I. ÚS 3107/12
I.ÚS 3107/12 ze dne 11. 9. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele J. L., zastoupeného JUDr. Erikem Orletem, advokátem se sídlem Olomouc, tř. Svobody 2, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci ze dne 25. dubna 2012 č. j. 70 Co 81/2012-231 a Okresního soudu v Olomouci ze dne 14. 11. 2011 č. j. 0P 162/2004-200, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozsudků s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedl, že soud I. stupně zamítl jeho návrh na úpravu styku s nezletilou Petrou (jedná se o pseudonym) a svým výrokem mu styk s ní zakázal. Vyslovil přesvědčení, že tak soud učinil bez zjištění rozhodných okolností, dokonce za použití nepřípustných důkazních prostředků, neprovedl potřebné dokazování, které by odůvodňovalo posouzení jeho jednání k nezletilé jako pohlavní zneužívání. Také soud II. stupně, jenž rozsudek Okresního soudu v Olomouci potvrdil, vycházel ze zcela neúplných skutkových zjištění, neřídil se zásadami spravedlivého procesu, přihlížel k nepravomocnému rozhodnutí ve věci sp. zn. 5 T 211/2011, ve které rozsudek o jeho vině zločinem pohlavního zneužití byl zrušen. Zákaz styku s nezletilou nepovažuje za učiněný v jejím zájmu - mezi ním a dcerou byl a je hezký vztah. Pokud soudy vycházely z obsahu znaleckého sexuologického vyšetření a posudku, pak jeho závěry nemá za správné i když, jak sám uznal jako své pochybení, se v průběhu vyšetření nechoval správně, bral je jako žert.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozsudků zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 212 občanského soudního řádu a opodstatněně jeho rozhodnutí opírající se o provedené a hodnocené důkazy, jakož i o výklad § 27 odst. 3 zákona o rodině potvrdil, když v odůvodnění rozsudku se také vypořádal se všemi námitkami stěžovatele. Nutno dodat, že přes nepravomocné rozhodnutí o vině otce, obžalovaného podle § 187 odst. 1, 2 trestního zákoníku, sama skutečnost, že je stěžovatel podezřelý ze zločinu pohlavního zneužití nezletilé dcery zdůvodňuje v dané věci závěr, že stávající zákaz styku otce s nezletilou je nutný v jejím zájmu a nepochybně je také v souladu s čl. 32 odst. 1 věta druhá Listiny základních práv a svobod, zaručujícím zvláštní ochranu dětí a mladistvých.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2012

Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.