I. ÚS 2769/12
I.ÚS 2769/12 ze dne 24. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2012, č. j. 19 Co 1045/2012-83, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Podáním doručeným Ústavnímu soudu 20. 7. 2012, jež bylo posouzeno jako ústavní stížnost, stěžovatel brojí proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 4. 2012, č.j. 19 Co 1045/2012-83.
Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným projednáním ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud zjistil, že tomu tak není, neboť stěžovatelovo podání nebylo do dnešního dne nijak doplněno. Uvedené podání tedy nesplňuje zákonem stanovené náležitosti ústavní stížnosti. Stěžovatel není mimo jiné zastoupen advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Na tomto konstatovaní nemůže nic změnit ani skutečnost, že dne 23. 7. 2012 stěžovatel ke spisové značce, pod níž je ústavní stížnost projednávána, doplnil podání takřka identické s původním návrhem na zahájení řízení ovšem lišící se zejm. v tom, že na titulní straně je dopsáno: "zastoupen ČAK určeným advokátem : Mgr. Bc. I. N.". Stěžovatel totiž ústavní stížnost nedoplnil ani kvalifikovaným podáním sepsaným tímto advokátem, ani (speciální) plnou mocí.

Ústavní soud lustrací podání k Ústavnímu soudu zjistil, že stěžovatel podal k Ústavnímu soudu řadu návrhů, přičemž často nebyl advokátem zastoupen. Stěžovatel byl přitom v již projednaných věcech mnohokrát vyzýván k odstranění uvedené vady a byla mu prodlužována lhůta k odstranění vad (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 291/09 ze dne 22. 6. 2009).

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, neodstranil-li navrhovatel vady návrhu ve lhůtě mu k tomu určené.

Jak je z výše uvedeného patrné, stěžovatel byl opakovaně obeznámen s podmínkou povinného advokátního zastoupení v řízení před Ústavním soudem. Bylo tedy v jeho vlastním zájmu, aby jeho další podání již tuto vadu neobsahovala.

Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo konkrétnímu stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v předchozích identických případech. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté poučení bylo objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli informaci, že se na Ústavní soud nelze obrátit jinak, než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvávání na požadavku vždy nového a totožného poučování postupem neefektivním a formalistickým. Ústavní soud k tomu závěru dospěl opakovaně a jeho rozhodovací praxe je v tomto směru ustálená (srovnej např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2387/08 ze dne 22. 10. 2008).

Za tohoto stavu Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2012

Vojen Güttler soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.