I. ÚS 2770/11
I.ÚS 2770/11 ze dne 15. 10. 2013

Odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora o vyloučení věci ze soupisu (ustanovení § 55c odst. 3 písm. a) exekučního řádu ve znění k 31. 12. 2012)

Česká republika
NÁLEZ
Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Kateřiny Šimáčkové a Ludvíka Davida ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Miroslava Lukeše, zastoupeného Mgr. Davidem Vetešníkem, advokátem, Strojírenská 2269, Žďár nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 15. 8. 2011, č. j. 54 Co 689/2011-13, a proti usnesení soudního exekutora JUDr. Jiřího Komárka, Exekutorský úřad ve Žďáru nad Sázavou, ze dne 15. 6. 2011, č. j. 038 EX 51/08-5, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 55c odst. 3 písm. a) a ustanovení § 68 odst. 4 ve slově "včas" zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, za účasti Krajského soudu v Brně a soudního exekutora JUDr. Jiřího Komárka, Exekutorský úřad ve Žďáru nad Sázavou, jako účastníků řízení, takto:
I. Usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 15. 8. 2011, č. j. 54 Co 689/2011-13, bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces, garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základní práv a svobod, a právo na ochranu vlastnictví, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 15. 8. 2011, č. j. 54 Co 689/2011-13, se zrušuje.

III. Řízení ve věci zrušení § 55c odst. 3 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, se zastavuje.

IV. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.
Odůvodnění:

I. 1. Stěžovatel od 1.7.2013 v řízení zastoupen Mgr. Bc. Lubošem Klimentem, advokátem, sídlem Nádražní 21, Žďár nad Sázavou, se včasnou ústavní stížností domáhá zrušení shora označených rozhodnutí Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě (dále také "odvolací soud") a soudního exekutora JUDr. Jiřího Komárka, Exekutorský úřad ve Žďáru nad Sázavou (dále také "soudní exekutor"). Tvrdí, že jejich postupem bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, garantované čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, a právo na ochranu vlastnictví, garantované čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Napadenými usneseními dále mělo dojít k zásahu do principu rovnosti účastníků, garantovaného čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, a do principu zakotveného v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle nějž platí, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví.

2. V ústavní stížnosti je popsán průběh řízení před obecným soudem a soudním exekutorem, kterého se stěžovatel účastnil jako navrhovatel.

3. Před Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou je pod sp. zn. 11 Nc 1325/2008 vedeno exekuční řízení, jehož účastníky jsou ENVIREX, spol. s r. o., IČ: 47914700, se sídlem Petrovická 857, Nové Město na Moravě, jako oprávněný a Ondřej Lukeš jako povinný. Provedením exekuce byl pověřen soudní exekutor JUDr. Jiří Komárek, Exekutorský úřad ve Žďáru nad Sázavou. Dne 13. 4. 2011 provedl soudní exekutor za přítomnosti zástupců oprávněného v provozovně povinného soupis movitých věcí. Povinný při pořizování soupisu nebyl přítomen, neboť byl ve vazbě. Při provádění tohoto soupisu však mělo dojít i k exekučnímu postižení věcí, které nepatřily povinnému, nýbrž stěžovateli. Ten proto dne 9. 6. 2011 u pověřeného soudního exekutora podal návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu.

4. Usnesením soudního exekutora JUDr. Jiřího Komárka, Exekutorský úřad ve Žďáru nad Sázavou, ze dne 15. 6. 2011, č. j. 038 EX 51/08-5, byl návrh stěžovatele na vyškrtnutí věcí ze soupisu odmítnut pro opožděnost. Důvodem pro uvedené rozhodnutí byl závěr exekutora, že stěžovatel se o soupisu věcí dozvěděl již dne 13. 4. 2011, tedy více než 30 dnů před podáním návrhu.

5. Proti tomuto usnesení stěžovatel podal odvolání, které však usnesením Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 15. 8. 2011, č. j. 54 Co 689/2011-13, bylo dle § 55c exekučního řádu (ve znění do 31. 12. 2012) odmítnuto pro nepřípustnost.

