I. ÚS 3535/13
I.ÚS 3535/13 ze dne 10. 12. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. P., zastoupené JUDr. Igorem Kouteckým, advokátem se sídlem Riegrova 12, Olomouc, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 10. 7. 2013 č. j. 70 Co 80/2013-1329, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Stěžovatelka se v ústavní stížnosti domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí obecného soudu vydaného v její rodinněprávní věci s odůvodněním, že jím byla porušena její práva zaručená článkem 32 odst. 1 a 4 a článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i článkem 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Je přesvědčena, že jím byla také opomenuta práva dítěte chráněná Úmluvou o právech dítěte, zejména jejím článkem 9 odst. 3.

2. Z ústavní stížnosti a jejích příloh zjistil Ústavní soud, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 10. 7. 2013 č. j. 70 Co 80/2013-1329 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 11. 2012 č. j. 0 P 435/2005-1248 ve výroku II., jímž byl u nezletilých dětí stěžovatelky J. a M. P. nařízen dohled, dále ve výrocích VIII. - XIX., jimiž byly stěžovatelce uloženy pokuty za neuskutečněné styky dětí s otcem, a konečně ve výroku XXIII., jímž byl zamítnut stěžovatelčin návrh na zastavení výkonu rozhodnutí. Důvody, pro které soud prvního stupně uložil dohled, krajský soud rozvinul o poukaz na skutečnost, že stěžovatelka naprosto nevhodným a neakceptovatelným způsobem vzala dětem otce a do jejich života tak promítla sobecky svůj negativní vztah k němu, přičemž dlouhodobým nerespektováním žádné autority dává dětem nevhodný výchovný příklad. Uložení pokut ve výši 1 000 Kč až 2 000 Kč za každý zmařený styk otce s dětmi (u J. 139, u M. 136 styků) neshledal nepřiměřeným v situaci, kdy matka je sice vedena v evidenci uchazečů o zaměstnání, ale zároveň studuje na vysoké škole a jezdí na zahraniční dovolené; dodal, že cílem pokut je změnit postoj stěžovatelky ke styku otce s dětmi. Krajský soud rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku III. tak, že výživné na nezletilého J. snížil na 1 700 Kč a na nezletilou M. na 1 300 Kč měsíčně s účinností ode dne 14. 5. 2013, neboť otci tímto dnem přibyla vyživovací povinnost k narozenému synu Lukášovi a jeho současné manželce v souvislosti s její mateřskou a návazně rodičovskou dovolenou. Krajský soud dále stěžovatelce uložil zaplatit státu náklady řízení ve výši 64 043 Kč představující znalečné za znalecké posudky, k jejichž nařízení soud přistoupil po obstrukcích stěžovatelky, a to za účelem zjištění psychického stavu dětí a rodičů a objektivizace příčiny, pro kterou se nedaří soudní rozhodnutí o styku otce s dětmi realizovat mimosoudní cestou. Konečně krajský soud žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu řízení před soudy obou stupňů.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že soudy obou stupňů rozhodovaly, aniž by v souladu s ústavním pořádkem vyložily zejména ustanovení týkající se výkonu rozhodnutí o styku s dětmi, ustanovení o změně výživného a ustanovení o výchovných opatřeních. Krajskému soudu vytýká, že nevzal v úvahu skutečnost, že manželka otce pobírá dávky v mateřství ve výši přes 15 000 Kč měsíčně. Povinnost zaplatit státu na pokutách částku ve výši 450 000 Kč a na nákladech řízení 65 000 Kč považuje stěžovatelka za likvidační s ohledem na skutečnost, že dosud studuje a pobírá sociální dávky.
4. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že přípustnou ústavní stížnost předložila k podání ústavní stížnosti oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací je Ústavní soud stavěn do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

6. Ústavní soud zdůrazňuje, že k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných ve věcech upravených zákonem o rodině přistupuje zvláště restriktivně, ba dokonce v některých případech považuje ústavní stížnosti za nepřípustné (tak je tomu například v otázce rozvodu manželství - srov. usnesení sp. zn. II. ÚS 465/02 ze dne 26. 7. 2002 a sp. zn. IV. ÚS 778/02 ze dne 12. 3. 2003; všechna rozhodnutí Ústavního soudu citovaná v tomto usnesení jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz). Důvodem je skutečnost, že ve statusových i dalších rodinněprávních věcech bývá třeba upřednostnit princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných ustanovení aktů ústavního pořádku, před ochranou základních práv. To se ostatně odráží i v tom, že ve věcech upravených zákonem o rodině není až na několik výjimek proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak poměrně zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení toho, zda se v případě napadeného rozhodnutí nejedná o zcela "extrémní" rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, respektive které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces.

7. O tyto formy protiústavnosti se však v posuzované věci nejedná a naopak se sluší konstatovat, že soudy prvního i druhého stupně velmi pečlivě, srozumitelně a naprosto přiléhavě odůvodnily rozhodnutí vydaná ve věci stěžovatelky. Při rozhodování ve věcech péče o nezletilé je úkolem obecných soudů dbát na zachování spravedlivé rovnováhy mezi zájmy dítěte a zájmy rodičů a zvláštní význam přisuzovat nejlepšímu zájmu dítěte, který v závislosti na jeho povaze a závažnosti může převážit nad zájmy rodičů. Odvolací soud stěžovatelce srozumitelně a návodně vysvětlil, jaké jsou její povinnosti při přípravě dětí na styk s otcem a jakým způsobem má přispět k jeho hladkému průběhu. Výše uložených pokut není nepřiměřená, neboť se pohybuje na samé dolní hranici jejího rozsahu; ustanovení § 273 odst. 1 o. s. ř. dovoluje uložení pokuty až do výše 50 000 Kč. Skutečnost, že celková výše pokut dosahuje alarmující částky cca 450 000 Kč, je způsobena opakovaným porušováním povinností stěžovatelky, čímž výše pokut ve svém souhrnu stabilně pomalu narůstá. Přístup stěžovatelky k plnění rodičovské role a k respektování závazných rozhodnutí soudů pak nalezl svůj odraz i v uložení dohledu nad dětmi, jak obecné soudy přesvědčivě odůvodnily. Co do stěžovatelčiných výtek vztahujících se k uložení povinnosti k náhradě nákladů státu vynaložených na vypracování znaleckých posudků postačí odkázat na odůvodnění napadeného rozhodnutí krajského soudu.

8. Rovněž stěžovatelčiny námitky, dle kterých nedošlo ke kvalifikované změně poměrů v nové rodině otce, a tedy není důvod pro změnu rozhodnutí o výši výživného placeného otcem na nezletilé děti, byly obecnými soudy dostatečně přesvědčivě vypořádány.

9. S ohledem na výše uvedené Ústavnímu soudu nezbylo než podanou ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. prosince 2013

Ivana Janů, v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.