I. ÚS 264/05
I.ÚS 264/05 ze dne 8. 12. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. T. D., zastoupeného Mgr. Markem Sedlákem, advokátem, Příkop 8, 602 00 Brno, proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 23. 12. 2004, sp. zn. 1 KZv 257/2004, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 44 To 116/2005, za účasti Městského soudu v Praze a Městského státního zastupitelství v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas a řádně podanou ústavní stížností stěžovatel napadl usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 23. 12. 2004, sp. zn. 1 KZv 257/2004, kterým byl (mimo jiné) stěžovatel podle § 71 odst. 3 trestního řádu ponechán ve vazbě z důvodu podle § 67 odst. a) trestního řádu a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2005, sp. zn. 44 To 116/2005, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu (mimo jiné) zamítnuta stížnost stěžovatele proti uvedenému usnesení o ponechání ve vazbě.

Uvedeným rozhodnutím stěžovatel vytýká porušení svých ústavním pořádkem zaručených práv a svobod, obsažených v čl. 8 odst. 2, čl. 37 odst. 3 (stěžovatel však měl patrně na mysli odst. 4) Listiny základních práv a svobod a v čl. 5 odst. 1, odst. 2 a čl. 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Znění čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je následující: Článek 8 (2) Nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon. Nikdo nesmí být zbaven svobody pouze pro neschopnost dostát smluvnímu závazku.

Znění čl. 37 odst. 4 Listiny základních práv a svobod je následující: Článek 37 (4) Kdo prohlásí, že neovládá jazyk, jímž se vede jednání, má právo na tlumočníka.

Znění čl. 5 odst. 1, odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je následující: Článek 5 Právo na svobodu a osobní bezpečnost (1) Každý má právo na svobodu a osobní bezpečnost. Nikdo nesmí být zbaven svobody kromě následujících případů, pokud se tak stane v souladu s řízením stanoveným zákonem: a) zákonné uvěznění po odsouzení příslušným soudem;

b) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby proto, že se nepodrobila rozhodnutí vydanému soudem podle zákona, nebo proto, aby bylo zaručeno splnění povinnosti stanovené zákonem; c) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby za účelem předvedení před příslušný soudní orgán pro důvodné podezření ze spáchání trestného činu nebo jsou-li oprávněné důvody k domněnce, že je nutné zabránit jí ve spáchání trestného činu nebo v útěku po jeho spáchání; d) jiné zbavení svobody nezletilého na základě zákonného rozhodnutí pro účely výchovného dohledu nebo jeho zákonné zbavení svobody pro účely jeho předvedení před příslušný orgán; e) zákonné držení osob, aby se zabránilo šíření nakažlivé nemoci, nebo osob duševně nemocných, alkoholiků, narkomanů nebo tuláků; f) zákonné zatčení nebo jiné zbavení svobody osoby, aby se zabránilo jejímu nepovolenému vstupu na území nebo osoby, proti níž probíhá řízení o vyhoštění nebo vydání. (2) Každý, kdo je zatčen, musí být seznámen neprodleně a v jazyce jemuž rozumí, s důvody svého zatčení a s každým obviněním proti němu.

Článek 6 odst. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je následující: Článek 6 Právo na spravedlivý proces (3) Každý, kdo je obviněn z trestného činu, má tato minimální práva: a) být neprodleně a v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu; b) mít přiměřený čas a možnost k přípravě své obhajoby; c) obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru nebo, pokud nemá prostředky na zaplacení obhájce, aby mu byl poskytnut bezplatně, jestliže to zájmy spravedlnosti vyžadují; d) vyslýchat nebo dát vyslýchat svědky proti sobě a dosáhnout předvolání a výslech svědků ve svůj prospěch za stejných podmínek, jako svědků proti sobě; e) mít bezplatnou pomoc tlumočníka, jestliže nerozumí jazyku používanému před soudem nebo tímto jazykem nemluví.

K porušení výše uvedených práv mělo podle stěžovatele, který je stíhán pro zločinné spolčení a kuplířství, dojít tak, že orgány činné v trestním řízení rozhodly o ponechání stěžovatele ve vazbě navzdory zjištění, že pro vzetí stěžovatele do vazby nebyly splněny předpoklady § 68 odst. 1 trestního řádu, tedy že vazba byla od počátku nezákonná.

