I. ÚS 2520/12
I.ÚS 2520/12 ze dne 24. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 24. července 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti České republiky, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, zastoupeného Mgr. R. R., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 38 Co 40/2011 ze dne 24. května 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, a to v jeho výroku IV., jímž byla stěžovateli stanovena povinnost nahradit v daném řízení 2. žalované - v odvolacím řízení úspěšné - náklady odvolacího řízení ve výši 26 846,- Kč.

V důvodech ústavní stížnosti stěžovatel po popisu vývoje dané věci, v níž měl postavení žalobce, zdůrazňuje, že předmětem odvolacího řízení ve vztahu mezi ním a 2. žalobkyní byly již jen úroky z prodlení ze žalované částky 70 000,- Kč, tedy příslušenství pohledávky, a odvolací soud přitom výpočet náhrady nákladů řízení v odvolání úspěšné 2. žalované provedl podle § 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a zcela pominul ustanovení § 14 odst. 3 téže vyhlášky, podle něhož, je-li předmětem odvolacího řízení rozhodnutí o příslušenství, činí sazba odměny za zastoupení jen 1 000,- Kč. Rozhodl tak v rozporu s uvedeným ustanovením, aniž tento rozpor zdůvodnil, a tím podle stěžovatele zatížil své rozhodnutí prvkem libovůle, zakázané čl. 2 odst. 2 Listiny a nepřípustné v právním státě a porušil tak právo stěžovatele na spravedlivý proces.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ustáleně judikuje, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 126/04, III. ÚS 303/04, II. ÚS 539/02, IV. ÚS 221/04 a další). Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci sp. zn. II. ÚS 45/94: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení, než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a užití aplikovaného ustanovení zdůvodní, jak se i v posuzovaném případě stalo. Jakkoliv odvolacímu soudu možno vytknout, že odůvodnění napadeného výroku mělo být podrobnější, je z jeho důvodů patrno, že odměnu za zastoupení stanovil z punkta 76 367,- Kč proto, že již - jak uvedl - vycházel z kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 10 procent z částky 70 000,- Kč od 3. 3. 2000 do 29. 12. 2010, kdy 2. žalovaná žalovanou částku zaplatila, přitom, jak rovněž patrno z důvodu napadeného rozhodnutí, mělo být předmětem odvolání podaného stěžovatelem mj. i posouzení otázky promlčení příslušenství. Za uvedeného stavu nelze hodnotit napadený výrok odvolacího soudu jako výraz svévole a zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele tak zjištěn nebyl. Ústavní soud proto stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. července 2012

Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.