I. ÚS 320/05
I.ÚS 320/05 ze dne 10. 8. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatele A. Z., zastoupeného advokátem JUDr. Milanem Hulíkem se sídlem Bolzanova 1, 115 03 Praha 1, proti rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ČR v Praze, ze dne 14. 4. 2005, č.j. SCPP-722/216-C-2005, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Domnívá se, že v řízení, jehož byl účastníkem, bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivé řízení zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 90 Ústavy ČR, který "soudům a správním orgánům ukládá povinnost v Spolanu (poznámka: v souladu) se správním řádem poskytovat ochranu základním lidským a občanským právům" (poznámka: stěžovatelem uvedeno nepřesně).

Podle ustanovení § 75 odst. 1 (část věty před středníkem) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

V předmětné věci bylo ústavní stížnosti napadeno rozhodnutí Policie ČR, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ČR v Praze, ze dne 14. 4. 2005, č.j. SCPP-722/216-C-2005, kterým bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Policie ČR, oddělení cizinecké policie Praha, ze dne 13. 1. 2005, č.j. SCPP-041296/PH-XIII-CI-2004. Tímto rozhodnutím nebylo stěžovateli - podle ustanovení § 46 odst. 2 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon č. 326/1999 Sb."), s odkazem na ustanovení § 56 odst. 2 písm. a) téhož zákona - uděleno povolení k dlouhodobému pobytu, neboť Policie ČR, oddělení cizinecké policie Praha, v rámci řízení o žádosti o povolení k tohoto pobytu zjistila, že ve výpisu z evidence Rejstříku trestů ČR má stěžovatel záznam. Z tohoto záznamu vyplývá, že stěžovateli byl Obvodním soudem pro Prahu 1 dne 29. 7. 2004 pod č.j. 1 OT 23/2004 podle § 147 odst. 1 trestního zákona uložen trest odnětí svobody podmíněně v počtu 4 měsíců se zkušební dobou do 18. 2. 2006. Proto správní orgán nepovažuje stěžovatele - pro účely řízení o povolení k dlouhodobému pobytu - v kontextu s ustanovením § 46 odst. 1 a s odkazem na ustanovení § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. za trestně zachovalého. Správní orgán dále poukázal na to, že za situace, kdy "je daná skutečnost nepochybně důvodem pro zrušení již uděleného povolení k dlouhodobému pobytu, je zřejmé, že ji lze považovat rovněž za jednu z podmínek pro udělení předmětného povolení, a to i přes skutečnost, že výpis z Rejstříku trestů není předepsanou náležitostí podání ve věci (§ 46 odst. 1 zákona č. 326/1999 Sb.). Podpůrným argumentem pro uvedený výklad je tzv. zásada procesní ekonomie, vyjádřená zejména ustanovením § 3 odst. 3 správního řádu. Nebyl-li by tento výklad přijat, bylo by povinností příslušného správního orgánu po nabytí právní moci rozhodnutí o povolení k dlouhodobému pobytu neprodleně zahájit řízení o zrušení jeho platnosti." Správní orgán konečně poukázal na to, že pravomocné odsouzení za spáchání úmyslného trestného činu je důvodem ke zrušení platnosti předmětného povolení, a to bez podmínky zkoumání dopadu takového rozhodnutí zejména do soukromého a rodinného života cizince [§ 46 odst. 1 s odkazem na § 37 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb.].

Odvolací orgán ve svém (ústavní stížností napadeném) rozhodnutí potvrdil uvedený názor správního orgánu prvního stupně. Poukázal na to, že podmínky pro neudělení dlouhodobého pobytu byly splněny a stěžovatel - osoba trestně nezachovalá - přestal splňovat některou z podmínek pro udělení povolení k dlouhodobému pobytu jak stanoví § 56 odst. 2 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb. Při posuzování věci správní orgán zvážil důsledky tohoto rozhodnutí a přihlédl zejména k dopadům do soukromého a rodinného života cizince. Neudělení povolení k dlouhodobém pobytu není rozhodnutím, které by cizinci bránilo v opětovném přicestování na území ČR, neboť ve smyslu ustanovení § 17 zákona č. 326/1999 Sb. cizinec může pobývat na území ČR na základě krátkodobého víza, o které požádá na zastupitelském úřadu ČR v zahraničí. Odvolací orgán konečně uvedl, že stěžovatelovo odvolání bylo posouzeno v plném rozsahu, bylo přihlédnuto ke všem předloženým důvodům a k provedenému důkaznímu řízení a uzavřel s tím, že podané odvolání neobsahuje skutečnosti, které by vedly ke změně nebo zrušení odvoláním napadeného rozhodnutí správního orgánu prvního stupně.

Ústavní soud konstatuje, že se v souzené věci jedná o rozhodnutí orgánů [oddělení cizinecké policie a Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie; srov. ustanovení § 161 odst. 1 písm. a) a písm. b) bod 1. zákona č. 326/1999 Sb.], které ve správním řízení rozhodují mimo jiné o povolení k dlouhodobému pobytu [srov. ustanovení § 164 odst. 1 písm. f) a ustanovení § 163 písm. f) bod 1. zákona č. 326/1999 Sb.]. Tato rozhodnutí nejsou vyloučena ze soudního přezkumu (ustanovení § 171 zákona č. 326/1999 Sb. a contrario).

Je tedy zřejmé, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Za této situace Ústavní soud dovodil, že podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu jsou splněny, takže ústavní stížnost je nepřípustná.

Proto soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. srpna 2005

Vojen Güttler soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.