I. ÚS 2962/09
I.ÚS 2962/09 ze dne 10. 3. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Gűttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatelky Federal-Mogul Friction Products, a. s., IČ: 45534144, se sídlem Jirchářská 233, 517 41 Kostelec nad Orlicí, zastoupené Mgr. Jaroslavem Míkovcem, advokátem se sídlem Jungmannova 24, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2009, č. j. 2 Afs 74/2008-134, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2008, č. j. 31 Ca 42/2008-35, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 28. 3. 2008, č. j. 31 Ca 42/2008-35, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí žalovaného Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 10. 2. 2005, č. j. 4869/120/2004, kterým byla ve spojení s rozhodnutím Finančního úřadu v Kostelci nad Orlicí stěžovatelce vyměřena daň z příjmů právnických osob za zdaňovací období roku 2001 ve výši 58.170.140,- Kč.

Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 3. 9. 2009, č. j. 2 Afs 74/2008-134, kasační stížnost stěžovatelky zamítl. Poukázal především na to, že stěžovatelka v kasační stížnosti v podstatě pouze negovala závěry vyslovené krajským soudem, a nepřinesla jiné argumenty, jež by tyto závěry vyvracely. Nejvyšší správní soud proto uvedl, že namítané kasační důvody ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s.ř.s. nebyly nalezeny. Za nedůvodné prohlásil i námitky stěžovatelky opírající se o § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. (nesprávné právní posouzení věci). Ve shodě s krajským soudem uvedl, že daňová povinnost byla stěžovatelce vyměřena na základě dokazování; pro ně využila souladně s judikaturou Nejvyššího správního soudu účetnictví (a to i jiného daňového subjektu), jež je ostatně základním zdrojem informací o daňových povinnostech daňového subjektu, které stěžovatelka ani nezpochybnila ani nevyvrátila. Nejvyšší správní soud nemohl přihlédnout ani ke stěžovatelčinu tvrzení o dodatečném emisním ážiu, které ostatně nebylo vůbec uplatněno v žalobě (§ 109 odst. 4 s. ř. s.) a nevzal v úvahu ani značně neurčitou argumentaci stěžovatelky týkající se okolností vzniku předmětného obchodního případu. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že podstatné je především to, zda způsob účtování stěžovatelky korespondoval s jejími daňovými povinnostmi.

Citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové stěžovatelka napadla ústavní stížností. Uvedla, že těmito rozhodnutími došlo k porušení jejích ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a odst. 2, čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). To odůvodnila tím, že v dané záležitosti rozhodující soudy nerespektovaly závazné rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 425/01, dle něhož nelze přihlédnout k nezákonně získanému důkazu, což je v něm s ohledem na právní a skutková specifika daného případu blíže vyloženo. Dále namítla, že v nynějším rozhodnutí nerespektoval Nejvyšší správní soud právní názor vyslovený ve svém předchozím rozsudku ze dne 31. 1. 2008 č.j. 8 Afs 149/2007-147. Poté, co stěžovatelka podrobně rozvedla svou argumentaci, o níž se tyto námitky opírají, navrhla, aby Ústavní soud vydal nález, kterým rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 3. 9. 2009, č. j. 2 Afs 74/2008-134, a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 28. 3. 2008, č. j. 31 Ca 42/2008-35, zruší.
Senát Ústavního soudu mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu)].

Z pohledu ústavněprávního - dle názoru Ústavního soudu - argumentace Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Hradci Králové obstojí. Interpretace relevantního právního rámce, kterou obecné soudy přijaly, není v rozporu s obsahem právní praxí i doktrínou obecně akceptovaných výkladových metod (kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 303/04, III. ÚS 677/07, IV. ÚS 1181/07), ani není výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (srov. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06).

Se zřetelem na obsah logicky přesvědčivě vybudovaného a pregnantního odůvodnění rozsudku Nejvyššího správního soudu (č. l. 137-140), v němž jsou dostatečně artikulovány argumenty vážící se k námitkám obsaženým v ústavní stížnosti, nejsou dány podmínky pro aplikaci zásad vyplývajících z odkazovaného nálezu Ústavního soudu (ve stávající fázi řízení rozporovaná svědecká výpověď není důkazem, na němž rozhodovací důvody orgánů veřejné moci jakkoliv spočívají). To se týká i namítaného rozsudku Nejvyššího správního soudu (pozn.: nyní nastolený skutkový a právní stav umožnil relevantní odlišení, v odůvodnění napadeného rozsudku vyložené). Nahlíženo z tohoto aspektu nelze s nimi situaci stěžovatelky srovnávat (totéž lze vztáhnout i k obecným tezím vysloveným v nálezech sp. zn. IV. ÚS 121/01 a I. ÚS 71/95, jichž se stěžovatelka s poukazem na respektování práva na spravedlivý proces v širší rovině dovolávala).

Rozhodnutí obou správních soudů nevybočují z ústavou stanoveného rámce. Oba správní soudy se námitkami stěžovatele obsaženými v ústavní stížnosti podrobně zabývaly. Do závěrů těchto orgánů nepřísluší Ústavnímu soudu zasahovat, neboť v jejich argumentaci žádný protiústavní exces shledat nelze. Ze stejných důvodů nepřipadá v úvahu ani námitka porušení čl. 36 a 38 Listiny ani porušení čl. 6 odst. 1 Úmluvy.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Stejně rozhodl Ústavní soud ve srovnatelné věci vedené pod sp. zn. III. ÚS 2963/09.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. března 2010

Vojen Guttler v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.