I. ÚS 2996/13
I.ÚS 2996/13 ze dne 14. 10. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Kateřinou Šimáčkovou o ústavní stížnosti stěžovatelky SCHWING Stetter Ostrava, s. r. o., se sídlem Moravská 1215/6, Ostrava - Hrabůvka, zastoupené Mgr. Jaromírem Parobkem, advokátem, Advokátní kancelář Křížová, Parobek a partneři, s. r. o., se sídlem Sokolská třída 451/11, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozhodčímu nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky sp. zn. Rsp. 502/13 ze dne 22. 7. 2013, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
1. Podáním, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 27. 9. 2013, se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodčího nálezu Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky (dále jen "Rozhodčí soud při HK a AK ČR") sp. zn. Rsp. 502/13 ze dne 22. 7. 2013, s tím, že jím mělo dojít k porušení jejích ústavně zaručených práv garantovaných čl. 11, čl. 36 a čl. 37 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je mu dána pravomoc rozhodovat o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

3. Ústavní soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda napadený rozhodčí nález je pravomocným rozhodnutím orgánu veřejné moci podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, resp. podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

4. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 260/06 ze dne 24. 1. 2007 vymezil relevantní kritéria pro určení, zda se jedná o instituci veřejnou či soukromou. Prostřednictvím těchto kritérií je pak nutno zkoumat povahu dané instituce. Rozhodčí soud při HK a AK ČR sice vzniknul na základě zákona č. 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře a Agrární komoře ČR, avšak nevyhovuje dalším znakům veřejné instituce, neboť jeho orgány dle § 19 odst. 2 zákona o Hospodářské komoře a Agrární komoře ČR nevytváří stát. Přestože tedy Rozhodčí soud při HK a AK ČR byl zřízen zákonem, a tudíž jeho zřizovatelem je stát, tato skutečnost z něj ještě nečiní orgán, jehož rozhodnutí by bylo Ústavním soudem přezkoumatelné.

5.Ústavní soud proto dospěl ke stejnému závěru jako v usnesení sp. zn. IV. ÚS 174/02 ze dne 15. 7. 2002 či usnesení sp. zn. I. ÚS 483/07 ze dne 14. 3. 2007, že Rozhodčí soud při HK a AK ČR není orgánem veřejné moci, a tudíž ani jeho nálezy nemohou být rozhodnutím orgánu veřejné moci podle výše uvedených ustanovení Ústavy a zákona o Ústavním soudu.

6. Ústavní stížnost stěžovatelky tedy není možné projednat, neboť Ústavnímu soudu v rámci řízení o ústavní stížnosti nepřísluší přezkoumávat rozhodnutí jiného orgánu než orgánu veřejné moci.

7. Ústavní soud pokládá za vhodné připomenout stěžovatelce, že před rozhodci nebo rozhodčími soudy, je možné řešit pouze majetkové spory, ohledně jejichž předmětu lze uzavřít smír. Uzavřením rozhodčí smlouvy dochází k dobrovolnému přenesení pravomoci k řešení sporů na rozhodce či rozhodčí soudy. Tím lze dovodit úmysl stran vyhnout se řešení sporu před obecnými soudy. I přesto je ingerence soudní moci do rozhodčího řízení připuštěna, avšak pouze v mezích § 31 zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů, tj. jen ze zákonem stanovených důvodů pro zrušení rozhodčího nálezu.

8. Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu nezbylo, než návrh podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. října 2013

Kateřina Šimáčková, v. r. soudkyně zpravodajka



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.