I. ÚS 3298/09
I.ÚS 3298/09 ze dne 6. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky HOTELY NOVÝ SVĚT, a. s. v insolvenci, IČ: 27411338, se sídlem Svobody 80, 379 01 Třeboň, zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem ul. 28. října 1001/3, 110 00 Praha 1, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2009, č. j. 1 VSPH 676/2009-B-56, a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2009, č. j. KSCB 28 INS 1945/2009-B-44, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 29. 9. 2009, č.j. KSCB 28 INS 1945/2009-B-44, přiznal (na pokračování schůze věřitelů dne 29. 9. 2009) v insolvenční věci dlužníka HOTELY NOVÝ SVĚT, a. s., (dále jen "dlužník" a "stěžovatelka") věřiteli č. P5 BLACKSTRAIT LIMITED (dále jen "věřitel č. P5") hlasovací právo v případě hlasování o návrhu na ustanovení nového insolvenčního správce. Krajský soud současně uvedl, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

Krajský soud v Českých Budějovicích odůvodnil toto usnesení odkazem na totožné důvody, které jej vedly k přiznání hlasovacího práva věřiteli č. P5 v případě usnesení z 11. 8. 2009, č. j. KSCB 28 INS 1945/2009. Krajský soud v uvedeném usnesení nejprve podrobně poukázal na právní úpravu odvolání soudem ustanoveného insolvenčního správce z funkce a ustanovení správce nového [§ 29 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon (dále jen "IZ")] a na úpravu hlasovacího práva na schůzi věřitelů (§ 49 odst. 1 a § 51 odst. 1 IZ). Vykonatelná pohledávka věřitele č. P5 byla (usnesením schůze věřitelů konané dne 11. 8. 2009) popřena pouze z důvodu, že vůči této pohledávce dlužník započetl své pohledávky, které však prozatím v insolvenčním řízení nebyly nijak blíže prokázány. Krajský soud uvedl, že mají-li být v insolvenčním řízení chráněny zájmy věřitelů, a to především s ohledem na výši jejich pohledávek, nelze než věřiteli č. P5 hlasovací právo v případě hlasování o případném odvolání insolvenčního správce z funkce přiznat, a to i s vědomím tohoto věřitele o důsledcích vyplývajících z § 178 a násl. IZ v případě, že přihlášená pohledávka nebude zjištěna jako oprávněná v předpokládaném budoucím incidenčním řízení. Krajský soud zdůraznil, že v případě, kdy schůze věřitelů vydá usnesení, že věřitelé, jejichž pohledávky byly popřeny, mohou v rozsahu popření hlasovat, soud již o hlasovacím právu nerozhoduje (vychází z toho, že podle usnesení schůze tito věřitelé hlasovací právo mají). Jestliže však schůze věřitelů takové usnesení nevydá (usnesení není přijato nebo je dokonce přijato usnesení opačné), je na místě postup dle § 51 odst. 1 věta druhá IZ. Tyto skutečnosti vyplývají i z důvodové zprávy k § 51 IZ.

Krajský soud v Českých Budějovicích dále v souzené věci při předmětném pokračování schůze věřitelů konané dne 29. 9. 2009 (srov. Zápis z této schůze)] konstatoval, že schůze věřitelů - na základě hlasování o návrhu (věřitele č. 5P, jehož pohledávka představuje 81,77 % všech přihlášených pohledávek věřitelů) na ustanovení nového insolvenčního správce - počtem 81,77% tento návrh přijala (když proti tomuto návrhu byli zástupci zbývajících přítomných věřitelů) a nový insolvenční správce byl Krajským soudem v Českých Budějovicích ustanoven.

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 12. 2009, č. j. 1 VSPH 676/2009-B-56, odvolání (věřitelky INDES INVEST, s. r. o.) odmítl. Poukázal na to, že odvolání není přípustné, neboť rozhodnutí soudu o hlasovacím právu věřitele podle § 51 IZ je tím rozhodnutím, ohledně něhož zákon v ustanovení § 52 odst. 2 stanoví, že proti rozhodnutí insolvenčního soudu o hlasovacím právu věřitelů není přípustný opravný prostředek. Soud prvního stupně proto věřitele správně poučil, že proti jeho rozhodnutí není odvolání přípustné.

