I. ÚS 3401/11
I.ÚS 3401/11 ze dne 13. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera, soudce Stanislava Balíka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. C. S., zastoupeného Mgr. Františkem Mezsárosem, advokátem se sídlem AK Praha 1, Revoluční 2, proti opatření Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 10. srpna. 2011 sp. zn. 26 D 1088/2005 a ze dne 5. září 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti se JUDr. C. S. (dále jen "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud vydal nález, jímž by: 1. vyslovil, že shora uvedenými opatřeními Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále též "obvodní soud") bylo porušeno jeho právo na zákonného soudce podle čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), 2. zakázal obvodnímu soudu pokračovat v porušování tohoto práva a 3. současně mu přikázal, aby obnovil pověření JUDr. J. H., notářky v Praze, k projednání dědického řízení vedeného u jmenovaného soudu pod sp. zn. 26 D 1088/2005, ve věci zemřelé M. K.

Stěžovatel současně požádal, aby Ústavní soud projednal jeho ústavní stížnost přednostně podle § 39 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Napadeným "opatřením" obvodní soud odňal podle ustanovení § 175zb občanského soudního řádu (dále jen "OSŘ") soudní komisařce JUDr. J. H. věc vedenou pod sp. zn. 26 D 1088/2005, a to s účinností od 15. 8. 2011. K témuž datu byl k provedení úkonů v dědickém řízení pověřen JUDr. M. K. Důvodem k tomuto postupu byly zjištěné průtahy v řízení po jednání nařízeném na 24. 1. 2011, přičemž na průtahy v řízení byla soudní komisařka upozorněna již přípisem ze dne 18. 11. 2010. Opatřením ze dne 5. 9. 2011 předseda obvodního soudu přidělil věc vedenou pod sp. zn. 26 D 1088/2005, notářce JUDr. Z. P.

Stěžovatel v ústavní stížnosti tvrdil, že důvodem pro odnětí věci nejsou deklarované průtahy, ale soudní komisařkou naznačený způsob, jakým chtěla v řízení rozhodnout, a to podle dědických podílů. Stěžovatel je přesvědčen, že k žádným průtahům nedocházelo, a že ani aktivnějším přístupem stávající notářky by nebylo možno dospět ke konečnému rozhodnutí ve věci dříve. Dále upozornil na skutečnost, že úkony v řízení o dědictví byl pověřen notář v rozporu s rozvrhem práce. Na místo dosavadní notářky měla nastoupit JUDr. J. F., avšak provedením úkonů v dědickém řízení byl zcela mimo rozvrh práce pověřen JUDr. M. K. a po něm, opět zcela mimo rozvrh práce, JUDr. Z. P., která je navíc soudním komisařem působícím v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 8. Podle přesvědčení stěžovatele zasahovalo do dědického řízení i Ministerstvo spravedlnosti, které dne 20. 6. 2011 požádalo o nahlédnutí do spisu, což mu bylo umožněno. Takový postup považuje za nestandardní, bez opory v zákoně a vnímá jej jako formu nátlaku na rozhodovací činnost obvodního soudu. Na závěr je přesvědčen o účelové manipulaci s celým dědickým řízením, kdy poukazuje na skutečnost, že on se o změně na postu soudního komisaře dozvěděl až doručením přípisu notářky JUDr. Z. P. dne 17. 10. 2011, zatímco ředitel Domova sv. rodiny o změně soudního komisaře věděl již dne 6. 10. 2011 (viz CD s nahrávkou rozhovoru pořízeného na Radiožurnálu).

Podle rozvrhu práce byla ústavní stížnost původně přidělena soudkyni zpravodajce JUDr. Ivaně Janů, která však byla usnesením ze dne 16. 11. 2011 č. j. I. ÚS 3401/11-16 vyloučena z projednávání a rozhodování v této věci (§ 37 odst. 2 ve spojení s § 36 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Podle § 10 odst. 2 a § 9 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu zastoupil vyloučenou soudkyni zpravodajku JUDr. Stanislav Balík a současně byla věc přidělena JUDr. Františku Duchoňovi jako soudci zpravodaji. V důsledku ukončení jeho funkčního období dne 6. 6. 2012 se stal novým soudcem zpravodajem v této věci předseda Ústavního soudu JUDr. Pavel Rychetský (§ 12 odst. 1 Rozvrhu práce Ústavního soudu na období od 7. června 2012 do konce roku 2012).

