I. ÚS 2920/12
I.ÚS 2920/12 ze dne 13. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 13. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele P. K., zastoupeného Mgr. Evou Hankovou, advokátkou se sídlem Polská 61/4, 360 20 Karlovy Vary, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 22. května 2012 sp. zn. 9 To 254/2012 a usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. dubna 2012 sp. zn. 4 T 51/2011, a proti (tvrzenému) jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v průtazích v řízení vedeném před Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 51/2011, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Formálně bezvadným návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž označený soud zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost směřující proti tamtéž uvedenému a ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, kterým bylo rozhodnuto, že se podle § 71a trestního řádu zamítá žádost stěžovatele o propuštění z vazby na svobodu a podle § 72 odst. 1, 3 trestního řádu se stěžovatel ponechává ve vazbě.

Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími obecných soudů došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv, zakotvených v čl. 8 odst. 1, čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 1, 2, čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, čl. 5 odst. 1 a čl. 6 odst. 1, 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S poukazem na podrobně rozvedené výhrady vyjádřil přesvědčení, že pro vydání uvedených rozhodnutí nebyly splněny všechny zákonem stanovené podmínky a napadená usnesení jsou v rozporu s obsahem odůvodnění nálezů Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 612/06, I. ÚS 305/06, I. ÚS 781/04 a IV. ÚS 426/09. Stěžovatel rovněž namítal průtahy v meritorním řízení s vazbou spjatém, vedeném před Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 51/2011. Domáhal se následně, aby Ústavní soud vyslovil existenci průtahů v daném řízení, zrušil napadená usnesení obecných soudů a přiznal mu náhradu nákladů řízení před Ústavním soudem.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Obdobně je povinen postupovat soudce zpravodaj, je-li podaný návrh nepřípustný (nestanoví-li citovaný zákon jinak) [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Předně nutno uvést, že teze vyslovené ve stěžovatelem označených nálezech nutno vykládat nikoliv toliko osamoceně, nýbrž i v kontextu další ustálené judikatury Ústavního soudu, tj. z pohledu souladné ucelenosti; v ní Ústavní soud opakovaně konstatoval, že do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých se cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 18/96, IV. ÚS 137/2000, III. ÚS 121/02, I. ÚS 585/02, I. ÚS 1252/08, II. ÚS 1681/08, IV. ÚS 3294/09, III. ÚS 1926/10). Tak tomu v daném případě ovšem není.

Dle Ústavního soudu napadené usnesení Krajského soudu v Plzni, jímž je precizováno jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, z hlediska požadavků kladených na obsah vazebních rozhodnutí (§ 134 odst. 2 trestního řádu) a požadavků této judikatury obstojí. Stížnostní soud se s námitkami stěžovatele v nezbytném rozsahu racionálně přezkoumatelným způsobem vypořádal, v důsledku čehož lze jeho úsudek podřadit pod výraz (ústavně souladného) nezávislého soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR. Procesní pochybení vytýkaná soudu prvého stupně týkající se provádění a hodnocení důkazů budou podrobena přezkumu (v následujícím řízení) v rámci rozhodování o meritu věci a v této fázi řízení tyto námitky nemají dostatečně relevantní souvislost s rozhodovacími důvody, na nichž stížnostní soud výrok napadeného rozhodnutí založil. Nadto by za této situace Ústavní soud mohl nepřiměřeně a předčasně zasáhnout do kompetence obecných soudů shromažďovat a hodnotit důkazy a ve svém důsledku tak (případně) předurčovat výsledek trestního řízení v meritu věci (srov. kupř. nález sp. zn. Pl. ÚS 3/09).

Z pohledu splnění formální podmínky přípustnosti (věcného projednání) návrhu týkajícího se tvrzených průtahů v řízení vedeném před Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. 4 T 51/2011, tj. subsidiarity ústavní stížnosti (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) je třeba konstatovat, že navrhovatel v ústavní stížnosti neuvedl ani nikterak nedoložil (§ 72 odst. 6 téhož zákona), že by před jejím podáním uplatnil k ochraně jím namítaného porušeného práva procesní prostředek dle § 174a zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů (návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu).

V důsledku uvedeného Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků zčásti jako návrh zjevně neopodstatněný, zčásti jako nepřípustný odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. S ohledem na dikci ustanovení § 83 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb. nebyly dány zákonné podmínky, za nichž by bylo lze přiznat stěžovateli jím požadovanou náhradu nákladů řízení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. srpna 2012

Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.