Stěžovatel uvádí, že usnesení o zahájení trestního stíhání bylo Policií ČR, Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, Služby kriminální policie a vyšetřování Praha, vydáno dne 22. 9. 2004. Stěžovateli byl doručen opis tohoto usnesení s připojeným textem ve vietnamském jazyce vypracovaném paní ing. B. S. Ing. B. S. byla rozhodnutím Městského soudu v Praze č. j. SPR 2006/1999 odvolána z funkce tlumočníka z důvodu zjištění závažných nedostatků, a to nedostatečné znalosti českého jazyka. Z toho vyplývá, uzavírá stěžovatel, že nemůže být ve věci ustanovena tlumočníkem podle § 24 odst.1, odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, neboť nemá dostatečnou znalost českého jazyka. Stěžovatel dostatečně neovládá český jazyk a přestože je překlad ing. B. S. srozumitelný po jazykové stránce, není srozumitelný po stránce obsahové, neboť z něj není zřejmé, jaké konkrétní jednání je kladeno za vinu stěžovateli a jaké jednání je kladeno za vinu jiným osobám, a dále jsou použity nesrozumitelné právnické termíny. Stěžovatel proto údajně nevěděl, k jakému vytýkanému jednání má uplatnit své právo na obhajobu.

Stěžovatel proto na uvedené nedostatky upozornil policejního radu přípisem ze dne 1. 12. 2004, a požádal o doručení nového překladu usnesení o zahájení trestního stíhání. Policejní rada této žádosti vyhověl a dne 19. 1. 2005 byl stěžovateli doručen nový překlad usnesení o zahájení trestního stíhání vypracovaný panem V. D. C., přičemž obsah překladu je podle stěžovatele poněkud odlišný od verze původní a obsahuje správnou právnickou terminologii. Z toho stěžovatel dovozuje, že jeho trestní stíhání bylo ve smyslu § 68 odst. 1 trestního řádu zahájeno teprve dne 19. 1. 2005. Proto je dle stěžovatele zřejmé, že pokud byl vzat do vazby již 27. 9. 2004, stalo se tak, aniž by proti němu bylo zahájeno trestní stíhání a bez možnosti uplatnění své obhajoby na základě písemného překladu usnesení o zahájení trestního stíhání.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření Městského soudu v Praze jako účastníka řízení. Ten k ústavní stížnosti uvedl, že obdobné námitky stěžovatel uplatnil již ve stížnosti proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4, ze dne 17. 3. 2005, sp. zn. 44 To 273/2005. S námitkami uplatněnými ve stížnosti se podrobně vypořádal Městský soud v Praze ve svém usnesení ze dne 28. 4. 2005, sp. zn. 44 To 273/2005. Městský soud v Praze nesdílí názor stěžovatele, že účinky zahájení trestního stíhání proti němu nastaly až doručením druhého překladu, neboť překlad usnesení o zahájení trestního stíhaní provedený tlumočnicí B. S. byl stěžovateli řádně doručen a stěžovatel k němu před svým prvním výslechem uvedl, že si jej přečetl a rozumí mu. Z obsahu výpovědi obviněného je rovněž zřejmé, že mu podstata obvinění byla známa. Okolnost, že původní překlad usnesení o zahájení trestního stíhání byl proveden tlumočnicí nezapsanou do seznamu tlumočníků, a že stěžovatel k němu má výhrady, podle názoru Městského soudu v Praze neznamená, že by takový překlad usnesení byl nulitní. Tlumočník zapsaný v seznamu tlumočníků, který vyhotovil druhý překlad usnesení o zahájení trestního stíhání, v dodatku svého písemného překladu poznamenal, že původní překlad byl v podstatě dobrý, nebyly tam žádné zásadní chyby, pouze v některých větách nebyla použita právnická terminologie. Podmínku zahájení trestního stíhání před vzetím stěžovatele do vazby tedy Městský soud považuje za splněnou. Protože se domnívá, že stěžovatelova ústavně chráněná práva nebyla rozhodnutím Městského soudu v Praze porušena, navrhuje ústavní stížnost odmítnout jako nedůvodnou. Pozdějším přípisem Městský soud v Praze zaslal Ústavnímu soudu kopii protokolu o výslechu stěžovatele ze dne 28. 2. 2005.

Ústavní soud požádal o vyjádření Městské státní zastupitelství v Praze, k ústavní stížnosti se pod sp. zn. 1 Zt 1421/2004 vyjádřilo Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4, kterému byla věc postoupena. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 ve vyjádření uvedlo, že ústavní stížnost považuje za nedůvodnou, neboť stěžovatel již při prvním výslechu před policejním orgánem po zadržení dne 25. 9. 2004 výslovně souhlasil s tlumočením Ing. S., přibrané ve věci jako tlumočník, po řádném poučení. Z protokolu o výslechu obviněného dne 25. 9. 2004 vyplynulo, že obsahu usnesení v překladu do vietnamštiny rozumí a nemá proti osobě tlumočnice žádné výhrady. Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 4 rovněž poukazuje na to, že tlumočník V. D. C. v doložce k druhému překladu usnesení konstatoval zásadní správnost překladu.

