I. ÚS 3194/12
I.ÚS 3194/12 ze dne 3. 12. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti stěžovatele Radka Václavíka, zastoupeného Ing. Mgr. Petrou Fifkovou, advokátkou, se sídlem Karlovo nám. 17, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 9 Cmo 365/2011-142 ze dne 8. 6. 2012 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 50 Cm 112/2010-132 ze dne 7. 9. 2011, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I. Předchozí průběh řízení a argumentace stěžovatele

1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhl jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na přístup k soudu, plynoucím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Napadeným usnesením městský soud zamítl návrh stěžovatele na osvobození od soudního poplatku za odvolání ve výši 200.670 Kč. V odůvodnění uvedl, že stěžovatel má dle vlastního prohlášení úspory ve výši 200.000 Kč, obchodní podíly v několika společnostech, cenné papíry, příjmy ze svého podnikání a jeho manželka vlastní nemovitosti. Zároveň soud poukázal na to, že stěžovatel zatajil některé podstatné skutečnosti o svých majetkových poměrech.

3. Napadeným usnesením vrchní soud rozhodnutí soudu první instance potvrdil, neboť ho shledal správným. V odůvodnění mimo jiné uvedl: "Dále nelze přehlédnout, že žalovaný jako žadatel o osvobození od soudního poplatku, je podnikatelem. Je třeba proto přihlížet i k té zásadní skutečnosti, že případný neúspěch v jeho podnikání nelze bez dalšího přenášet na ostatní daňové poplatníky přispívající do státního rozpočtu. Právní úprava zásadně nevylučuje podnikatele z možnosti přiznat osvobození od soudního poplatku. Podnikatele však nelze podrobit stejnému měřítku jako sociálně slabé občany, kteří nemají žádnou rozumnou možnost opatřit si prostředky na zaplacení poplatku. Osvobození je na místě v případě situace zcela nepředvídané, nezávislé na charakteru či úspěšnosti podnikání, jako jsou kupř. živelní pohromy apod. Takové okolnosti však v projednávaném případě nevznikly a nejsou ani předmětem argumentace odvolatele."

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti s rozhodnutí obecných soudů nesouhlasí a namítá, že mu v důsledku brání v podání odvolání, protože jeho majetkové poměry mu nedovolují zaplatit soudní poplatek. Dále uvádí, že odůvodnění vrchního soudu je diskriminační vůči podnikatelům.

II. Hodnocení Ústavního soudu

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry soudu, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. Ústavní soud je povolán k přezkumu pouze v případech, kdy v důsledku nesprávné aplikace podústavního práva obecnými soudy může dojít k porušení základních práv a svobod, zejména pokud jde o svévolný výklad nebo o interpretaci, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2608/13 ze dne 5. 11. 2013 a nález sp. zn. I. ÚS 731/13 ze dne 22. 8. 2013, bod 16).

7. V dané věci Ústavní soud poznamenává, že obecné soudy pečlivě hodnotily aktuální majetkové poměry stěžovatele, svá rozhodnutí detailně odůvodnily a vypořádaly se s námitkami stěžovatele. Jejich rozhodnutí tedy nelze považovat za svévolná, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Zároveň nejde o porušení ústavně garantovaných práv stěžovatele, jestliže soudy sice zmínily skutečnost, že stěžovatel je podnikatelem, svá rozhodnutí však odůvodnily dalšími věcnými argumenty. Tato skutečnost je totiž zjevně relevantní pro posouzení splnění podmínek § 138 občanského soudního řádu, protože se týká poměrů účastníka (obdobně viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2608/13 ze dne 5. 11. 2013).

8. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2013

Ivana Janů, v. r. předsedkyně senátu
II. Hodnocení Ústavního soudu

5. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud připomíná svou ustálenou judikaturu, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry soudu, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl. Ústavní soud je povolán k přezkumu pouze v případech, kdy v důsledku nesprávné aplikace podústavního práva obecnými soudy může dojít k porušení základních práv a svobod, zejména pokud jde o svévolný výklad nebo o interpretaci, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2608/13 ze dne 5. 11. 2013 a nález sp. zn. I. ÚS 731/13 ze dne 22. 8. 2013, bod 16).

7. V dané věci Ústavní soud poznamenává, že obecné soudy pečlivě hodnotily aktuální majetkové poměry stěžovatele, svá rozhodnutí detailně odůvodnily a vypořádaly se s námitkami stěžovatele. Jejich rozhodnutí tedy nelze považovat za svévolná, či v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Zároveň nejde o porušení ústavně garantovaných práv stěžovatele, jestliže soudy sice zmínily skutečnost, že stěžovatel je podnikatelem, svá rozhodnutí však odůvodnily dalšími věcnými argumenty. Tato skutečnost je totiž zjevně relevantní pro posouzení splnění podmínek § 138 občanského soudního řádu, protože se týká poměrů účastníka (obdobně viz např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 2608/13 ze dne 5. 11. 2013).

8. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. prosince 2013

Ivana Janů, v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.