6. Porušení ústavně garantovaných práv stěžovatel spatřuje v tom, že mu v rozporu s principem spravedlivého procesu bylo odepřeno právo na přístup k soudu a právo na přezkum rozhodnutí. Za příčinu tohoto stavu pak považuje právní úpravu, konkrétně § 55c odst. 3 písm. a) a § 68 odst. 4 exekučního řádu (ve znění do 31. 12. 2012). Dle § 55c odst. 3 písm. a) exekučního řádu ve znění do 31. 12. 2012 platilo, že odvolání není přípustné proti rozhodnutí soudního exekutora o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu (§ 68). Ustanovení § 68 odst. 4 exekučního řádu dále uvádí, že žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. Tato ustanovení exekučního řádu dle stěžovatele vylučovala ze soudního přezkumu rozhodnutí soudního exekutora, kterým byl návrh na vyškrtnutí věcí ze soupisu odmítnut pro opožděnost. Aplikaci § 55c odst. 3 písm. a) a § 68 odst. 4 exekučního řádu ve znění do 31. 12. 2012 proto stěžovatel v souzené věci považuje za protiústavní.

7. S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě a soudního exekutora JUDr. Jiřího Komárka, Exekutorský úřad Žďár nad Sázavou, a ustanovení § 68 odst. 4 exekučního řádu ve slově "včas" zrušil. Alternativně pak navrhl, aby Ústavní soud zrušil ustanovení § 55c odst. 3 písm. a) exekučního řádu.

8. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě, který ve svém vyjádření zcela odkázal na písemné vyhotovení napadeného usnesení. Nad rámec podané stížnosti doplnil, že stěžovatel mohl podat vylučovací žalobu i v případě, kdy jí nepředcházelo podání návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti dále vyjádřil soudní exekutor JUDr. Jiří Komárek, Exekutorský úřad ve Žďáru nad Sázavou. Uvedl, že tvrzení stěžovatele jsou zcela účelová a že namísto telefonického slovního napadání soudního exekutora, ke kterému mělo dojít dne 13. 4. 2011, se měl řídit poučením uvedeným v protokolu o soupisu movitých věcí, kde byl na třicetidenní lhůtu upozorněn. Vedlejší účastník ENVIREX, spol. s r. o., se svého postavení v řízení o ústavní stížnosti vzdal, vedlejší účastník Ondřej Lukeš na výzvu Ústavního soudu nereagoval. Stěžovatel v rámci repliky odkázal na obsah ústavní stížnosti.
9. Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti, napadenými usneseními a vyžádaným spisem Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná.

10. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, a to ani, pokud jde o věc samu. Jeho úkolem tedy není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud ovšem takové porušení současně neznamená zásah do základního práva či svobody zaručených ústavním pořádkem. Právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, event. pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný.

11. Právě tato situace v souzené věci nastala.

12. Podstata ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu stěžovatele s postupem odvolacího soudu, který dle ustanovení § 55c odst. 3 písm. a) exekučního řádu ve znění do 31. 12. 2012 ve spojení s ustanovením § 68 exekučního řádu odmítl odvolání pro nepřípustnost.

13. Ustanovení § 55c odst. 3 písm. a) ve znění do 31. 12. 2012 uvádělo, že odvolání není přípustné proti rozhodnutí exekutora o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu (§ 68). Text tohoto ustanovení uvedený v závorkách odkazoval na ustanovení § 68 exekučního řádu, kde je institut návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu zákonně zakotven. Odvolací soud na základě této konstrukce dovodil, že odvolání není přípustné proti jakémukoliv rozhodnutí soudního exekutora, které bude vydáno po podání návrhu. Právní úprava účinná od 1. 1. 2013 však v § 55c odst. 3 písm. a) exekučního řádu obsahuje již odlišný text, kdy v závorkách není odkazováno na celý § 68, nýbrž pouze na jeho odst. 2 a 3. Je tedy zřejmé, že od 1. 1. 2013 je odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora, kterým byl návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu odmítnut pro opožděnost, zcela bez pochyby přípustné. Nepřípustné zůstává v situacích, kdy návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu byl zamítnut, nebo mu bylo vyhověno. Spornou tak zůstává otázka, zda stejný závěr bylo možné učinit i za stavu právní úpravy účinné do 31. 12. 2012, či bylo nutno přísně setrvat na závěru o nepřípustnosti odvolání proti jakémukoliv rozhodnutí o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu.

