I. ÚS 2782/12
I.ÚS 2782/12 ze dne 28. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti společnosti Bulharská A. M., s. r. o., se sídlem v Praze 1, Staré Město, Karlova 19, zastoupené Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 19 C 53/2005 ze dne 19. prosince 2007 a Městského soudu v Praze sp. zn. 16 Co 317/2008 ze dne 31. října 2008 a usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1878/2010 ze dne 25. dubna 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.

Jak patrno z obsahu napadených rozhodnutí, bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR v záhlaví označeným odmítnuto dovolání stěžovatelky proti předcházejícímu rozsudku odvolacího soudu - Městského soudu v Praze shora označenému, jímž byl jako věcně správný potvrzen rozsudek soudu I. stupně shora označený, podrobně zdůvodněný, kterým byla v řízení o poskytnutí slevy z kupní ceny za byt a spoluvlastnický podíl na společných částech domu i pozemku žalované stěžovatelce stanovena povinnost zaplatit žalobci jím uplatněnou slevu z kupní ceny v částce 301 925,50 Kč s přísl.

V důvodech ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy se v řízení dopustily řady zásadních procesních pochybení, jejichž výsledkem je vydání překvapivých a neočekávaných rozhodnutí, a to především z důvodů jejich nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti, dovolává se přitom judikatury Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 3441/11), přičemž konkrétně vytýká porušení ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. s poukazem na to, že z podané žaloby vyplývalo, že žalobce slevu z kupní ceny v žalované výši dovozoval z jednotlivých částek představujících slevy za různé jím specifikované vady bytu (nedostatečná zvuková izolace, snížení užitné plochy, vady podlahy a další). Každý z uplatněných nároků bylo možno posoudit jako samostatně uplatněný nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny, každý z nich vycházel ze samostatného skutkového tvrzení, přitom soud I. stupně, přestože např. nárok na slevu uplatňovanou pro snížení užitné plochy bytu nepovažoval za důvodný, žalobě vyhověl v celém rozsahu a odvolací soud se s námitkami stěžovatelky v tomto směru nevypořádal a neučinil tak ani soud dovolací. Ten navíc dospěl k závěru, že tato námitka je z jeho přezkumu vyloučena, a proto se k ní nevyjádřil. Stěžovatel je však přesvědčen o tom, že se jedná o tak závažnou vadu, že k ní byl dovolací soud povinen přihlížet ex offo podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř., aniž bylo nutno v ní spatřovat otázku zásadního právního významu a postup dovolacím soudem zvolený tak je podle něj odepřením spravedlnosti. Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhl zrušení napadených rozhodnutí.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Takový stav vyžadující zásahu Ústavního soudu v dané věci zjištěn nebyl.

Dovolací soud dostatečně srozumitelně s odkazem na příslušná procesní ustanovení upravující dovolací řízení i na svou judikaturu vysvětlil, z jakých důvodů nepovažoval dovolání stěžovatele za přípustné. Také soud odvolací ve svém rozhodnutí, ztotožňujícím se se skutkovými i právními závěry prvostupňového podrobně zdůvodněného rozhodnutí, řádně objasnil své důvody vedoucí jej k potvrzujícímu závěru o přiměřenosti žalobcem požadované slevy, přitom k námitce porušení ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř., kterou stěžovatel ve stížnosti opakuje, opodstatněně zdůraznil, že předmětem řízení byla "přiměřená sleva z ceny bytu z důvodu vadného plnění", nikoliv jednotlivé nároky žalobce.

Ústavní soud tak uzavírá, že rozhodnutí jmenovaných soudů řádně zdůvodněná nevykazují prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94). Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky Ústavní soud nezjistil, a proto z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2012

Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.