I. ÚS 3232/12
I.ÚS 3232/12 ze dne 30. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 30. října 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů, ve věci navrhovatele V. G., zastoupeného Mgr. Martinem Rybnikářem, advokátem se sídlem Brno, tř. Kpt. Jaroše 3, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 14. března 2012 č. j. 11 Tdo 369/2011-93, rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 13. července 2010 č. j. 8 To 330/2008-3889 a Okresního soudu ve Znojmě ze dne 18. března 2008 č. j. 2 T 515/2005-3303, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení všech výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 13 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že podle jeho přesvědčení v předmětném trestním řízení byla porušena zásada obžalovací, když jej obecné soudy uznaly vinným i pro jednání, pro které nebyl stíhán, důkazy opatřené odposlechem a ze záznamů telekomunikačního provozu byly získány protiústavním způsobem, soudní příkazy v tomto směru neobsahovaly náležitosti stanovené zákonem a pro trestní řízení tak byly nepoužitelné. Také v přípravném řízení došlo k řadě pochybení, na která v návrhu poukázal. Z uvedených důvodů považuje všechna napadená rozhodnutí, jimiž byl uznán vinným spácháním trestných činů, za učiněná v rozporu se zákonem.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud přezkoumal na základě dovolání obviněného rozhodnutí odvolacího soudu a opodstatněně konstatoval, že Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 13. 7. 2010 sp. zn. 8 To 330/2008 ve svých právních závěrech nepochybil. V usnesení, kterým dovolání obviněného (nyní stěžovatele) podle § 265i odst. 1 písm. e), resp. § 265i odst. 1 písm. a) trestního řádu odmítl, se vypořádal se všemi uplatněnými námitkami, když také vyčerpávajícím způsobem vyložil, proč shledal jejich zjevnou neopodstatněnost, příp. nepřípustnost. Vzhledem k tomu, že námitky předložené v ústavní stížnosti stěžovatelem jsou shodné s námitkami uplatněnými v dovolání, lze v dalším na odůvodnění rozhodnutí Nejvyššího soudu odkázat.

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. října 2012

Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.