I. ÚS 3310/09
I.ÚS 3310/09 ze dne 30. 12. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm o ústavní stížnosti stěžovatele J. D., bez právního zastoupení, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 24. 9. 2009, č.j. 22 Co 1796/2009-127 a rozsudku Okresního soudu v Jindřichově Hradci ze dne 16. 4. 2009, čj. 4 C 191/2008 - 98, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 22. 12. 2009, stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, kterými mělo být zasaženo do jeho práv zaručených čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.
Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále též "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, které jednotlivým subjektům slouží k ochraně jejich práv, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není a z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto rámci zejména soudů. Ústavní soud ve vztahu k nim nastupuje jako poslední možný prostředek - v případě selhání všech ostatních. K základním zásadám ovládajícím řízení o ústavní stížnosti patří proto zásada subsidiarity, v jejímž rámci je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel před jejím podáním nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 citovaného zákona); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 citovaného zákona).

Vzhledem k tomu, že stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že proti napadenému rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 19. listopadu 2009 podal dovolání a žalobu pro zmatečnost, ověřil Ústavní soud stav věci dotazem u Okresního soudu v Jindřichově Hradci a zjistil, že ani o jednom z těchto opravných prostředků nebylo dosud rozhodnuto. Z důvodů shora uvedených je proto třeba posoudit ústavní stížnost, s ohledem na zásadu subsidiarity, jako nepřípustnou. Pokud by Ústavní soud tuto ústavní stížnost věcně posoudil před rozhodnutím o podaném dovolání a žalobě pro zmatečnost, mohl by tak nepřípustně zasáhnout do rozhodování obecných soudů. Pokud by se naopak rozhodl vyčkávat na rozhodnutí příslušných soudů, zbytečně by prodlužoval své řízení.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud nepovažoval za nutné stěžovatele vyzývat k odstranění vad posuzované ústavní stížnosti, spočívajících v absenci povinného zastoupení advokátem podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Na základě výše uvedených skutečností nezbylo než aby soudce zpravodaj, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný návrh.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. prosince 2009

František Duchoň, v. r. soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.