I. ÚS 3099/07
I.ÚS 3099/07 ze dne 17. 2. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Z. B., CSc., zastoupeného JUDr. Milošem Vondráčkem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, nám. Přemysla Otakara II. 123/36, proti zápisu do obchodního rejstříku provedeného Krajským soudem v Českých Budějovicích v oddíle B, vložce 667, dne 8. 10. 2007, o rozhodnutí valné hromady společnosti Jihočeská drůbež, a. s., ze dne 2. 10. 2003 o zvýšení základního kapitálu společnosti, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 200da odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatel uvádí, že je akcionářem společnosti Jihočeská drůbež, a.s. (dále jen "společnost"). Dne 2. 10. 2003 rozhodla valná hromada společnosti mimo jiné o zvýšení základního kapitálu společnosti peněžními vklady s využitím přednostního práva akcionářů k úpisu. Dne 3. 10. 2003 byl na základě tohoto rozhodnutí valné hromady společnosti podán návrh na zápis rozhodnutí o zvýšení základního kapitálu do obchodního rejstříku, který byl později vzat zpět. Následně však společnost [jak také vyplývá z obsahu spisu Krajského soudu v Českých Budějovicích (sp. zn. B 667, č.l. 967)], podala dne 1. 10. 2007 nový návrh na zápis uvedených změn do obchodního rejstříku, který rejstříkový soud dne 8. 10. 2007 provedl. Stěžovatel (který není účastníkem rejstříkového řízení) v této souvislosti uvedl, že společnost využila změny v o.s.ř. provedené zákonem č. 216/2005 Sb., podle níž k zápisu usnesení valné hromady do obchodního rejstříku dojde, za předpokladu, že navrhovaná zapisovaná skutečnost má podklad v přiloženém notářském zápisu. Rejstříkový soud tak ve smyslu ustanovení § 200 da odst. 3 o.s.ř. přezkoumal pouze formální náležitosti návrhu na zápis do obchodního rejstříku a jeho přílohy. Rejstříkový soud se nezabýval platností usnesení valné hromady společnosti ze dne 2. 10. 2003, ačkoli dosud nebylo skončeno řízení o stěžovatelově žalobě ze dne 12. 12. 2003, kterou podal na neplatnost jejího uvedeného usnesení [Poznámka: Řízení v této věci v době podání ústavní stížnosti (dne 6. 12. 2007) i jejího doplnění (dne 7. 12. 2009) nadále probíhá].

Stěžovatel se domnívá, že uvedeným (napadeným) zápisem v obchodním rejstříku byla porušena jeho ústavně zaručená základní práva, zakotvená v čl. 11, v čl. 36 až v čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 1 a čl. 90 Ústavy ČR. Proto navrhl, aby Ústavní soud vydal nález, kterým zruší provedení zápisu v obchodním rejstříku ze dne 8. 10. 2007, jenž se týkal zápisu usnesení valné hromady společnosti. Zároveň podle § 74 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhl, aby bylo zrušeno také ustanovení § 200da odst. 3 občanského soudního řádu., neboť v důsledku jeho uplatnění došlo k napadenému zápisu do obchodnímu rejstříku. Stěžovatel konečně navrhl, aby Ústavní soud dle § 80 zákona o Ústavním soudu k odvrácení hrozící vážné škody a újmy uložil Krajskému soudu v Českých Budějovicích, "aby neprovedl zápis vyššího základního kapitálu" společnosti po již podaném úspěšném úpise, pokud by se jednalo o zvýšení základního kapitálu na základě usnesení valné hromady společnosti ze dne 2. 10. 2003.
Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Z toho vyplývá, že pouze v případě, že návrh obstojí po stránce formální, může jej zkoumat i po stránce věcné.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jsou oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. To znamená mimo jiné, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti je její bezprostřednost; pokud by ji podal ten, kdo napadeným zásahem orgánu veřejné moci bezprostředně ve svých základních právech nebo svobodách postižen nebyl, jednalo by se o osobu, které je k podání návrhu zjevně neoprávněná.

V daném případě stěžovatel napadl zápis do obchodního rejstříku provedený Krajským soudem v Českých Budějovicích. Jak však Ústavní soud judikoval již dříve (srov. usnesení sp. zn. I. ÚS 185/98 In: Ústavní soud České republiky: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 14, Vydání 1. Praha, C.H. Beck, str. 331; usnesení ze dne 30. 8. 2000, sp. zn. I. ÚS 75/2000, ze dne 10. 9. 2002, sp. zn. I. ÚS 232/02), v řízení před rejstříkovým soudem se nerozhoduje o právech nebo povinnostech akcionářů, nýbrž toliko o právech nebo povinnostech podnikatelského subjektu zapsaného či zapisovaného do obchodního rejstříku. Stěžovatel v postavení akcionáře společnosti tedy nebyl účastníkem takového řízení před rejstříkovým soudem a není proto ani oprávněn, aby proti citovanému usnesení rejstříkového soudu ústavní stížnost podal (obdobně ve srovnatelné věci - byť nikoliv ve věcech rejstříkového řízení - judikoval Ústavní soud např. v usneseních sp. zn. III. ÚS 363/01 In: Ústavní soud České republiky: Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, Vydání 1. Praha, C.H. Beck, str. 389, nebo pod sp. zn. III. ÚS 137/96 In: tamtéž, svazek 6, str. 593).

Za tohoto stavu je zřejmé, že k porušení stěžovatelových základních práv zakotvených v čl. 11, v čl. 36 až v čl. 38 Listiny, jakož i v čl. 1 a čl. 90 Ústavy ČR nedošlo a ani dojít nemohlo. Jedná se tedy o návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh podaný někým zjevně neoprávněným mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu].

Protože stěžovatel jako fyzická osoba není v řízení o abstraktní kontrole norem oprávněn k podání samostatného návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení, nýbrž tak může učinit toliko spolu s ústavní stížností v řízení o konkrétní kontrole norem [ustanovení § 64 odst. 1 písm. d), § 74 zákona o Ústavním soudu], sdílí podle ustálené judikatury Ústavního soudu návrh na zrušení zákona (nebo jeho některých ustanovení) osud odmítnuté ústavní stížnosti, spolu s níž byl podán. To se týká i souzené věci.

K žádosti stěžovatele, aby Ústavní soud dle § 80 zákona o Ústavním soudu k odvrácení hrozící vážné škody a újmy uložil Krajskému soudu v Českých Budějovicích neprovedení zápisu vyššího základního kapitálu společnosti, Ústavní soud uvádí, že nebylo třeba rozhodnutí o takovém návrhu stěžovatele formalizovat, zvláště za situace, kdy je ústavní stížnost podle výše citovaného ustanovení zákona o Ústavním soudu odmítnuta, neboť ji podala osoba zjevně neoprávněná.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2010

Vojen Guttler v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.