I. ÚS 354/05
I.ÚS 354/05 ze dne 24. 11. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


I. ÚS 354/05









Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti P. N., zast. Mgr. Tomášem Gureckým, advokátem, sídlem Josefa Skupy 1639/21, Ostrava, proti usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.4.2005, ve věci sp. zn. 31 K 40/2004, a o návrhu na zrušení ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a části první věty ustanovení § 11 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve slovech "a potvrzuje soud", t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se v návrhu na zahájení řízení ze dne 18.6.2005 domáhal zrušení dvou usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.4.2005, ve věci sp. zn. 31 K 40/2004, (dále jen "krajský soud") a současně podal návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a části první věty ustanovení § 11 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve slovech "a potvrzuje soud". Stížnost po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Stěžovatel ve svém podání uvedl, že krajský soud usnesením ze dne 20.4.2005 sp.zn. 31 K 40/2002 potvrdil zvolené členy věřitelského výboru - věřitele č. 34 a č. 19 v jejich funkcích a usnesením ze dne 20.4.2005 sp.zn. 31 K 40/2004 potvrdil zvoleného člena věřitelského výboru č. 2 v jeho funkci. S tímto rozhodnutím stěžovatel nesouhlasí, sám je majoritním věřitelem úpadce, přitom jeho pohledávka byla během přezkumného jednání popřena. Je přesvědčen, že napadenými usneseními došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva stanoveného v čl. 4 odst. 1, odst. 2, odst. 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Relevantní znění příslušných článků Listiny, které upravují základní práva, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující: Čl. 4 odst. 1: Povinnosti mohou být ukládány toliko na základě zákona a v jeho mezích a jen při zachování základních práv a svobod. Čl. 4 odst. 2: Meze základních práv a svobod mohou být za podmínek stanovených Listinou základních práv a svobod (dále jen "Listina") upraveny pouze zákonem. Čl. 4 odst. 4: Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena. Čl. 36 odst. 1: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. Čl. 38 odst. 2: Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90 Ústavy) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí i mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu). V souladu s § 75 odst. 1 je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4). Specifičnost ústavní stížnosti se projevuje, kromě jiného, zejména v tom, že k jejímu podání může zásadně dojít až subsidiárně, tedy až po vyčerpání všech jiných prostředků k ochraně práva. Z povahy ústavní stížnosti také plyne, že základní podmínkou její přípustnosti je existence pravomocného rozhodnutí, popř. existence jiného zásahu. To znamená, že zásadě nelze napadnout postup nalézacího soudu, když řízení ještě probíhá; lze napadnout pouze taková rozhodnutí, která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení.

Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky přípustnosti ústavní stížnosti. Stěžovatel napadl dvě usnesení, jimiž se upravuje vedení řízení, nejde o meritorní rozhodnutí. To dokládá i samotný fakt, že proti takovým usnesením nejsou přípustné ani řádné opravné prostředky. Teprve v situaci, že by se údajně vadný postup soudu projevil v meritorním rozhodnutí, byla by ústavní stížnost (při splnění dalších podmínek) přípustná.

Z obdobných důvodů není přípustný ani stěžovatelův návrh na zrušení ustanovení zákonných předpisů.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) a návrh na zrušení ustanovení § 202 odst. 1 písm. a) zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, a části první věty ustanovení § 11 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve slovech "a potvrzuje soud", podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. listopadu 2005,

Ivana Janů v.r. předsedkyně I. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.