem Kočím, advokátem se sídlem Karolíny Světlé 1013/14, Praha 1, proti příkazu 1/ k prohlídce jiných prostor a pozemků dle § 83a odst. 1 tr. řádu a 2/ k domovní prohlídce dle § 83 odst. 1 tr. řádu, vydaného soudkyní Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 14. 11. 2013 pod sp. zn. Nt 3106/2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Ústavnímu soudu byl dne 26. 11. 2013 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, přičemž namítala porušení čl. 12 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z odůvodnění napadeného příkazu vyplývá, že policejní orgán Správy hlavního města Prahy, Obvodního ředitelství Policie Praha III, 4. oddělení obecné kriminality, Služby kriminální policie a vyšetřování zahájil dne 23. 10. 2013 pod sp. zn.: KRPA-403986-2/TČ-2013-001374, úkony trestního řízení dle § 158 odst. 3 tr. řádu, neboť byl dostatečně odůvodněn závěr, že se dosud neznámý pachatel, jako jednatel společnosti NATURAL TECHNOLOGIES, dopustil přečinu šíření toxikomanie dle § 287 odst. 1 a 2 písm. c) tr. zákoníku. Tohoto jednání se dopouští pomocí veřejně dostupné a rozšířené sítě internet, kde je nabízen kompletní sortiment zboží používaný k nelegálnímu pěstování konopí, jako např. feminizované semena speciálně vyšlechtěných odrůd konopí s vysokým obsahem THC, dále potřebná osvětlovací a pěstební technika, včetně hnojiv, vzduchotechniky a filtrů, zavlažovací techniky a měřících přístrojů. V internetovém obchodě rovněž volně nabízejí literaturu s obsahem nejvhodnějšího způsobu pěstování konopí, včetně prostředků určených k aplikaci drogy marihuana, jako jsou např. drtičky, bongy a dýmky. Na základě návrhu státního zástupce vydala soudkyně Obvodního soudu pro Prahu 3 předmětný příkaz, a to jak k prohlídce dle § 83a, tak dle § 83 tr. řádu.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že domovní prohlídka, uskutečněná na základě označeného příkazu, proběhla bez předchozího výslechu stěžovatelky a zároveň bez předchozí výzvy k vydání hledaných věcí. Lze předpokládat, že ani žádný seznam hledaných věcí nikdy neexistoval, vzhledem k faktu, jakým způsobem byl úkon proveden. Stěžovatelka má za to, že zabrání věcí, uložených ve skladu stěžovatelky, a jejich odvezení je hrubým překročením zákona. Podle judikatury Ústavního soudu, nebylo-li zahájeno trestní stíhání proti konkrétní osobě, musí být příkaz k provedení domovní prohlídky vydán s odůvodněním, že jde o úkon neodkladný nebo neopakovatelný. Pokud by nešlo o úkon neodkladný nebo neopakovatelný, jednalo by se o hrubé porušení základního ústavního práva na domovní svobodu podle čl. 12 Listiny. Napadený příkaz k domovní prohlídce hovoří o neodkladném a neopakovatelném úkonu z důvodu, že by v pozdější době mohl být takovýto úkon zmařen jednáním zaměstnanců nebo jednatelů výše uvedené společnosti. Toto stěžovatelka nepovažuje za dostatečné a zároveň přezkoumatelné odůvodnění a zároveň je toho názoru, že neodkladný či neopakovatelný důvod má být obsažen již v samotném výroku příkazu.
4. Ústavní soud v minulosti již mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti orgánů veřejné moci, neboť není vrcholem jejich soustavy. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na druhé straně je však jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) oprávněn, ale i povinen posoudit, zda bylo řízení jako celek spravedlivé a zda v něm nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody stěžovatele.

5. Jak bylo opakovaně Ústavním soudem vyloženo, je jeho pravomoc vybudována převážně na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, jejichž protiústavnost již nelze zhojit jinými procesními prostředky. Pravomoc přezkoumat jiný zásah orgánu veřejné moci je dána jen za podmínky nemožnosti nápravy jiným způsobem. Nutno poznamenat, že prohlídka jiných prostor a pozemků či domovní prohlídka je pouze jedním z úkonů přípravného řízení, který upravuje trestní řád, a její procesní použitelnost, jakožto i její hodnocení z hlediska důkazního, je především věcí orgánů činných v trestním řízení, resp. obecných soudů.

