I. ÚS 2532/12
I.ÚS 2532/12 ze dne 28. 8. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele M. V. M., zastoupeného Mgr. Miroslavem Krutinou, advokátem se sídlem Vyšehradská 27, 128 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 4. května 2012 č. j. 1 KZV 104/2011-170 a usnesení vrchní komisařky Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odboru hospodářské kriminality, ze dne 1. června 2011 ČTS: PSP-109/TČ-2008-000091, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatel napadl v záhlaví označené usnesení Městského státního zastupitelství v Praze a jeho vydání předcházející tamtéž uvedené usnesení Policie České republiky, kterým bylo proti němu ve smyslu § 302 a násl. trestního řádu jako uprchlému dle § 160 odst. 1 trestního řádu zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu podle § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku.

Napadeným rozhodnutím navrhovatel vytýká, že nezohledňují subsidiaritu trestního postihu a ve svých námitkách předestírá jinou skutkovou verzi stíhaného jednání při odlišném hodnocení dosavadní důkazní situace. Navrhovatel policejnímu orgánu rovněž vytkl, že proti němu nemělo být zahajováno řízení jako proti uprchlému. Shora označené usnesení Městského státního zastupitelství považuje potom za svévolné, především toliko rekapitulující jeho opravný prostředek. Vzhledem k těmto v naraci návrhu blíže rozvedeným okolnostem se cítí být dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 8 odst. 2, v čl. 36 odst. 1, čl. 40 odst. 2, 6 Listiny základních práv a svobod. Z těchto důvodů a též s odkazem na nález sp. zn. III. ÚS 511/02 se domáhá, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené a dostatečně stabilizované judikatury se podává, že možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je v daných souvislostech nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud se takto cítí být povolán korigovat pouze nejextrémnější excesy, jež jsou výrazem svévole orgánů činných v trestním řízení. Vyjádřeno jinými slovy, jeho kasační intervence má své místo pouze v případech zjevného porušení kogentních ustanovení jednoduchého práva, kdy se postup orgánů činných v trestním řízení zcela vymyká ústavnímu, resp. zákonnému procesně právnímu rámci a jím založené vady, případně jejich důsledky nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již nikterak odstranit.

Z tohoto pohledu nelze ústavní stížností napadené usnesení Městského státního zastupitelství v Praze podřadit pod kategorii rozhodnutí, vzhledem k jejichž obsahu Ústavní soud shledává důvod pro svou naprosto výjimečnou ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení. Pokud totiž Ústavní soud v daném směru v minulosti ojediněle vykročil ze své ustálené judikatury, učinil tak pouze v situaci, kdy na (v řádně odůvodněné stížnosti do usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání uvedené) konkretizované a nikoli také zcela bezvýznamné námitky stěžovatele reagovalo státní zastupitelství apodiktickým a v podstatě nic neříkajícím závěrem, dle něhož (stěžovatelem napadený postup) byl "shledán zcela oprávněným", aniž by bylo možno alespoň na rozhodovací důvody, které k takovému rozhodnutí státní zastupitelství vedly, usoudit (srov. nález sp. zn. III. ÚS 511/02, usnesení sp. zn. III. ÚS 554/03). Vlastní usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání nicméně ani tehdy Ústavní soud věcně jakkoli nepřezkoumával [ke shora konstatovaným závěrům přiměřeně srov. kupř. i nálezy sp. zn. III. ÚS 631/04, I. ÚS 661/05 a I. ÚS 3038/07 (všechna uvedená rozhodnutí dostupná na stránkách http://nalus.usoud.cz)].

V nyní posuzované věci státní zástupce v rozsahu nezbytném, nicméně relativně dostatečně konkrétním a v dané fázi řízení akceptovatelným způsobem, na námitky navrhovatele reagoval, když odůvodnění předmětného usnesení vychází posléze z toho, že po přezkoumání spisového materiálu a napadeného usnesení dospěl jednak k závěru, že bylo vydáno za podmínek, které jsou předpokládány v § 160 odst. 1 trestního řádu, jednak s ohledem na stav dokazování a důkazní situaci v dané fázi řízení k tomu, že je důvodné konstatovat existenci kvalifikovaného podezření v rozhodnutí o zahájení trestního stíhání skutkově a právně popsaného, když se ve svém úsudku ztotožnil s pohledem policejního orgánu, týkajícím se hodnocení shromážděného důkazního materiálu v usnesení o zahájení trestního stíhání přesně označeného.

V mezidobí do vydání napadeného usnesení Městského státního zastupitelství v Praze došlo k tomu, že již není vedeno proti navrhovateli řízení jako proti uprchlému, proto jeho námitky v tomto směru pozbývají významu.

Vycházeje z uvedeného, Ústavní soud shledal, že je nutno posoudit ústavní stížnost z hlediska naznačených kritérií jako návrh zjevně neopodstatněný, a proto ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2012

Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.