I. ÚS 275/05
I.ÚS 275/05 ze dne 17. 1. 2006


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele T. V. L., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem v Brně, Příkop 8, proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 3 T 47/2004 ze dne 27. 5. 2004 a proti jeho nečinnosti, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění :
Ústavní stížností podanou dne 11. 5. 2005 brojí stěžovatel proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 3 T 47/2004 ze dne 27. 5. 2004, jímž byl odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona s přihlédnutím k § 314e odst. 2 trestního řádu za použití § 57 odst. 1 a 2 trestního zákona k samostatnému trestu vyhoštění z území České republiky na dobu 3 let. Podle jeho názoru byla tímto rozhodnutím a dalším postupem soudu I. stupně porušena ustanovení čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále brojí proti jeho údajné nečinnosti (srov. níže).

Porušení práva na soudní ochranu spatřuje stěžovatel v tom, že Obvodní soud pro Prahu 4 odmítl projednat jeho odpor, podaný dne 9. 8. 2004, proti uvedenému trestnímu příkazu, protože prý nebyla dodržena lhůta 8 dnů k podání odporu a stěžovatel se práva odporu vzdal. Tvrdí, že tento postup obecného soudu byl nesprávný. Lhůta k podání odporu byla u stěžovatele a jeho obhájce zachována, neboť stěžovatel uplatnil své právo používat mateřského jazyka, takže tato lhůta začíná podle § 28 odst. 3 trestního řádu běžet až od doručení překladu trestního příkazu obviněnému. Překlad trestního příkazu mu doposud doručen nebyl. Podle § 28 odst. 2 trestního řádu není třeba písemně přeložit trestní příkaz, jestliže obviněny po poučení prohlásí, že pořízení překladu takového rozhodnutí nepožaduje. Pokud však stěžovatel měl dne 27. 5. 2004 při svém výslechu u soudu uvést, že nežádá písemné překlady soudního rozhodnutí do rodného jazyka, nemá toto prohlášení žádné právní následky, protože - jak vyplývá z protokolu - před tímto prohlášením nebyl soudem poučen o svých právech podle § 28 odst. 2 trestního řádu. V napadeném rozhodnutí a ve výše uvedeném nesprávném postupu soudu I. stupně spatřuje stěžovatel porušení svého práva na soudní ochranu, Navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil a aby zakázal Obvodnímu soudu pro Prahu 4 pokračovat v porušování práv stěžovatele, tedy aby nařídil tomuto soudu doručit stěžovateli písemný překlad citovaného trestního příkazu do vietnamštiny, jeho odpor proti němu věcně projednat a nařídit ve věci hlavní líčení.

Podle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podle § 72 odst. 5 citovaného zákona podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. V citovaném ustanovení § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu je stanovena kombinace lhůty se subjektivně určeným počátkem a lhůty s objektivně určeným počátkem. V takovém případě pravidlo pro běh obou lhůt stanoví, že subjekt, jemuž tyto lhůty jsou určeny, musí ve lhůtě se subjektivně stanoveným počátkem své právo vykonat (tj. podat ústavní stížnost), ke zbytku lhůty s objektivně určeným počátkem již přihlížet nelze. Tato lhůta vymezuje pouze časový prostor, v němž lze ke skutečnosti vyvolávající možnost jednání subjektu ještě přihlížet. Lhůta se subjektivně určeným počátkem však vymezuje časový prostor, v němž výlučně může subjekt aktivně konat.

V předmětné věci byl trestní příkaz doručen stěžovateli dne 27. 5. 2004. Následujícím dnem tedy počala plynout šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti proto němu. Tato lhůta by tedy uplynula již dne 26. 7. 2004.

Pokud by však Ústavní soud k posouzení včasnosti podání ústavní stížnosti - tedy i při výkladu ve prospěch stěžovatele - vycházel z namítané nečinnosti Obvodního soudu pro Prahu 4, kdy zákon neposkytoval procesní prostředek k ochraně jeho základního práva (§ 72 odst. 5 cit. zákona), je nutno uvážit, kdy nastala skutečnost, z níž lze vyvozovat nečinnost označeného soudu a kdy se stěžovatel o tomto zásahu obecného soudu dozvěděl. V tomto případě lze za takovou skutečnost považovat písemné sdělení Obvodního soudu pro Prahu 4 právnímu zástupci stěžovatele, v němž se praví, že trestní řízení bylo dne 27. 5. 2004 pravomocně skončeno. Toto sdělení bylo právnímu zástupci doručeno dne 18. 8. 2004. Šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti by v tomto případě skončila v neděli dne 17. 10. 2004. Protože konec lhůty připadl na neděli, je podle § 63 zákona o Ústavním soudu a § 57 odst. 2 o.s.ř. posledním dnem lhůty pondělí 18. 10. 2004. Ústavní stížnost však byla osobně podána Ústavnímu soudu dne 11. 5. 2005, tedy po lhůtě se subjektivně určeným počátkem stanovené zákonem o Ústavním soudu.

Se zřetelem k této skutkové a právní situaci je ustanovení § 28 odst. 2, 3 trestního řádu, jehož se stěžovatel dovolává - podle něhož se rozhodnutí považuje za doručené až doručením písemného překladu s výjimkou případu, kdy obviněný po poučení prohlásí, že pořízení překladu nepožaduje - irelevantní. V této souvislosti je třeba podtrhnout úlohu právního zástupce (advokáta), který byl o výsledku řízení před obecným soudem včas informován.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. ledna 2006

Vojen Güttler v.r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.