K ústavní stížnosti se na základě výzvy Ústavního soudu, podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, vyjádřil obvodní soud jménem místopředsedkyně JUDr. Zuzany Barochové, která konstatovala, že k postupu podle § 175zb OSŘ přistoupila poté, kdy zjistila v řízení vedeném pod sp. zn. 26 D 1088/2005 opakované průtahy, na které soudní komisařku JUDr. H. písemně upozornila (viz přípis ze dne 18. 11. 2010 a ze dne 10. 8. 2011). Poté pověřila úkony v dědickém řízení JUDr. K. jako zástupce označené soudní komisařky. Přehlédla však, že podle rozvrhu práce Městského soudu v Praze na rok 2011 byla zástupcem JUDr. H. určena JUDr. J. F. Ihned po tomto zjištění, kdy v mezidobí pověřený soudní komisař JUDr. K. vyslovil svoji podjatost, aniž v řízení učinil jakékoli úkony, chtěla pověřit úkony v dědickém řízení JUDr. F. Ta však zemřela a její zástupkyní, do jmenování nového notáře, byla Notářskou komorou jmenována JUDr. Z. P., kterou místopředsedkyně pověřila úkony v konaném dědickém řízení. Po jmenování nového notáře do notářského úřadu po JUDr. F., jímž se stal JUDr. J. K., byl tento pověřen úkony v dědickém řízení. Jinými slovy, posledně jmenovaný je zástupcem soudní komisařky JUDr. H. podle rozvrhu práce Městského soudu v Praze a stěžovatel tedy nebyl odňat svému soudnímu komisaři.

Stěžovatel v následné replice setrval na svém tvrzení, že odnětí věci je další účelovou manipulací proto, aby nebylo rozhodnuto tak, jak soudní komisařka měla v úmyslu. Dále mimo jiné poukázal na skutečnost, že obvodní soud přiznal své pochybení, že provedením řízení po odnětí věci JUDr. J. H. byl nesprávně pověřen JUDr. M. K. Obvodní soud rovněž nepředložil žádný důkaz o úmrtí notářky JUDr. J. F., která byla následně pověřena provedením věci s tím, že po jejím úmrtí byla jejím náhradníkem ustanovena notářka působící v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 8 JUDr. Z. P.
Po prostudování ústavní stížnosti, obsahu napadeného opatření a části příslušného spisu Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Již v dřívějších rozhodnutích se Ústavní soud vyjádřil k problematice odnímání věci soudnímu komisaři v návaznosti na stěžovatelem tvrzené porušení práva na zákonného soudce a dospěl k níže uvedenému závěru, od něhož se nemá Ústavní soud důvod odchýlit ani v nyní projednávané věci (viz usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 174/03, IV. ÚS 191/03, I. ÚS 191/03, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

V označených rozhodnutích Ústavní soud neakceptoval stěžovatelovo tvrzení, že odnětí věci pověřenému notáři podle § 175zb OSŘ představuje odnětí zákonnému soudci ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny. Rozhodování každé věci příslušným (a tedy zákonným) soudem a soudcem je neopominutelnou podmínkou spravedlivého procesu, přičemž příslušnost soudu i soudce stanoví zákon. Součástí základního práva na zákonného soudce je i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. V dědickém řízení však vystupuje notář jako soudní komisař a jeho úkony se považují za úkony soudu. Není tudíž nositelem subjektivního veřejného práva zakotveného v čl. 38 odst. 1 Listiny (k pojetí práva na zákonného soudce viz např. III. ÚS 29/01, N 153/24 SbNU 125).

Nad rámec citovaného závěru je vhodné odmítnout spekulace stěžovatele, podložené pouze jeho subjektivními domněnkami, o účelovém odnětí věci soudní komisařce, aby nemohla rozhodnout tak, jak údajně chtěla. Jak vyplývá z přiložené části spisu, důvodem odnětí věci byly průtahy v řízení, na něž byla soudní komisařka upozorněna přípisem ze dne 18. 11. 2010 a ze dne 10. 8. 2011. Posledně uvedeným přípisem místopředsedkyně obvodního soudu přistoupila v souladu s občanským soudním řádem k odnětí věci soudní komisařce a k pověření, byť chybnému, JUDr. K. jako soudního komisaře úkony v řízení o dědictví. Tento však ve věci žádné úkony neučinil, neboť požádal o vyloučení z důvodu blízkého vztahu se stěžovatelem.

Obvodní soud své pochybení o pověření nesprávného soudního komisaře krátce na to napravil pověřením notářky, jež byla Notářskou komorou ustanovena jako náhradník za zesnulou notářku JUDr. J. F., která měla být, v souladu s rozvrhem práce Městského soudu v Praze, vyřízením předmětné dědické věci pověřena. Následně věc převzal a v současné době úkony v řízení o dědictví činí JUDr. J. K., který byl jmenován notářem do notářského úřadu po JUDr. F. Z uvedeného je patrno, že úkony v předmětném dědickém řízení činí soudní komisař určený rozvrhem práce jako zástupce JUDr. H., jíž byla věc odňata.