14. Institut návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu byl do ustanovení § 68 exekučního řádu zakotven ke dni 1. 11. 2009, a to na základě novely exekučního řádu provedené zákonem č. 286/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 119/2001 Sb., kterým se stanoví pravidla pro případy souběžně probíhajících výkonů rozhodnutí, zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 265/1992 Sb., o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem, ve znění pozdějších předpisů, zákon č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců a státních zástupců, ve znění pozdějších předpisů, a zákon č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Důvodová zpráva k tomuto zákonu obecně uvádí, že "smyslem navrhované úpravy je usnadnit vyškrtnutí sepsaných věcí, které sepsány být neměly. Současně se snaží motivovat osoby, jejichž věci byly sepsány, aby postupovaly aktivně a nebrzdily účelově průběh exekučního řízení." K tomu dodává, že "tím se výrazně posiluje ochrana třetích osob dotčených exekucí." Z uvedeného je tedy zřejmé, že primárním účelem zakotvení nového institutu byla v prvé řadě ochrana práv třetích osob, které byly nedůvodně dotčeny exekučním řízením vedeným mezi jinými subjekty, jednak se má soustředit i na posílení ochrany zájmu věřitele na co nejrychlejším uspokojení své exekučně vymáhané pohledávky. K ustanovení § 55c odst. 3 písm. a) pak důvodová zpráva uvádí, že "odvolání jako opravný prostředek je vyloučeno proti rozhodnutí exekutora o vyškrtnutí věci ze soupisu (§ 68), jedná se však o rozhodnutí, kterým exekutor fakticky rozhoduje o způsobu proveden íexekuce a o rozsahu majetku, proti kterému bude vedena exekuce, a tedy obdobu exekučního příkazu. Bude-li však návrh odmítnut pro opožděnost, včasnost posoudí soud v řízení o žalobě na vyloučení věci z exekuce." Z toho je tedy zřejmé, že zákonodárce v žádném případě neuvažoval o takové situaci, kdy by třetí osobě jako navrhovateli bylo znemožněno domáhat se přezkumu rozhodnutí soudního exekutora. Důvodová zpráva však nehovoří o možnosti podat odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora, nýbrž o možnosti podat vylučovací žalobu podle ustanovení § 267 občanského soudního řádu. Zákonodárce ovšem zcela nekoncepčně do ustanovení § 68 odst. 4 zakotvil pravidlo, že žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu. Z toho je tedy zřejmé, že ač důvodová zpráva hovoří o možnosti třetí osoby domáhat se své ochrany cestou podání vylučovací žaloby, text ustanovení § 68 odst. 4 exekučního řádu tuto možnost nedovoluje. Uvedené ustanovení § 55c odst. 3 písm. a) exekučního řádu bylo ke dni 1. 1. 2013 novelou provedenou zákonem č. 396/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, změněno tak, že odkazuje nikoliv na celé ustanovení § 68 exekučního řádu, nýbrž pouze na jeho odst. 2 a 3. Důvodová zpráva k této změně však neuvádí nic konkrétního, pouze kuse konstatuje, že novelizovaná právní úprava zpřesňuje pravidla pro podání odvolání proti rozhodnutím soudního exekutora.

