I. ÚS 293/05
I.ÚS 293/05 ze dne 22. 3. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů o ústavní stížnosti T. R., zastoupeného JUDr. Rudolfem Postlem, advokátem v Pobořanech, Masarykovo náměstí 14, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 1.3.2005, čj. 12 Co 174/2004-33 a usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 19.2.2004, čj. 13 C 741/2002-23, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Opírá ji o následující důvody.

Stěžovatel se žalobou proti sdružení podnikatelů STAVCHMEL S-K-V Žatec domáhal náhrady škody způsobené na jeho chmelnici. Soud I. stupně zjistil, že žalovaný nemá právní subjektivitu a tedy ani způsobilost být účastníkem řízení. Stěžovatel, vědom si této skutečnosti, před vydáním napadeného usnesení navrhl záměnu žalovaného. Na tento návrh soud I. stupně nereagoval a řízení zastavil. K odvolání stěžovatele Krajský soud v Ústí nad Labem potvrdil usnesením ze dne 1.3.2005, čj. 13 Co 174/2004-33, usnesení Okresního soudu v Lounech ze dne 19.2.2004, čj. 13 C 741/2002-23, kterým bylo zastaveno řízení ve věci samé a žalobci (stěžovateli) bylo uloženo zaplatit žalovanému na nákladech řízení 10.725,- Kč.

Stěžovatel namítá, že neměl-li žalovaný právní subjektivitu (což nepopírá), nemohl jednat před soudem a nemohl také nikomu udělit plnou moc k zastupování před soudem. Nelze mu tedy přisoudit náhradu nákladů řízení. Jestliže odvolací soud v napadeném usnesení dovodil, že plnou moc advokátovi k zastupování ve věci udělil za STAVCHMEL S-K-V účastník sdružení L. S. a že tedy tato fyzická osoba má nárok na úhradu nákladů řízení, pak pochybil, neboť L. S. nemohl udělit jako fyzická osoba plnou moc za sdružení a jako fyzická osoba nebyl účastníkem řízení. Soud prvního stupně měl prý poučit žalobce - stěžovatele podle § 5 o.s.ř., že žalovaný nemá právní subjektivitu, což neučinil. Postupem soudů tedy mělo být porušeno stěžovatelovo právo na soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"). Dále namítá, že soudy vedly řízení tak, že nerespektovaly princip rovnosti účastníků a tím porušily čl. 37 odst. 3 Listiny.

II.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Lounech sp.zn. 13 C 741/2002. Z něj zjistil, že stěžovatel se domáhal žalobou proti žalovanému STAVCHMEL S-V-K, sdružení podnikatelů, Zbyslavova 454, Žatec, IČ 65642805, náhrady škody za zbouranou část chmelnic na svých pozemcích. Plnou moc advokátovi JUDr. Karlu Davidovi k zastupování žalovaného ve sporu udělil L. S. Ve vyjádření ze dne 1.12.2003 poukázal žalovaný na to, že nemá - jako sdružení - podle § 829 obč. zákoníku právní subjektivitu. Následně, podáním ze dne 17.12.2003 stěžovatel navrhl, aby soud připustil záměnu žalovaného tak, že namísto původního žalovaného STAVCHMEL S-V-K "vstupuje L. Š.".

Okresní soud v Lounech usnesením ze dne 19.2.2004, čj. 13 C 741/2002-23, řízení zastavil. Zároveň rozhodl, že žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 10.725,- Kč. Rozhodnutí odůvodnil tím, že jako žalovaný bylo označeno sdružení podnikatelů, které nemá způsobilost k právům a povinnostem a nemá tedy ani způsobilost být účastníkem řízení. Nedostatek způsobilosti být účastníkem řízení v den jeho zahájení je nedostatek podmínky řízení, který nelze odstranit. Proto soud řízení zastavil. Žalobce zavinil, že řízení muselo být zastaveno, proto soud podle § 146 odst. 2 věta prvá o.s.ř. přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši prokázaných nákladů na právní zastoupení.

K odvolání žalobce proti výroku o nákladech řízení Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 1.3.2005, čj. 12 Co 174/2004-33, usnesení soudu I. stupně potvrdil v tom znění, že náklady řízení je žalobce povinen zaplatit L. S. na účet advokáta JUDr. Davida. V odůvodnění uvedl, že ze spisu vyplývá, že plnou moc k zastupování udělil advokátovi za STAVCHMEL S-K-V účastník sdružení L. S., který také plnou moc podepsal. Tomu také vzniklo proti žalobci právo na náhradu nákladů řízení.

