I. ÚS 333/05
I.ÚS 333/05 ze dne 30. 11. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. O. Č., zastoupeného Mgr. Ladislavem Popkem, advokátem sídlem v Ostravě, Sokolská tř. 22, proti jinému zásahu veřejné moci spočívajícím v nečinnosti Krajského soudu v Ostravě ve věci sp. zn. 4 Cm 9/2001, a alternativně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.1.2005, č. j. 5 Cm 68/2004-39, a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.1.2005, č. j. 5 Cm 69/20004-47, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a společnosti OKD, a. s. - Důl Darkov, o.z. Karviná - Doly, se sídlem Ostrava - Moravská Ostrava, Prokešovo náměstí 6/2020, jako vedlejšího účastníka řízení, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 9.6.2005, doplněnou podáním ze dne 3.10.2005, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá pokračování v řízení vedeném u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 9/2001, alternativně pak zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Z obsahu ústavní stížnosti a spisů Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 4 Cm 9/2001, sp. zn. 5 Cm 68/2004 a sp. zn. 5 Cm 69/2004, které si Ústavní soud vyžádal, vyplývají následující skutečnosti. Žalobou ze dne 19.2.2001 (doplněnou podáním ze dne 24.4.2004) se stěžovatel domáhal u Krajského soudu v Ostravě po vedlejšímu účastníkovi zákazu porušování práv ke zlepšovacím návrhům a vydání bezdůvodného obohacení. Dne 31. 5. 2004 byla stěžovateli doručena výzva Krajského soudu v Ostravě k zaplacení soudního poplatku ve výši 1.000.000,- Kč, stěžovatel však soudní poplatek ve stanovené lhůtě tří dnů od doručení výzvy nezaplatil. Podáním doručeným Krajskému soudu v Ostravě dne 4. 6. 2004 stěžovatel sdělil, že upravuje odhad bezdůvodného obohacení na částku 10.000,- Kč u každého zlepšovacího návrhu, celkem tedy na částku 40.000,- Kč. Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 10. 6. 2004, č. j. 4 Cm 9/2001-204, řízení z důvodu nezaplacení soudního poplatku zastavil. Proti tomuto usnesení se stěžovatel podáním doručeným soudu dne 23. 6. 2004 vzdal práva odvolání. Dne 28.7.2004 stěžovatel podal u Krajského soudu v Ostravě proti vedlejšímu účastníkovi žalobu na zdržení, ohledně níž bylo řízení zastaveno usnesením tohoto soudu ze dne 19.1.2005, č. j. 5 Cm 68/2004-39, když krajský soud dospěl k závěru, že o téže věci probíhá u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 9/2001 jiné (v předchozím odstavci uvedené) řízení, neboť řízení o v žalobě uplatněných zdržovacích nárocích nebylo doposud skončeno, protože usnesením ze dne 10. 6. 2004, č. j. 4 Cm 9/2001-204, soud rozhodl toliko o jednom z řady v žalobě uplatněných nároků, konkrétně o nároku na zaplacení částky 766.500.000,- Kč. Stejným způsobem rozhodl Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 19. 1. 2005, č. j. 5 Cm 69/2004, když dospěl k závěru, že také o nárocích uplatněných stěžovatelem v žalobě na plnění ze dne 28.7.2004 probíhá u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 9/2001 řízení, neboť řízení o v žalobě uplatněných čtyřech majetkových nárocích v celkové částce 40.000,- Kč nebylo doposud pravomocně skončeno, protože usnesením ze dne 10. 6. 2004, č. j. 4 Cm 9/2001-204, Krajský soud v Ostravě rozhodl toliko o výše uvedeném nároku na zaplacení částky 766.500.000,- Kč. Stěžovatel se s ohledem na znění výše uvedených usnesení ve věci sp. zn. 5 Cm 68/2004 a sp. zn. 5 Cm 69/2004 podáním ze dne 17.3.2005 domáhal, aby bylo ve věci 4 Cm 9/2001 pokračováno v řízení, bylo mu však přípisem Krajského soudu v Ostravě sděleno, že řízení bylo usnesením ze dne 10. 6. 2004, č. j. 4 Cm 9/2001-204, zastaveno jako celek. Stejné stanovisko k věci zaujal i předseda Krajského soudu v Ostravě ke stížnosti stěžovatele na průtahy v řízení ve věci sp. zn. 4 Cm 9/2001. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že se dostal vinou nejednotných názorů soudců Krajského soudu v Ostravě do situace, kdy není zřejmé, zda má být jednáno o jeho původní žalobě v řízení 4 Cm 9/2001, či o jeho žalobách v řízení 5 Cm 68/2004, resp. sp. zn. 5 Cm 69/2004. Stěžovatel se tedy dle svého tvrzení nemůže u obecných soudů domoci pokračování žádného z výše uvedených řízení, přičemž dochází k neodůvodněným průtahům, čímž jsou porušována jeho práva zaručená v čl. 36 odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Relevantní znění těchto článků je následující.

Čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod: Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

Čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod: Každý má právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Veřejnost může být vyloučena jen v případech stanovených zákonem.