Ve vztahu k notářce JUDr. Z. P. a k ní směřující námitce, že je notářem pro Obvodní soud pro Prahu 8, a proto neměla činit úkony v tomto dědickém řízení, lze poukázat na její oficiální přípis ze dne 13. 10. 2011 adresovaný stěžovateli, z jehož záhlaví bez jakýchkoli pochybností vyplývá, že je "ustanovenou náhradnicí JUDr. J. F.". Náhradníka ustanovuje Notářská komora notáři, jenž zemře, byl odvolán, případně mu byl pozastaven výkon činnosti, a to z řad notářů působících v rámci obvodu okresního (obvodního) soudu, a nejsou-li, z řad notářů v rámci obvodu krajského (městského) soudu. Takto ustanovený náhradník vykonává činnost notáře svým jménem [§ 14 odst. 3, 5 a § 16 odst. 2 zákona č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů]. Jinými slovy, v daném případě, měla být, po odnětí věci soudní komisařce JUDr. H., pověřena úkony v řízení o dědictví podle příslušného rozvrhu práce JUDr. J. F.. Její notářský úřad byl však v danou dobu uvolněn z důvodu jejího úmrtí, a proto Notářská komora ustanovila její náhradnicí notářku JUDr. Z. P. působící sice nikoli v rámci Obvodního soudu pro Prahu 6, ale v rámci Městského soudu v Praze, což však s ohledem na shora citované ustanovení zákona umožňuje. Z tohoto důvodu obvodní soud pověřil prováděním úkonů v daném dědickém řízení právě JUDr. P., a to do doby jmenování nového notáře do uvolněného notářského úřadu po JUDr. J. F., aniž by bylo možné v tomto postupu shledávat nějaké procesní pochybení.

Ústavněprávní relevanci pak postrádá tvrzení stěžovatele svědčící o údajné účelové manipulaci s tímto dědickým řízením, které stěžovatel dovozuje ze skutečnosti, že ředitel Domova sv. rodiny, jakožto účastník dědického řízení, dne 6. 10. 2011 hovořil na rozhlasové stanici Radiožurnál o změně na postu notáře v tomto dědickém řízení, zatímco on - stěžovatel se tento fakt dozvěděl až z přípisu nové soudní komisařky JUDr. Z. P. ze dne 13. 10. 2011, který mu byl doručen dne 17. 10. 2011. Z uvedeného konstatování není možné dovozovat stěžovatelem tvrzené "náznaky o účelových manipulacích v dědickém řízení", neboť ke změně na postu soudního komisaře došlo opatřením obvodního soudu již dne 5. 9. 2011. Opatření soudu nemá povahu rozhodnutí, avšak tvoří nedílnou součást spisu, tudíž lze jeho obsah získat pouhým nahlédnutím do příslušného spisu.

Vzhledem ke skutečnosti, že ke změně na postu soudního komisaře došlo opatřením obvodního soudu dne 5. 9. 2011, nelze na uvedené poznámce ředitele Domova sv. rodiny shledávat jakékoli upřednostňování jednoho účastníka řízení před druhým v důsledku dříve získaných informací, a už vůbec ne stěžovatelem tvrzenou účelovou manipulaci s probíhajícím řízení.

Pochybení nelze spatřovat ani ve skutečnosti, že se k věci vyjádřila místopředsedkyně obvodního soudu, která na řízení ve věci dohlížela; zjistila průtahy v řízení; přikročila k odnětí věci soudní komisařce; a k pověření jiného soudního komisaře úkony v řízení o dědictví. Z logiky věci totiž vyplývá, že k ústavní stížnosti se vyjadřuje právě ten, jehož postup či rozhodnutí bylo ústavní stížností napadeno. Proto se k projednávané ústavní stížnosti vyjádřila právě místopředsedkyně soudu. Vyjádření se k ústavní stížnosti není povinností účastníka řízení, ale jeho právem, v němž se odráží možnost buď se vyjádřit podrobně ke všem námitkám či jen k některým částem. Z tohoto důvodu je bezpředmětná námitka stěžovatele, že se místopředsedkyně soudu nevyjádřila k žádosti ministerstva spravedlnosti nahlédnout do spisu.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Ústavní soud nevyhověl ani žádosti stěžovatele o přednostní projednání jeho ústavní stížnosti před stížnostmi jiných stěžovatelů, neboť pro tento postup neshledal věcné ani zákonné důvody.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2012

Vojen Güttler předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.