I. ÚS 3539/12
I.ÚS 3539/12 ze dne 11. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Pavla Holländera a soudce zpravodaje Pavla Rychetského o ústavní stížnosti F. J., zastoupeného JUDr. Pavlem Kolaciou, advokátem, se sídlem nám. Republiky 18, 669 02 Znojmo, proti usnesení Krajského soudu v Plzni č. j. 56 Co 339/2012-153 ze dne 31. května 2012, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení a P. P. jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

1. Návrhem došlým dne 13. září 2012 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost proti shora citovanému rozhodnutí. Stěžovatel v ní tvrdil, že bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces, jestliže nebyl poučen o možnosti podat opravný prostředek k Nejvyššímu soudu a napadené rozhodnutí označil za neodůvodněné.

2. V řízení před obecnými soudy je stěžovatel jako povinný účastníkem o výkon rozhodnutí prodejem nemovitosti - pozemku parc. č. X v k. ú. M., obec D., o výměře 264 m2, druh zahrada, k uspokojení pohledávky oprávněného v částce 30 825 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo zahájeno dne 7. 8. 2007, napadené rozhodnutí vydáno 31. 5. 2012.
II.

3. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

4. V předmětné věci Ústavní soud, jako orgán ochrany ústavnosti, konstatuje, že není soudem, který by se měl zabývat posuzováním celkové zákonnosti vydaných rozhodnutí či nahrazovat hodnocení důkazů svým vlastním hodnocením. Zabývat se správností rozhodnutí orgánu veřejné moci může jen tehdy, pokud zjistí, že v řízení před ním byly porušeny ústavní procesní principy [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákona o Ústavním soudu")], zejména pak právo na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 odst. 1 a 2, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (usnesení sp. zn. I. ÚS 1/02 ze dne 26. 3. 2002, http://nalus.usoud.cz). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, závazný výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace při řešení konkrétního případu, jsou záležitostí především obecných soudů, jež jsou součástí soudní soustavy ve smyslu čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava").

5. Stěžovateli nelze přisvědčit, že proti napadenému rozhodnutí bylo lze podat ve smyslu ustanovení § 238a odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 30. 6. 2009 dovolání (tj. proti usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí). Dle článku II bodu 12 přechodných ustanovení zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů; uvedené se tak týkalo jen odvolání proti rozhodnutí o nařízení výkonu rozhodnutí. Pro řízení o návrhu na zastavení výkonu rozhodnutí a odvolání proti rozhodnutí, kterým bylo o takovém návrhu rozhodnuto, se naopak použijí předpisy účinné v době, v níž byl návrh doručen soudu; tato (nová) právní úprava možnost uplatnit dovolání v této otázce již nepřipouští. Z toho plyne, proč zde nemá místo námitka stěžovatele o absenci poučení o možnosti podat opravný prostředek k Nejvyššímu soudu, a zároveň se Ústavní soud nemusí zabývat aplikovatelností ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

6. Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy, a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li by jejich pravomocným rozhodnutím k porušení základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem.

7. Z ústavního principu nezávislosti soudu (čl. 81 a 82 Ústavy) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané ustanovením § 132 o. s. ř., nespadá do pravomoci Ústavního soudu toto hodnocení jakýmkoliv způsobem znovu přehodnocovat, protože by se tímto postupem stával další pravidelnou instancí, což jeho úkolem není a ani být nemůže. V této souvislosti se sluší dodat, že zásahy Ústavního soudu do rozhodování nezávislých obecných soudů jsou po právu toliko na základě důvodných ústavních stížností při splnění všech zákonných podmínek, přičemž čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod nelze vykládat jako právo na úspěch v soudním řízení.

8. Úspěšné uplatnění ústavní stížnosti přichází proto v úvahu jen v případech zcela extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální.

9. Takové vybočení však Ústavní soud neshledal.

10. Obecný soud v souladu se zásadou nezávislosti soudní moci zaujal právní názor, který měl oporu ve skutkovém stavu, jež deklaroval za rozhodný. Své rozhodnutí rozvedl v souladu s ustanovením § 169 odst. 1 a 4 ve spojení s ustanovením § 157 odst. 2 o. s. ř., neboť v odůvodnění usnesení stručně a jasně vyložil, které skutečnosti má za prokázány, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a jak se vypořádal s uplatněnými námitkami. Podle ustanovení § 253 odst. 2 o. s. ř. "soud nařídí jednání, jen považuje-li to za nutné nebo stanoví-li to zákon." Jestliže byl stěžovateli ponechán prostor pro uplatnění svých tvrzení (a důkazních návrhů) alespoň v písemné podobě, byla tím zachována nutná míra zásady spravedlivého procesu audiatur et altera pars. Ani v tomto směru proto nelze postupu Krajského soudu v Plzni nic podstatného vytknout a stěžovatelovy námitky je tak nutné odmítnout.

III.

11. Protože Ústavní soud neshledal porušení ústavně zaručených práv a svobod, rozhodl o návrhu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2012

Ivana Janů v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.