I. ÚS 266/12
I.ÚS 266/12 ze dne 24. 9. 2013


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudce Ludvíka Davida a soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové o ústavní stížnosti společnosti Novera, spol. s r. o., se sídlem Psáry 65, IČ 26119374, zastoupené JUDr. Vladislavou Růžičkovou, advokátkou, se sídlem Vinohradská 45, Praha 2, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 9. 2011, č. j. 23 Cdo 3109/2011 - 848, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 18. 2. 2011, č. j. 3 Cmo 312/2010 - 831, za účasti Nejvyššího soudu a Vrchního soudu v Praze jako účastníků řízení a společnosti GTS Czech, s. r. o., se sídlem Přemyslovská 2845/43, Praha 3, zastoupené JUDr. Petrem Hostašem, advokátem, se sídlem Na Struze 1740/7, Praha 1, jako vedlejšího účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti stěžovatelka napadla v záhlaví tohoto usnesení uvedená rozhodnutí a navrhla jejich zrušení pro rozpor se svým ústavně zaručeným právem na spravedlivý proces, garantovaným článkem 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v tom, že soudy v její věci postupovaly s přepjatým formalismem, porušily zásadu zákazu překvapivých rozhodnutí a nevypořádaly se s tvrzením uplatněným účastníky řízení způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. V posuzovaném případě jde o spor o užívání obchodní firmy komplikovaný procesním nástupnictvím při fúzi, přičemž však materiálně již k žádnému zásahu do práva na jméno stěžovatelky nedochází, neboť protistrana již svou obchodní firmu změnila, a používá tedy naprosto jiné obchodní jméno než stěžovatelka (GTS Czech, s. r. o.).

2. K ústavní stížnosti byly přiloženy kopie všech napadených rozhodnutí, z nichž vyplývá následující. Městský soud v Praze jako soud prvního stupně zamítl žalobu stěžovatelky, jíž se domáhala, aby žalovaná byla povinna upravit svou obchodní firmu v zakladatelské listině tak, aby tato neobsahovala slovo Novera, odstranit ze všech svých dokumentů, výrobků i inzerce označení Novera a zdržet se jeho užívání. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 17. 6. 2009, č. j. 3 Cmo 398/2008 - 685, rozsudek soudu prvního stupně opravil v záhlaví a ve věci samé rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že společnost GTS NOVERA, a. s., jejímž univerzálním právním zástupcem je vedlejší účastník (dříve pod obchodní firmou GTS NOVERA, s. r. o.), je povinna změnit svou obchodní firmu tak, aby neobsahovala slovo NOVERA a podat návrh na zápis změny obchodní firmy příslušnému rejstříkovému soudu ve lhůtě 90 dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek soudu prvního stupně byl potvrzen ve výrocích II. až IV. a bylo rovněž rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení. Po vyhlášení rozsudku odvolacího soudu, avšak před jeho doručením odvolací soud zjistil, že stěžovatelkou původně žalovaná společnost GTS NOVERA, a. s., IČ: 61058904, zanikla výmazem z obchodního rejstříku a že společnost GTS Czech, s. r. o. (v té době GTS NOVERA, s. r. o.) převzala jmění zanikající společnosti v důsledku schválení projektu fúze sloučením. Vrchní soud v Praze jako odvolací soud v této souvislosti usnesením ze dne 20. 7. 2009, č. j. 3 Cmo 398/2008 - 695, rozhodl, že GTS NOVERA, s. r. o., IČ: 28492170, se stala univerzálním právním nástupcem žalované a že nadále bude na místo GTS NOVERA, a. s., IČ: 61058904, v řízení pokračováno s GTS NOVERA, s. r. o., IČ: 28492170. Městský soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 11. 8. 2010, č. j. 32 Cm 154/2006 - 197, že soud bude v řízení pokračovat s novou žalovanou - společností GTS NOVERA, s. r. o., IČ: 28492170, namísto zaniklé GTS NOVERA, a. s., IČ: 61058904, a to s odkazem na univerzální sukcesi vzhledem k přechodu práv a povinností zaniklé společnosti. Na základě odvolání vedlejšího účastníka následně Vrchní soud v Praze rozhodl usnesením ze dne 18. 2. 2011, č. j. 3 Cmo 312/2010 - 831, tak, že v řízení v rozsahu povinnosti žalované změnit svou obchodní firmu nebude pokračováno s jejím právním nástupcem - společností GTS Czech, s. r. o., IČ: 28492170, jinak usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Nejvyšší soud ústavní stížností napadeným usnesením ze dne 14. 9. 2011, č. j. 23 Cdo 3109/2011 - 848, dovolání stěžovatelky odmítl s tím, že odvolacímu soudu nelze vytknout nesprávné právní posouzení otázky nástupnictví, dospěl-li k závěru, že s přechodem jmění zaniklé žalované na její nástupkyni nemůže dojít k přechodu povinnosti změnit obchodní firmu, a to pro osobní povahu této povinnosti, vážící se jen a pouze k obchodní firmě zaniklé žalované.

3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že došlo k zásahu do jejího práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny, neboť se obecné soudy náležitě nevypořádaly s jejími tvrzeními, a to způsobem odpovídajícím míře jejich závažnosti. Dále vytýká obecným soudům přepjatý formalismus. Vrchní soud napadeným rozhodnutím porušil zásadu zákazu překvapivých rozhodnutí, resp. požadavek, aby rozhodnutí bylo pro účastníky předvídatelné, neboť otázku právního nástupnictví ve věci povinnosti změnit obchodní firmu posoudil při dvojím rozhodování zcela odchylně.
4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť námitky stěžovatelky nedosahují ústavněprávní dimenze.

5. Ústavní soud v prvé řadě poukazuje na to, že je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu")]. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny ústavně chráněné práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v § 43 odst. 2 písm. a) návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem.

6. Nad rámec uvedeného Ústavní soud dodává, že mu nenáleží posuzování správnosti právních závěrů v napadených rozhodnutích, neboť dospěl k závěru, že tvrzené ústavní právo na soudní ochranu stěžovatelky nebylo porušeno. Její věc byla řádně posouzena obecnými soudy, které vyargumentovaly své stanovisko. Stěžovatelčino právo na ochranu jména pak již vůbec není ve hře, neboť vedlejší účastník v průběhu soudního řízení své jméno změnil a stěžovatelčino jméno Novera již nepoužívá.

7. Ústavní soud dospěl s odkazem na výše uvedené ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu k závěru, že o návrhu stěžovatelky je možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti.

8. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. září 2013

Ivana Janů, v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.