I. ÚS 2850/09
I.ÚS 2850/09 ze dne 19. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele L. S., zastoupeného JUDr. Mariem Hartmannem, advokátem v Ostravě -Heřmanicích, 8. března 11/269, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 9 T 6/2007-494 ze dne 5. srpna 2009, proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 36/2009 ze dne 26. června 2009, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 T 6/2007 ze dne 28. května 2007, proti usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 66/2007 ze dne 17. července 2007 a proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1320/2007 ze dne 16. ledna 2008, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 9 T 6/2007-494 ze dne 5. srpna 2009, jímž byl zamítnut jeho návrh na obnovu řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 9 T 6/2007. Dále napadá usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 36/2009 ze dne 26. června 2009, kterým byl zamítnut jeho návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Hradci Králové a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě. Konečně stěžovatel - jak plyne z obsahu ústavní stížnosti - napadá i usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1320/2007 ze dne 16. ledna 2008, usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 66/2007 ze dne 17. července 2007 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 T 6/2007 ze dne 28. května 2007, které byly vydány v původním trestním řízení, jehož obnovu navrhoval. Napadenými rozhodnutími bylo podle názoru stěžovatele porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel zejména v následujících skutečnostech: Rozhodnutím vydaným v původním řízení sp. zn. 9 T 6/2007 v podstatě vytýká, že z provedeného dokazování nebylo dostatečným a trestními předpisy předpokládaným způsobem prokázáno naplnění subjektivní stránky trestného činu vraždy. Odmítá závěr soudu, že jeho jednání bylo předem připravené a je stále přesvědčen o tom, že obecné soudy ke skutkovým zjištěním dospěly pouze předpokládáním určitých skutečností. Vytýká rovněž všem orgánům činným v trestním řízení včetně soudů, že neprovedly rekonstrukci trestného činu na místě skutku a že neprovedly i další důkazy.

Podle názoru stěžovatele soudy všech tří stupňů vydáním napadených rozhodnutí významným způsobem porušily jeho základní práva, protože svá rozhodnutí řádným způsobem neodůvodnily a nevypořádaly se s jeho námitkami ohledně skutkového a právního posouzení věci.
II.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), pro zahájení řízení o ústavní stížnosti.

Stěžovatel ústavní stížností napadl v první řadě usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 9 T 6/2007-494 ze dne 5. srpna 2009, jímž byl zamítnut jeho návrh na obnovu řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 9 T 6/2007.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3). Podle ustanovení § 72 odst. 3 část věty za středníkem citovaného zákona se takovým prostředkem rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Ústavní stížností je napadeno usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byl zamítnut návrh na obnovu řízení. Proti tomuto rozhodnutí lze podat stížnost ve lhůtě tří dnů ode dne oznámení rozhodnutí; stížnost se podává k Vrchnímu soudu v Praze prostřednictvím Krajského soudu v Hradci Králové. O možnosti opravného prostředku byl stěžovatel v napadeném usnesení Krajského soudu v Hradci Králové řádně poučen. Ze spisu sp. zn. 9 T 6/2007 vedeného u označeného soudu však vyplývá, že stížnost proti tomuto usnesení podána nebyla.

Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové č. j. 9 T 6/2007-494 ze dne 5. srpna 2009, jímž byl zamítnut jeho návrh na obnovu řízení ve věci vedené u téhož soudu pod sp. zn. 9 T 6/2007, podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný odmítl.

III.

Ústavní stížností byla dále napadena - jak je zřejmé z celého jejího obsahu i z jejího petitu - usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1320/2007 ze dne 16. ledna 2008, usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 66/2007 ze dne 17. července 2007 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 T 6/2007 ze dne 28. května 2007, jimiž bylo rozhodováno v původním řízení, jehož obnovy se stěžovatel domáhal.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 7 Tdo 1320/2007 ze dne 16. ledna 2008 bylo stěžovateli doručeno dne 25. ledna 2008; od tohoto dne počala běžet lhůta k podání ústavní stížnosti. Tato lhůta uplynula dne 25. března 2008. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 3. listopadu 2009, tedy po lhůtě stanovené pro její podání citovaným zákonem.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost proti sub III. citovaným rozhodnutím podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání odmítnout.

IV.

Projednání Ústavním soudem je vzhledem k výše uvedenému způsobilá pouze ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 36/2009 ze dne 26. června 2009, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na odnětí věci Krajskému soudu v Hradci Králové a její přikázání Krajskému soudu v Ostravě. Tato ústavní stížnost byla podána včas a nebyly zde přípustné žádné další procesní prostředky.

Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat do rozhodování soudů obecných. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Úkolem Ústavního soudu není zabývat se porušením "běžných" práv fyzických nebo právnických osob, chráněných "běžnými" zákony, pokud takové porušení neznamená zároveň porušení ústavně zaručeného práva nebo svobody stěžovatele. Ústavní soud tedy neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani nenahrazuje hodnocení důkazů svým hodnocením vlastním.

V ústavní stížnosti nejsou obsaženy konkrétní námitky, které by směřovaly proti zde citovanému usnesení Nejvyššího soudu. Nicméně, Ústavní soud přezkoumal napadené rozhodnutí z hlediska příslušných procesních předpisů, které stanoví podmínky odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání soudu jinému.

Podle ustanovení § 25 trestního řádu lze věc důležitých důvodů odejmout příslušnému soudu a přikázat jinému soudu téhož druhu a stupně. Pojem "důležité důvody" sice zákon přímo nedefinuje; z povahy věci a vzhledem k základnímu právu na zákonného soudce ve smyslu čl. 38 odst. 1 Listiny se musí vždy jednat o důvody povahy natolik závažné, že odůvodňují odnětí osoby jejímu zákonnému soudci. Ze spisu Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 9 T 6/2007 sice plyne, že stěžovatel svůj návrh na odnětí věci Krajskému soudu v Hradci Králové odůvodnil tím, že poškozená byla dlouhodobě pracovnicí Policie ČR v místě příslušnosti uvedeného krajského soudu, čímž by prý mohlo být řízení ovlivněno. Tím zdůvodněnou nedůvěru k tomuto soudu však Nejvyšší soud - právem - nepovažoval za zákonný důvod odnětí věci příslušnému soudu a jejího přikázání soudu jinému ve smyslu § 25 tr. ř.; dovodil, že pokud nebude rozhodnuto o vyloučení všech soudců Krajského soudu v Hradci Králové, je tento soud k projednání věci i nadále příslušný. S tímto závěrem souhlasí i Ústavní soud, neshledav, že by bylo napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu právo stěžovatele na spravedlivý proces porušeno.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Td 36/2009 ze dne 26. června 2009 podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2010

Vojen Güttler v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.