I. ÚS 3195/09
I.ÚS 3195/09 ze dne 15. 12. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 15. prosince 2009 v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti M. P., zastoupeného JUDr. Milanem Staňkem, advokátem se sídlem Dlážděná 12c, 641 00 Brno, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 10. 2009 č. j. 1 Nc 2941/2009-172, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, splňující i další formální náležitosti podání dle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím došlo k porušení jeho základního práva na spravedlivý proces garantovaného čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Podáním ze dne 24. 8. 2009 vznesl stěžovatel námitku podjatosti soudkyně JUDr. Ladislavy Mičánkové, protože podle jeho názoru neopodstatněně straní žalobcům a protahuje řízení tak, že poplatky z prodlení budou převyšovat původní žalobní návrh. Stěžovatel též namítal, že soudkyně při přípravném jednání nedovolila stěžovateli hovořit komplexně, neumožnila mu komentovat zápis o jednání, ale naopak přizvala do jednací síně justiční stráž a pohrozila mu pořádkovou pokutou. Ze spisu podle jeho názoru navíc zmizela většina přílohových dokladů. Dále stěžovatel poukázal na osobní vztahy soudkyně s JUDr. T. V., se kterou se stěžovatel také zná, a se soudkyní JUDr. B., vůči které stěžovatel směřoval v jiném řízení svou stížnost. Městský soud návrhu stěžovatele nevyhověl, neboť nebyly zjištěny žádné skutečnosti, z nichž by objektivně vyplýval vztah soudkyně k účastníkům řízení nebo k projednávané věci a které by odůvodňovaly pochybnosti o její nepodjatosti. Vztahy k třetím osobám JUDr. V. a JUDr. B. také nemohou mít vliv na podjatost soudkyně v dané věci, ale naopak se jeví jako vykonstruované. Postup při přípravném jednání soudkyně JUDr. Mičánkové nemůže být s ohledem na ust. § 14 odst. 4 o. s. ř. důvodem podjatosti této soudkyně. Také návrh o delegaci nepovažoval městský soud za důvodný, neboť ze žádných skutečností nelze dovodit pochybnosti o podjatosti všech soudců daného soudu.
Poté, co Ústavní soud posoudil argumenty stěžovatele obsažené v ústavní stížnosti a konfrontoval je s obsahem napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].

Spravedlivým procesem se rozumí celý postup a ucelený řetězec postupů, kdy jsou soudní cestou chráněna práva a právem chráněné zájmy osob. Jinými slovy právo na spravedlivý proces je ústavně zaručené právo každého na přístup před nezávislého a nestranného soudce, před nímž se domáhá ochrany svých práv. Jde o zákonem stanovený procesní postup a zákonem upravené soudní řízení. Jde tedy o celý řetězec záruk zákonnosti, které v souhrnu odpovídají nárokům ústavnosti vyjádřené v ústavním pořádku České republiky. Všechny tyto aspekty zajišťují "fair trial". Stěžovatel sice v ústavní stížnosti formálně namítal porušení svého základního práva na spravedlivý proces, avšak argumentace obsažená v ústavní stížnosti se ve věci samé pohybuje na úrovni aplikace podústavního práva. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakuje argumenty obsažené v řízení před obecnými soudy, ale relevantní ústavněprávní argumentace v ní zcela absentuje. Se všemi námitkami stěžovatele týkajícími se podjatosti dané soudkyně se městský soud z hlediska ústavnosti přijatelným způsobem vypořádal, Ústavní soud neshledal porušení žádných aspektů spravedlivého procesu, a proto není dán důvod k jeho zásahu. S ohledem na výše uvedené Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2009

Vojen Güttler předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.