I. ÚS 3059/09
I.ÚS 3059/09 ze dne 17. 12. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Bc. Ing. L. V., zastoupeného JUDr. Jiřím Švihlou, advokátem se sídlem České Budějovice, nám. Přemysla Otakara II. 32, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě ze dne 2. 9. 2009, čj. 54 Nc 110/2009 - 64, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Stěžovatel ve včasné ústavní stížnosti navrhl zrušení v záhlaví označeného usnesení, kterým bylo rozhodnuto, že soudkyně Okresního soudu v Jihlavě, JUDr. Zina Uhlířová, není vyloučena z projednávání a rozhodnutí věci vedené pod sp. zn. 5 C 126/2009.

Stěžovatel uvedl, že pokud krajský soud dospěl k závěru, že: "Není dán důvod k pochybnostem o nepodjatosti soudkyně JUDr. Ziny Uhlířové (stěžovatel nesprávně uvádí "Zity") z toho důvodu, že samotné procesní úkony této soudkyně ve věci nemohou být důvodem k jejímu vyloučení podle § 14 odst. 4 OSŘ a ani z obsahu spisu nelze usuzovat na skutečnosti vyvolávající pochybnost o tom, že je k věci zaujatá", jde o nepochopení smyslu důvodu v jím podané námitce podjatosti. Zákonná koncepce § 14 OSŘ, stanovující důvody vyloučení soudce, vychází z pouhé existence pochybnosti o nepodjatosti soudce. Tuto pochybnost vyvolává nepřípadné vystupování soudkyně ve vztahu ke stěžovateli, neboť protěžuje žalobkyni před stěžovatelem a za každou cenu dokazuje, co dokázat nejde. Způsob, kterým soudkyně požaduje informace od stěžovatele, je nepřiměřený. Rozhodnutí krajského soudu, který soudkyni nevyloučil, upřednostňuje tzv. subjektivní stránku nestrannosti a vyjadřuje tak víru v její prohlášení, že není podjatá. Stěžovatel má podezření, že se soudkyně snaží, k jeho škodě, žalobkyni přiznat výživné za každou cenu. Zmíněná soudkyně má vůči němu osobní antipatie, které jsou důsledkem kritického postoje stěžovatele vůči soudcům daného soudu.

Odůvodnění napadeného rozhodnutí o tom, že soudkyně JUDr. Z. Uhlířová není vyloučena, stěžovatel nepovažuje za přesvědčivé. Údajné obstrukční jednání stěžovatele nemůže vést k opomenutí jiných důležitých skutečností, které by mohly vyvolat pochybnosti o nestrannosti soudu. Stěžovatel dále odkázal na celou řadu nálezů Ústavního soudu a na to, že Krajský soud v Brně pochybil, když v daném případě upřednostnil stanovisko soudkyně, a tedy subjektivní princip před principem objektivním. Napadeným usnesením tak bylo porušeno jeho základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Z obsahu usnesení Krajského soudu v Brně - pobočka v Jihlavě (dále jen "krajský soud") ze dne 2. 9. 2009, čj. 54 Nc 110/2009 - 64, Ústavní soud zjistil, že soudkyně Okresního soudu v Jihlavě, JUDr. Zina Uhlířová, nebyla vyloučena z projednávání a rozhodnutí ve věci vedené u tohoto soudu pod sp. zn. 5 C 126/2009. Krajský soud tak rozhodl poté, co dospěl k závěru, že není dán důvod k pochybnostem o její nepodjatosti. Z jejího vyjádření vyplývá, že k účastníkům ani k projednávané věci nemá osobní vztah a stěžovatel neuvedl žádné relevantní skutečnosti, z nichž by existenci takového vztahu bylo možno dovodit. Samotné procesní úkony soudkyně v projednávané věci nemohou být důvodem k jejímu vyloučení podle § 14 odst. 4 OSŘ. Ani z obsahu spisu nelze usuzovat na žádné okolnosti způsobilé vyvolat pochybnosti o tom, že vztah soudkyně k projednávané věci a k účastníkům řízení je nezaujatý a že řízení směřuje k vydání nezávislého a nestranného rozhodnutí.
Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s rozhodnutím krajského soudu, kterým nevyloučil soudkyni JUDr. Z. Uhlířovou z projednávání zmíněné věci.

Jak již bylo mnohokrát judikováno, Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nevykonává tudíž přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod i mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR.

V předmětné věci k takovému pochybení ze strany krajského soudu nedošlo, protože věc náležitě posoudil z hlediska ustanovení § 14 OSŘ a na tomto základě učinil právní závěry, které řádně a přesvědčivě odůvodnil. Stěžovatel neuvedl žádné relevantní skutečnosti, z nich by bylo možno dovodit podjatost této soudkyně a Ústavní soud tak neshledal nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny. Pokud krajský soud, jako orgán veřejné moci, rozhodl způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k podání úspěšné ústavní stížnosti.

Napadeným rozhodnutím tak nedošlo k porušení základních práv stěžovatele, které uvedl v ústavní stížnosti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto byla ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení, usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. prosince 2009

František Duchoň, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.