Po důkladném prostudování ústavní stížnosti, jejích příloh a dalších podkladů obsažených ve spise dochází Ústavní soudu k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Předně musí Ústavní soud konstatovat, že je orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) a zásadně mu nepřísluší zasahovat do nezávislé rozhodovací činnosti soudů ani jiných orgánů veřejné moci.

Podstata stěžovatelovy argumentace obsažené v ústavní stížnosti spočívá v námitkách směřujících proti postupu orgánů činných v trestním řízení při zahájení trestního stíhání stěžovatele a proti rozhodnutím o jeho vzetí do vazby a nikoliv proti ústavní stížností napadeným rozhodnutím, kterými byl stěžovatel ponechán ve vazbě. Z obsahu spisu je zřejmé, že stěžovatel byl vzat do vazby usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 již dne 27. 9. 2004, Městský soud v Praze pak rozhodoval o stížnosti proti usnesení o vzetí do vazby usnesením ze dne 10. 11. 2004, sp. zn. 44 To 774/2004.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že vazbu považuje za nezákonnou od samého počátku, neboť pro jeho vzetí do vazby údajně nebyly splněny podmínky § 68 odst. 1 trestního řádu, přičemž ze stejného důvodu považuje za protiústavní i vazební rozhodnutí následná. Aniž by stěžovatel včas využil prostředku nápravy tvrzené protiústavnosti cestou ústavní stížnosti proti rozhodnutím ve věci svého vzetí do vazby, se značným odstupem podává ústavní stížnost proti následným rozhodnutím o ponechání ve vazbě, přičemž uplatňuje námitku vázající se na rozhodnutí, která sám dříve ústavní stížností nenapadl. Tímto postupem se zjevně snaží dohnat, co dříve svou nečinností zanedbal. Ústavní soud již v řadě případů judikoval, že dodržení základních lidských práv hodnotí z pohledu nikoliv toliko formálního, nýbrž především z pohledu materiálního, tedy s ohledem na skutečné obsahové naplnění ústavně chráněného zájmu. Jak z protokolu o výslechu obviněného ze dne 25. září 2004 před orgánem Policie ČR ÚOOZ SKPV, Odbor odhalování, dokumentace závažné trestné činnosti a strategické analýzy organizovaného zločinu, Praha, pod značkou ČTS: ÚOOZ-97/V7-2003, vyplývá, stěžovatel byl policejním orgánem náležitě poučen a do protokolu za přítomnosti tlumočnice prohlásil, že obdržel usnesení o zahájení trestního stíhání i s písemným překladem. Tomuto usnesení stěžovatel porozuměl. Zároveň obdržel písemné vyhotovení vietnamského překladu poučení obviněného, které si přečetl a uvedl, že mu rozumí. Stěžovatel dále uvedl, že tlumočnici B. S. rozumí a že proti její osobě nemá žádné výhrady. Na straně 4. protokolu se dále uvádí, že stěžovateli byl ustanoven obhájce Mgr. Jan Zapotil, kterého se dosud nepodařilo vyrozumět. Stěžovatel byl dále poučen o svém právu vypovídat za přítomnosti obhájce a právu odepřít výpověď ve smyslu příslušných ustanovení trestního řádu. Stěžovatel se rozhodl k věci vypovídat. Z obsahu protokolu je Ústavnímu soudu zřejmé, že stěžovatel byl dostatečně seznámen s obsahem usnesení o zahájení trestního stíhání a k jednání, jež je mu vytýkáno, podrobně vypovídal. Ani skutečnost, že tlumočník V. D. C. v dodatku k novému překladu usnesení o zahájení trestního stíhání uvádí, že původní překlad byl v podstatě dobrý, nebudí v Ústavním soudu pochybnosti o efektivní a účinné ochraně ústavních práv stěžovatele. Smysl a účel práva stěžovatele na tlumočníka, resp. práva být neprodleně v jazyce, jemuž rozumí, podrobně seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu, tak byl i pro účely ustanovení § 68 odst. 1 trestního řádu naplněn. Pokud byl stěžovatel poté vzat do vazby Obvodním soudem pro Prahu 4 dne 27. 9. 2004, neznamenalo to porušení ústavním pořádkem stanovených práv stěžovatele, které by se navíc mělo promítnout až do pozdějšího rozhodování příslušných orgánů o ponechání stěžovatele ve vazbě.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ("zákon o Ústavním soudu"). Z obdobných příčin Ústavní soudu neshledal důvodu k postupu podle § 39 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení ústavního soud není odvolání přípustné.

Ivana Janů, v.r. předsedkyně senátu

V Brně 8. prosince 2005



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.