III.

K výzvě Ústavního soudu se k návrhu vyjádřil Okresní soud v Lounech, který však jen odkázal na odůvodnění svého napadeného rozhodnutí. Proto Ústavní soud nevzal toto vyjádření za základ svého zjištění a rozhodnutí. Krajský soud v Ústí nad Labem se k výzvě Ústavního soudu k ústavní stížnosti nevyjádřil.

IV.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces a principu rovnosti účastníků soudního řízení, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z ústavní stížnosti stěžovatele vyplývá, že svým podáním směřuje proti výroku o nákladech řízení. Podle stěžovatele přiznaly soudy náhradu nákladů řízení subjektu, který nemohl být účastníkem řízení a tedy mu ani nemohly v řízení žádné náklady vzniknout. K této námitce Ústavní soud poukazuje na obsah spisu, který je uveden v části II. tohoto rozhodnutí. Z jeho rekapitulace plyne, že se stěžovatel žalobou domáhal náhrady škody proti sdružení STAVCHMEL S-K-V. Toto sdružení však nemá právní subjektivitu, jednal tedy za ně člen sdružení, jako fyzická osoba. Ústavní soud zjistil, že pod identifikačním číslem organizace, uvedeným v žalobě, a na adrese uvedené v žalobě, je v registru ekonomických subjektů Ministerstva financí veden L. S. - fyzická osoba, který také v řízení na straně žalované vystupoval.

Ústavní soud již opakovaně judikoval (viz např. usnesení sp.zn. I. ÚS 653/03, II. ÚS 563/01, www.judikatura.cz), že rozhodování o nákladech soudního řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku. Platí, že náhradu nákladů sporného řízení ovládá zásada úspěchu ve věci, která je doplněna zásadou zavinění. Smyslem využití zásady zavinění je sankční náhrada nákladů řízení - které by při jeho řádném průběhu nevznikly - uložená rozhodnutím soudu tomu, kdo jejich vznik zavinil. V takových případech - jak odpovídá i ustálené judikatuře - nelze interpretovat použitý termín "zavinění" v doslovném jazykovém smyslu, ale ve vztahu příčinné souvislosti, v němž příčinou je chování účastníka řízení. Posoudí-li se v daném případě postavení žalovaného v souvislosti s úkony, které vůči němu konal soud I. stupně (zaslání žaloby a doplnění žaloby s výzvou k vyjádření účastníka řízení, výzva k navržení důkazů), pak nelze podle názoru Ústavního soudu pochybovat o tom, že členové žalovaného sdružení, byť to nemělo právní subjektivitu, cítili jako právní laici nejistotu ve svém postavení a jejich představitel si právní pomoc vyžádal po právu. V těchto souvislostech - a se zřetelem na konkrétní průběh soudního řízení - lze podle názoru Ústavního soudu považovat náklady, které člen žalovaného L. S. vynaložil na právní pomoc, za náklady, jejichž vynaložení zavinil stěžovatel. Kdyby byl totiž stěžovatel nenapadl žalobou subjekt, který nemá procesní způsobilost, žalovaný by náklady na právní pomoc nevynaložil. Přiznání takto vynaložených nákladů řízení se proto jeví jako spravedlivé.

Pokud stěžovatel v této souvislosti prohlásil, že mu měl obecný soud dát poučení o tom, že žalovaný nemá právní subjektivitu, nelze mu přisvědčit. Tak daleko poučovací povinnost soudů ve sporném civilním řízení ve smyslu ustanovení § 5 o.s.ř. skutečně nejde.

Námitka stěžovatele, že před vydáním napadených usnesení podal soudu návrh na záměnu žalovaného, s nímž se soudy nevypořádaly, není relevantní. Tato skutečnost neměla vliv na ústavnost napadených rozhodnutí, protože k záměně účastníků řízení může dojít jen tehdy, jsou-li splněny podmínky řízení, popř. byl-li nedostatek podmínek řízení odstraněn. V případě, že tu je nedostatek podmínek řízení, který odstranit nelze (typicky nemá-li některý z dosavadních účastníků způsobilost být účastníkem řízení), není přípustné provádět změny v okruhu účastníků, ale je třeba řízení zastavit. Ostatně, tento názor zastává i uznávaná odborná literatura (srov. Bureš, J. - Drápal,L. - Krčmář - Mazanec, M.: Občanský soudní řád, komentář, 6. vydání, Praha, C.H.Beck. 2003, str. 304).

Ústavní soud proto zásah do základních práv stěžovatele neshledal a proto mu nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2006

František Duchoň předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.