I. ÚS 3007/12
I.ÚS 3007/12 ze dne 18. 9. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dne 18. září 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatelky P. Ch., zastoupené JUDr. Vítem Širokým, advokátem se sídlem U Nikolajky 5, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 9. května 2012 sp. zn. 9 To 16/2012 a rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 31. května 2011 sp. zn. 2 T 42/2008, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k dotčení jejích ústavně zaručených základních práv a porušení ústavních kautel zakotvených v čl. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1, odst. 3 písm. d) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelka na podporu tohoto tvrzení vyslovila v návrhu blíže rozvedené přesvědčení, dle něhož obecné soudy nerespektovaly obsah ustanovení § 2 odst. 1, 5 a 6 trestního řádu potud, že v předmětné trestní věci hodnotily důkazy v její neprospěch, opomenuly provést navrhovaný důkaz znaleckým posudkem z oboru ekonomiky a především neprokázaly její úmyslné zavinění, požadované zákonem z pohledu kvalifikace podvodného jednání. Nastolený důkazní stav dle stěžovatelky připouští i možnost odlišných, v její prospěch vyznívajících alternativních závěrů, a proto nemělo dojít k hodnocení důkazů v její neprospěch. Tyto své vývody uzavřela stěžovatelka konstatováním, že obecné soudy takto rozhodly v rozporu se zásadou in dubio pro reo a nedostály kautelám plynoucím z práva na spravedlivý proces.

V důsledku těchto v návrhu podrobněji vymezených námitek se posléze stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Porušení práv, jichž se stěžovatelka dovolává, Ústavní soud neshledal. Napadená rozhodnutí jsou přiléhavým, logicky soudržným a věcně přesvědčivým způsobem odůvodněna, přičemž odvolací soud nadto úvahy směřující k vyvození nepřímého úmyslu stěžovatelky pregnantně a vyčerpávajícím způsobem precizoval. Na obsah odůvodnění obecných soudů ve vztahu ke konzistentním myšlenkovým konstrukcím upínajícím se k hodnocení důkazní situace takto postačí, jako na ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR), odkázat. Toto hodnocení se nevymyká argumentačnímu prostoru vymezenému provedenými důkazy a extrémní nesoulad učiněných skutkových zjištění s těmito důkazy, který konečně netvrdí ani stěžovatelka, mu vytýkat nelze (srov. nálezy sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04 a další, dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz).

Ohledně námitky neprovedení důkazu znaleckým posudkem z oboru ekonomiky Vrchní soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí dostatečným a akceptovatelným způsobem vyložil, proč předmětnému důkaznímu návrhu stěžovatelky nevyhověl (s. 12 rozsudku), a to zcela v intencích judikatury Ústavního soudu (kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03).

Vzhledem k tomu, že obecné soudy bez důvodných pochybností dospěly k přesvědčení o vině stěžovatelky, neměly důvod postupovat v souladu se zásadou in dubio pro reo, jak stěžovatelka namítá.

Pro uvedené byla ústavní stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. září 2012

Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.