15. K aplikaci a zejména interpretaci tohoto ustanovení se již vyjádřila i judikatura obecných soudů. Nejvyšší soud dovodil, že "nelze dovodit kategorický závěr o ztrátě možnosti třetí osoby domoci se vyloučení věcí z exekuce cestou podání vylučovací žaloby podle§ 267 odst. 1 o. s. ř. bez toho, že by bylo využito institutu vyškrtnutí věci ze soupisu podle § 68 odst. 1 až 3 zákona č. 120/2001 Sb." (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 20 Cdo 418/2012). Tento závěr Nejvyššího soudu navazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 23 Co 35/2011, který byl zveřejněn pod číslem 21/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek. Ústavní soud s těmito názory souhlasí a nemá důvod se od nich odchylovat. Současně je zřejmé, že z uvedených rozhodnutí ve svém vyjádření k ústavní stížnosti vycházel i Krajský soud v Brně - pobočka v Jihlavě, když tvrdil, že stěžovateli nic nebránilo v tom, aby se s vylučovací žalobou obrátil na civilní soud.

16. Podstata ústavní stížnosti se však soustředí na otázku přípustnosti odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora, který dle § 55c odst. 3 písm. a) exekučního řádu ve znění k 31. 12. 2012 odmítl návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu pro opožděnost. Výše zmíněná judikatura obecných soudů se naopak věnuje otázce, zda je třetí osoba před podáním vylučovací žaloby povinna vyčerpat podání návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu, nikoliv však již otázce, zda je třetí osoba oprávněna podat vylučovací žalobu v situaci, kdy její dříve podaný návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu byl odmítnut pro opožděnost. Ze znění § 68 odst. 4 exekučního řádu, stanovícího, že žalobu na vyloučení věci podle § 267 občanského soudního řádu může navrhovatel podat u exekučního soudu do 30 dnů od doručení rozhodnutí exekutora, kterým nevyhověl, byť jen zčásti, jeho včas podanému návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu, je zřejmé, že tak učinit nemůže. Pravidlo je totiž postaveno na dvou významných bodech. Jednak se musí jednat o včas podaný návrh třetí osoby, jednak soudní exekutor musí takový návrh zamítnout a nikoliv odmítnout.

17. Pokud by tedy obecné soudy setrvaly na závěru, že proti rozhodnutí soudního exekutora, kterým byl odmítnut návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu, je dle § 55c odst. 3 písm. a) exekučního řádu ve znění k 31. 12. 2012 odvolání nepřípustné, postavily by stěžovatele do takové pozice, v níž by neměl žádnou možnost domoci se přezkumu rozhodnutí, a to dokonce ani v situaci, kdy by rozhodnutí soudního exekutora bylo nepřezkoumatelné, či založeno na prvcích svévole. Tento závěr by pak byl v rozporu s právem stěžovatele na spravedlivý proces, a z důvodu, že v následném vedení exekuce by movité věci patřící třetí osobě mohly být prodány v dražbě, také v rozporu s právem na ochranu vlastnictví. Současně by odporoval stanovisku zákonodárce prezentovanému v důvodové zprávě k zákonu č. 286/2009 Sb., jímž byl k 1. 11. 2009 exekuční řád novelizován, který uvedl, že zakotvení nového institutu v podobě návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu má zlepšit a zjednodušit přístup třetích osob k ochraně svých nedůvodně dotčených práv.

18. Obdobné závěry vyplývají i z odborné literatury, kdy je např. prezentován názor, že "pozdě podaný návrh exekutor odmítne a své rozhodnutí exekutor odůvodní, pokud nebude postupovat při vyhotovení usnesení dle § 169 odst. 2 věta druhá OSŘ, tak, že uvede zákonné ustanovení a důvod rozhodnutí. Proti takovému usnesení je odvolání přípustné, protože se nejedná o meritorní rozhodnutí o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu a § 55c odst. 3 písm. a) EŘ se tak neuplatní. Soud rozhodující o vylučovací žalobě podle § 68 odst. 4 bude totiž vázán pravomocným rozhodnutím o odmítnutí pozdě podaného návrhu" [srov. Kasíková, M. a kol. Zákon o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád). Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2010, 658 s. ].