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 12. 2009, č. j. 1 VSPH 676/2009-B-56, a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2009, č. j. KSCB 28 INS 1945/2009-B-44, napadla stěžovatelka ústavní stížností. Má za to, že těmito usneseními byla porušena její ústavně zaručená základní práva zakotvená v čl. 2 odst. 2 a odst. 3 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatelka v podstatě tvrdí, že ústavní stížnost svým významem podstatně přesahuje její vlastní zájem, neboť vyřešení otázky, zda je insolvenční soud oprávněn přiznávat popřeným věřitelům hlasovací právo, aniž by o tomto rozhodovala řádně svolaná schůze věřitelů, je otázkou, která se týká širokého okruhu osob a je nezbytné, aby byla v zájmu zachování právní jistoty a ochrany ústavně zaručeného práva na právní ochranu vyřešena Ústavním soudem. Stěžovatelka dále uvedla, že Krajský soud v Českých Budějovicích (a Vrchní soud v Praze de facto) postupoval v rozporu s § 51 odst. 1 IZ, který mu "oprávnění takto rozhodnout přiznává pouze pro případ, kdy schůze věřitelů nikterak nerozhodne, nikoliv pro případ, že schůze o přiznání hlasovacího práva vůbec nerozhoduje". Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2009, č. j. KSCB 28 INS 1945/2009-B-44, je tedy rozhodnutím ultra vires, které porušuje ustanovení IZ, je tedy usnesením nicotným a protizákonným. K takovému soudnímu rozhodování se prý vyjádřil Ústavní soud v rozhodnutí ze dne 24. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 2517/08, kde uvedl, že "Úkony orgánu státu učiněné mimo jeho zákonné kompetenční vymezení jsou úkony učiněnými ultra vires , a jedná se o úkony defektní. Soud se dopustí jednání ultra vires v případě, kdy si svévolně, tj. bez opory v zákoně rozšíří svou jurisdikci anebo pokud nevykonává řádně svěřenou mu diskreci". Stěžovatelka uvedla, že z chování věřitele P5 i v průběhu dalších insolvenčních řízení lze dovodit, že jedinou jeho snahou je odvolat investičního správce, jelikož ten popřel věřitelovu přihlášenou pohledávku co do pravosti; důvodem odvolání insolvenčního správce není a nemůže být skutečnost, že ten popře nějakému věřiteli pohledávku přihlášenou do insolvenčního řízení. Právo popírat přihlášené pohledávky je je základním procesním právem a povinností insolvenčního správce; dle stěžovatelky "právě proto zákonodárce uvedl ustanovení o hlasování věřitelů slovy ´Věřitelé, jejichž pohledávka byla popřena, mohou v rozsahu popření hlasovat, usnese-li se na tom schůze věřitelů´.(§ 51 odst. 1 věta prvá insolvenčního zákona)", neboť je zapotřebí zamezit přihlašování fradulosních pohledávek v nedůvodné výši.

Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Stěžovatelka konečně navrhla - s ohledem na to, že na konané schůzi věřitelů, na které došlo k vyhlášení napadeného usnesení, jímž bylo zcela protiprávně přiznáno hlasovací právo věřiteli, jehož pohledávka byla v celém rozsahu popřena, došlo logicky i k hlasování o osobě nového insolvenčního správce a na místo dosavadního insolvenčního správce byl na základě návrhu věřitele 5P ustanoven insolvenční správce nový, takže stěžovatelce hrozí nepopsatelná a jen stěží napravitelná újma na jejich majetkových právech -, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 9. 2009, č. j. KSCB 28 INS 1945/2009-B-44, a aby tento návrh projednal mimo pořadí a bez zbytečného odkladu.
Ústavní soud dospěl k následujícím závěrům.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická osoba nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci ("zásahem orgánu veřejné moci") bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Stěžovatelka má sice v insolvenčním řízení postavení dlužníka. Předmětem řízení o ústavní stížnosti je však citované usnesení insolvenčního Krajského soudu v Českých Budějovicích, kterým se věřiteli č. 5P přiznává hlasovací právo v případě hlasování schůze věřitelů o návrhu na ustanovení nového insolvenčního správce a dále citované usnesení odvolacího Vrchního soudu v Praze, jímž bylo odmítnuto odvolání věřitele (INDES INVEST, s. r. o.) stěžovatelky, a to z důvodu jeho nepřípustnosti. Je tedy zřejmé, že se o právech či povinnostech stěžovatelky jako dlužníka v napadených usneseních vůbec nejednalo a jednat ani nemohlo.

Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že v případě stěžovatelkou podané ústavní stížnosti se jedná o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl [§ 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].

K žádosti stěžovatelky, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a aby rozhodl o ústavní stížnosti mimo pořadí došlých návrhů a bez zbytečného odkladu, Ústavní soud uvádí, že o ústavní stížnosti rozhodl relativně rychle, bez zbytečného odkladu a nebylo tedy třeba daný návrh stěžovatelky formalizovat. To platí zvláště za situace, kdy je ústavní stížnost z výše uvedených důvodů odmítána.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2010

Vojen Güttler v.r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.