I. ÚS 278/10
I.ÚS 278/10 ze dne 25. 2. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Františkem Duchoněm ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky S. B., zastoupené Mgr. Jiřím Zrůstkem, advokátem se sídlem Praha 4, Doudlebská 1699/5, pobočka Olomouc, Tř. Svobody 18, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 29. 6. 2009, čj. 2 T 259/2007 - 243, a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 12. 10. 2009, čj. 55 To 329/2009 - 270, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 1. 2. 2010, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, z nichž prvým byla uznána vinnou trestným činem ublížení na zdraví podle § 221 odst. 1 TrZ a odsouzena k trestu odnětí svobody v trvání pěti měsíců s podmíněným odkladem na zkušební dobu 12 měsíců. Usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci bylo její odvolání zamítnuto. Stěžovatelka zároveň uvedla, že dne 28. 1. 2010 podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR.
Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti ústavní stížnosti. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, pokud byly před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.

Ústavní stížnost je nepřípustná, protože je podána proti rozhodnutí odvolacího soudu, které v tomto případě není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon stěžovatelce k ochraně práva poskytuje. Takovýmto posledním prostředkem bude, v předmětné věci, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o dovolání. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to zásah do rozhodovací pravomoci Nejvyššího soudu, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.

S ohledem na tyto závěry posoudil Ústavní soud podaný návrh jako nepřípustný, který soudce zpravodaj, usnesením mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2010

František Duchoň, v. r. soudce Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.