19. Z výše uvedeného je tedy zřejmé, že ustanovení § 55c odst. 3 písm. a) exekučního řádu ve znění do 31. 12. 2012 o nepřípustnosti odvolání dopadalo pouze na ta rozhodnutí soudního exekutora, kterými bylo meritorně rozhodnuto o návrhu třetí osoby na vyškrtnutí věci ze soupisu. Tento závěr má své účelové opodstatnění. Pokud bylo návrhu třetí osoby na vyškrtnutí věci vyhověno, došlo k plné ochraně jejího práva a současně k odpadnutí exekučního postihu movité věci. Pokud by návrh naopak byl meritorně zamítnut, byla by třetí osoba oprávněna domáhat se ochrany svých práv cestou vylučovací žaloby podané u civilního soudu. Nepřípustnost odvolání proti těmto rozhodnutím tak nepůsobí třetí osobě žádná omezení, co se ochrany jejích práv týče. Naopak nelze uznat takovou interpretaci zmíněného ustanovení, které činí nepřípustným odvolání proti nemeritorním rozhodnutím soudního exekutora o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu, neboť v těchto situacích by třetí osoba již neměla žádnou možnost, kterou by se mohla domáhat ochrany svých práv, resp. přezkumu rozhodnutí soudního exekutora.

20. Ústavní soud tedy konstatuje, že odvolací soud tím, že dle § 55c odst. 3 písm. a) exekučního řádu ve znění do 31. 12. 2012 odmítl odvolání proti rozhodnutí soudního exekutora o odmítnutí návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu pro opožděnost, zasáhl do práva stěžovatele na spravedlivý proces a nepřímo také do práva na ochranu vlastnictví. Rozhodnutí odvolacího soudu tedy zrušil.

21. Ústavní stížnost byla dále spojena s návrhem na zrušení § 55c odst. 3 písm. a) exekučního řádu. Řízení v této části musí být v souladu s ustanovením § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu zastaveno, neboť § 55c odst. 3 písm. a) exekučního řádu byl ke dni 1. 1. 2013 zákonem č. 396/2012 Sb., novelizován tak, že výslovně činí nepřípustným pouze odvolání proti rozhodnutím soudního exekutora vydaným podle § 68 odst. 2 a 3 exekučního řádu. Díky tomu se lze bez jakýchkoliv pochybností domáhat přezkumu nemeritorních rozhodnutí soudního exekutora o návrhu na vyškrtnutí věci ze soupisu.

22. Stěžovatel se ústavní stížností domáhá rovněž zrušení rozhodnutí soudního exekutora, nicméně proti němu v ústavní stížnosti nic nenamítá a důvody pro zrušení rozhodnutí odvolacího soudu nelze přímo vztáhnout i na případné zrušení tohoto rozhodnutí. V této části Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl.

23. Vzhledem k tomu, že stěžovatelově návrhu na zrušení rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání proti usnesení soudního exekutora, kterým byl návrh na vyškrtnutí věci ze soupisu odmítnut pro opožděnost, bylo možné vyhovět bez zkoumání ústavnosti jednotlivých ustanovení exekučního řádu, nepřistoupil Ústavní soud zejména s ohledem k zásadě hospodárnosti řízení ani k meritornímu zkoumání ústavnosti § 68 odst. 4 exekučního řádu, jehož zrušení ve slově "včas" navrhl stěžovatel. I v této části se proto ústavní stížnost odmítá.

V. 24. Na základě výše uvedeného Ústavní soud ústavní stížnosti dle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, zčásti vyhověl a napadené usnesení Krajského soudu v Brně - pobočky v Jihlavě ze dne 15. 8. 2011, č. j. 54 Co 689/2011-13, podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Řízení o návrhu na zrušení § 55c odst. 3 písm. a) zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, bylo dle § 67 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, zastaveno. Ve zbývající části byla ústavní stížnost dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.

V Brně dne 15. října 2013

Ivana Janů, v.r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.