Podle § 42 odst. 3 a 4 zákona o Ústavním soudu si v rámci shromažďování důkazů Ústavní soud vyžádal vyjádření Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení. Krajský soud v Ostravě prostřednictvím soudce rozhodujícího ve věci sp. zn. 5 Cm 68/2004 a sp. zn. 5 Cm 69/2004 ve vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že řízení v těchto věcech bylo zastaveno, v důvodech pak odkazuje na odůvodnění napadených rozhodnutí. Ve vyjádření se dále uvádí, že ani jedno z předmětných rozhodnutí nebylo napadeno řádným či mimořádným opravným prostředkem. Dle Krajského soudu v Ostravě nebylo ústavní stížností napadenými rozhodnutími porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces. Krajský soud v Ostravě se prostřednictvím soudce rozhodujícího ve věci sp. zn. 4 Cm 9/2001 vyjádřil k ústavní stížnosti tak, že řízení bylo usnesením ze dne 10. 6. 2004, č. j. 4 Cm 9/2001-204, zastaveno jako celek výrokem I. a to nikoliv pouze co do části nároku stěžovatele. Stěžovatel se vzdal práva odvolání proti tomuto usnesení a spor 4 Cm 9/2001 tak byl dle vyjádření soudu skončen.

Po provedeném dokazování Ústavní soud zjistil, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný.

Opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci, bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele. Přezkoumáním skutkového stavu, předložených listinných důkazů a posouzením právního stavu, dospěl Ústavní soud k závěru, že ke stěžovatelem namítanému porušení jeho ústavně zaručených práv nedošlo.

Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (čl. 87 Ústavy České republiky), zejména respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů, a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvená v ústavních zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy České republiky a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.

Ze spisu, který si Ústavní soud vyžádal od soudu prvního stupně, nevyplývá, že by v řízení před obecným soudy nebo v jejich rozhodnutích bylo porušeno ústavně zaručené právo stěžovatele na spravedlivý proces, nebo že by došlo v řízení před obecnými soudy k neodůvodněným průtahům v řízení, jak uvádí stěžovatel.

Stěžovatel dovozuje skutečnost, že řízení u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 9/2001 nebylo dosud pravomocně ukončeno a ve věci by tedy mělo řízení pokračovat, z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.1.2005, č. j. 5 Cm 68/2004-39 a z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.1.2005, č. j. 5 Cm 68/2004-39. Takovému závěru stěžovatele však Ústavní soud nemůže přisvědčit. Z výroku usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 10.6.2004, č.j. 4 Cm 9/20001-204, který zní: "Řízení se zastavuje", je zřejmé, že bylo řízení vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 4 Cm 9/2001 zastaveno jako celek, když z výroku usnesení, ani z jeho odůvodnění, nevyplývá, že by řízení bylo zastaveno pouze do určité částky či ohledně pouze některého uplatněného nároku. Pokud tedy soud poté, co řízení zastavil a usnesení o zastavení řízení nabylo právní moci, ve věci dále nejednal, postupoval v souladu s občanským soudním řádem, a v jeho postupu nelze spatřovat nečinnost, která by způsobovala průtahy v řízení.

Pokud stěžovatel v petitu ústavní stížnosti navrhuje, aby pro případ, že Ústavní soud zaujme výše uvedený právní názor, zrušil jako nezákonná usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.1.2005, č. j. 5 Cm 68/2004-39 a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.1.2005, č. j. 5 Cm 69/20004-47, Ústavní soud shledává v této ústavní stížnost nepřípustnou.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), pokud nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení § 75 odst. 2 cit. zákona.

Dle ust. § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Dle ust. § 75 odst. 1 věta před středníkem zákona o Ústavním soudu, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3).

Ze spisů Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 5 Cm 68/2004 a sp. zn. 5 Cm 69/2004, Ústavní soud zjistil, že napadená usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.1.2005, č. j. 5 Cm 68/2004-39, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19.1.2005, č. j. 5 Cm 69/20004-47, byla stěžovateli doručena dne 24.1.2005. Stěžovatel byl v napadených usneseních soudem poučen, že proti usnesení o zastavení řízení je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím Krajského soudu v Ostravě k Vrchnímu soudu v Olomouci. Z vyžádaných výše cit. spisů Krajského soudu v Ostravě je však zřejmé, že stěžovatel možnosti domáhat se ochrany svých práv podáním odvolání nevyužil, a proto Ústavnímu soudu nezbylo, než posoudit podanou ústavní stížnost při zachování principu subsidiarity ústavní stížnosti jako nepřípustnou.

Ústavní soud se zabýval i tím, zda nejsou splněny podmínky ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Podle tohoto ustanovení Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle předchozího odstavce, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo [§ 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Podmínky citovaného ustanovení však dle přesvědčení Ústavního soudu v souzené věci nenastaly.

Ústavní soud přitom nemůže přisvědčit námitce stěžovatele, že se do procesní situace, kdy soud ohledně jeho věci dospěl k dvěma odlišným závěrům, přičemž stěžovatel nemůže cestou opravných prostředků ani jedno z těchto rozhodnutí napadnout, dostal vinou obecných soudů. Je věcí stěžovatele, že opravné prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, nevyužil. Nemůže obstát námitka stěžovatele, že postupoval "v dobré víře ve správnost rozhodování obecných soudů". Ústavní soud považuje za vhodné připomenout obecnou zásadu občanského práva "právo svědčí bdělým", resp. zákony jsou psány pro bdělé (vigilantibus leges sunt scriptae). Smyslem opravného prostředku je právě zakotvení možnosti domáhat se změny či zrušení rozhodnutí soudu, pokud však účastník řízení opravný prostředek proti rozhodnutí soudu nepodá, musí nést následky takového svého procesního postupu, které spočívají mimo jiné v nemožnosti domáhat se (s výjimkou mimořádných opravných prostředků) po lhůtě stanovené k podání opravného prostředku změny či zrušení takového rozhodnutí.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele, daných ústavními zákony nebo mezinárodními smlouvami, kterými je Česká republika vázána, ústavní stížnost stěžovatele podle § 43 odst. 1 písm. e) a § 43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. listopadu 2005

Ivana Janů, předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.