6. Ústavní soud se otázkami domovních prohlídek a prohlídek jiných prostor a pozemků zabýval již mnohokrát. Již v nálezu sp. zn. III. ÚS 287/96 (in: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 8, s. 123-124) a dále např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 201/01 Ústavní soud poukázal na charakter domovní svobody jako ústavně zaručeného práva plynoucího z čl. 12 Listiny, jež významem spadá mezi základní lidská práva a svobody, neboť ,,spolu se svobodou osobní a dalšími ústavně zaručenými základními právy dotváří osobnostní sféru jedince, jeho individuální integritu, jako zcela nezbytnou podmínku důstojné existence jedince a rozvoje lidského života vůbec" (viz nález sp. zn. II. ÚS 326/06). Jestliže proto ústavní pořádek České republiky připouští průlom do ochrany tohoto práva, děje se tak toliko a výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti jako takové, případně v zájmu ústavně zaručených základních práv a svobod jiných; sem spadá především nezbytnost daná obecným zájmem na ochraně společnosti před trestnými činy a dále tím, aby takové činy byly zjištěny a potrestány. Přípustnost domovní prohlídky, resp. prohlídky jiných prostor a pozemků je "třeba chápat jako výjimku, která nadto vyžaduje restriktivní interpretaci zákonem stanovených podmínek její přípustnosti" (III. ÚS 287/96).

7. Podle § 82 tr. řádu lze domovní prohlídku a prohlídku prostor nesloužících k bydlení (jiných prostor) a pozemků vykonat, je-li důvodné podezření, že se zde nachází věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení.

8. Pokud jde o náležitosti odůvodnění příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků či domovních prohlídek, Ústavní soud připomíná poměrnou stručnost ustanovení § 83 a násl. tr. řádu. Trestní řád stanoví pro tyto úkony písemnou formu, ovšem co do obsahových náležitostí, vyjma toho, že příkazy musejí být odůvodněny, žádné požadavky nestanoví, lze je však dovodit z povahy věci i ze základních zásad trestního řízení. Ústavnímu požadavku na odůvodnění písemného příkazu, jímž se prohlídka nařizuje, nelze rozumět tak, že postačí pouhý odkaz na příslušná zákonná ustanovení (příp. jejich citace), aniž by bylo současně dostatečně zřejmé, z jakých skutkových (a případně i jiných) okolností tento příkaz jako rozhodnutí orgánu veřejné moci vychází, případně čím a v čem pokládá zákonem stanovené podmínky za naplněny. Zároveň však, zejména dochází-li k prohlídkám v počátcích prověřování trestní věci za hrozícího prodlení jako k neopakovatelným a neodkladným úkonům, nelze mít na obsah a podrobnost odůvodnění uvedených příkazů přemrštěné nároky. Příkazy ve smyslu § 83 a násl. tr. řádu jsou především nástrojem kontroly nezávislých soudů, jako garanta zákonnosti v přípravném řízení, nad postupem policie v případech, kdy úkony policie citelně zasahují to základních práv osob.

9. V projednávané věci Ústavní soud shledal, že napadený příkaz soudu k prohlídce jiných prostor a pozemků a domovní prohlídce je odůvodněn dostatečně, je v něm uveden trestný čin, pro něž se řízení vede, a objekt, jež má být prohlídce podroben, je uveden s přesnou adresou. Je v něm uvedeno, který orgán prohlídku provede, jakož i důvodné podezření, že se v příslušném objektu nacházejí věci sloužící k trestné činnosti. Soud v něm rovněž podává srozumitelný nástin trestné činnosti, jež je prověřována a specifikuje kategorie věcí důležitých pro trestní řízení, o nichž je důvodné podezření, že se v místě prohlídky nacházejí.

