I. ÚS 3469/13
I.ÚS 3469/13 ze dne 19. 11. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Kytkové a stěžovatele Karla Bělohorského, zastoupených JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou se sídlem Sokolská 295, Česká Lípa, proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 59 Cm 486/2012 - 33 ze dne 10. 6. 2013 a proti rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. 8 Cmo 280/2013 - 67 ze dne 30. 9. 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 14. 11. 2013, stěžovatelé napadli v záhlaví uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem dle čl. 36 odst. 1 (ve spojení s čl. 2, odst. 2 a čl. 4, odst. 1, 2, 3 a 4) Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Stěžovatelé podali směnečné námitky proti vydanému směnečnému platebnímu rozkazu, ten však napadenými rozsudky soudy ponechali v platnosti.
2. Napadenými rozhodnutími se soudy vypořádaly se všemi směnečnými námitkami stěžovatelů. Námitku nepravých podpisů shledaly soudy opožděnými, s námitkou, že směnka měla být vystavena jakou zajišťovací, se soudy vypořádaly. Soudy rovněž vypořádaly námitku, že stěžovatelé podepsali jinou podobu směnky, neboť se jednalo o blankosměnku. Neprovedení stěžovateli navržených důkazů soudy náležitě odůvodnily.

3. Stěžovatelé v ústavní stížnosti uplatnili stejnou argumentaci jako v řízení před obecnými soudy a jen obecně odůvodnili své tvrzení o zásahu do svého práva na spravedlivý proces tím, že soudy měly posuzovat vzájemná práva a povinnosti při uzavírání smluv a hodnotit jejich proporcionalitu. V obecné rovině odkazují stěžovatelé na to, že Ústavní soud údajně dovozuje absolutní neplatnost úkonů, které byly pouze jednostranně výhodné.

4. Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložil k podání ústavní stížnosti oprávněný a advokátem zastoupený stěžovatel; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Ústavnímu soudu však nezbývá než konstatovat, že k porušení základních práv stěžovatelů napadenými rozhodnutími nedošlo. Obecné soudy postupovaly v souladu se zákonem i ústavním pořádkem a své stanovisko stěžovatelům řádně objasnily.

6. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2013

Ivana Janů, v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.