10. Pakliže stěžovatelka namítá, že soud v odůvodnění napadeného příkazu k prohlídce jiných prostor a pozemků nevystihl adekvátně obsah ustanovení § 160 odst. 4 tr. řádu, přehlíží, že podle judikatury Ústavního soudu nabývá ústavněprávního rozměru až deficit, kdy "neodkladnost" úkonu z odůvodnění příkazu "není (ani interpretací) jakkoli seznatelná", "byť alespoň v (minimálním) nezbytném rozsahu"; v posuzované věci však důvody pro uvedený procesní postup dostatečně vyplývají, a to přímo, z dotčeného příkazu.

11. Ustanovení § 82 a násl. a § 160 odst. 4 tr. řádu poskytují soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit klíčové pojmy (viz jmenovitě pojem "důvodnost podezření", že v jiných prostorách ... je věc nebo osoba důležitá pro trestní řízení, obsažený v § 82 odst. 2 tr. řádu, respektive úkon, který vzhledem k "nebezpečí" jeho zmaření, zničení nebo ztráty důkazu nesnese z hlediska účelu trestního řízení odkladu na dobu, než bude zahájeno trestní stíhání, jak stanoví § 160 odst. 4 tr. řádu) nelze zpravidla zcela abstraktně a úplně, resp. objektivně verifikovatelně.

12. Obecně platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží obecným soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod ustanovení § 82 a násl. a § 160 odst. 4 tr. řádu. Naopak, jak bylo výše naznačeno, Ústavnímu soudu do této působnosti obecných soudů zasahovat zásadně nepřísluší, přičemž jeho možnosti jsou pak v režimu tzv. uvážení (diskrece) specificky zúženy. Důvodem k zásahu Ústavního soudu je tu až stav, kdy příslušnými orgány přijaté právní závěry jsou výrazem zjevného faktického omylu či excesu logického (vnitřního rozporu), a tím vybočují ze zásad spravedlivého procesu; teprve tehdy lze mít za to, že bylo dosaženo ústavněprávní roviny problému, neboť takové závěry ignorují předvídatelné judikatorní standardy a zakládají stav nepřípustné svévole, resp. libovůle.

13. Ústavní soud v posuzované věci nepochybuje, že podmínky pro provedení prohlídky jiných prostor a pozemků a domovní prohlídky jako úkonu neodkladného podle § 160 odst. 4 tr. zákona byly objektivně dány a skutečnost, že tato neodkladnost byla výslovně uvedena jak v příkazu (v němž alespoň v minimální míře lze neodkladnost úkonu dovodit), tak i v protokolu o provedení prohlídky, nesvědčí o porušení stěžovatelkou namítaného práva.

14. Pokud jde o předchozí výslech, z protokolu o provedení prohlídky ze dne 19. 11. 2013 vyplývá, že předchozí výslech dle § 84 tr. řádu nebyl proveden proto, že osoba, u níž měla být prohlídka provedena sdělila, že "počká na svého obhájce a potom se vyjádří". Nelze tedy mít za to, že by ustanovení zákona o předchozím výslechu bylo v dané věci porušeno.

15. K námitce stěžovatelky, že nebyla vyzvána, aby v příkazu specifikované věci vydala dle § 78 tr. řádu, lze konstatovat, že tento postup policejního orgánu z protokolu o provedení prohlídky ze dne 19. 11. 2013 opravdu nevyplývá. Z kontextu celého případu a obsahu citovaného protokolu je však seznatelné, že objem věcí, jež byly při prohlídce odňaty, je velký (jednalo se o velkosklad) a stěžovatelka (resp. její zástupce) odmítla na místě vypovídat. Bylo tedy pro policejní orgán nanejvýš pravděpodobné, že by dobrovolného vydání hledaných věcí nedosáhl, a proto přikročil k provedení prohlídky. Jakkoli je uvedený postup na hraně přijatelnosti, na porušení práva stěžovatelky na domovní svobodu pouze z něj usuzovat nelze.

16. Po přezkoumání ústavní stížností napadeného příkazu tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že jeho odůvodnění vyhovuje požadavkům na úplnost a přesvědčivost odůvodnění soudního rozhodnutí a nijak nevybočuje z judikatury vyšších soudů ani z judikatury Ústavního soudu. Jelikož Ústavní soud nezjistil žádné pochybení, které by bylo možno obecnému soudu z hlediska ústavněprávního vytknout, nepříslušelo mu jeho rozhodnutí jakkoliv přehodnocovat.

17. Za těchto okolností Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2014

Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.