I. ÚS 2322/17
I.ÚS 2322/17 ze dne 15. 8. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky) a soudců Tomáše Lichovníka a Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele K. Š., zastoupeného Tomášem Výborčíkem, advokátem, se sídlem Kladno, ul. Huťská 1383, proti usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 14. 3. 2017 č. j. 5 T 185/2011-1309 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2017 č. j. 9 To 270/2017-1326, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

1. Stěžovatel svou ústavní stížností napadl shora uvedené rozhodnutí s tím, že jím bylo porušeno jeho právo spravedlivý proces dle čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

I. Předchozí průběh řízení a vymezení věci

2. Ústavní soud z ústavní stížnosti, jejích příloh a spisu, který si vyžádal, zjistil, že stěžovatel byl odsouzen rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 12. 9. 2013 č. j. 5 T 185/2011-1145 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 26. 3. 2014 č. j. 9 To 119/2014-1175 za trestný čin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Dne 14. 3. 2017 přezkoumal ve veřejném zasedání Okresní soud v Kladně chování stěžovatele ve zkušební době a dospěl k závěru, že se tento neosvědčil, a proto mu napadeným usnesením byla zkušební doba prodloužena o 18 měsíců. Důvody pro tento postup shledal Okresní soud v Kladně v podstatě dva. Prvým důvodem byla skutečnost, že se na adrese stěžovatelova bydliště vyskytovala indoor pěstírna konopí, ukrytá pod jeho dílnou, v níž byl pytel se sklizeným konopím o váze cca dva a půl kilogramu. Druhým důvodem pak bylo zjištění, že se během zkušební doby opakovaně dopustil drobnějších přestupků (bylo vedeno šest přestupkových řízení, z nichž pět skončilo tím, že stěžovateli byla uložena pokuta).

3. Krajský soud v Praze závěry okresního soudu v napadeném usnesení potvrdil s tím, že vycházel z pravomocných rozhodnutí o četných přestupcích stěžovatele, která nebyla v předepsaném řízení zrušena a navrhované dokazování v tomto směru je tedy zcela nadbytečné, neboť by jím mohla být pouze potvrzena prvostupňovým soudem náležitě zjištěná skutečnost. Již to samo o sobě nesvědčí pro řádný život stěžovatele ve zkušební době, jakkoli tento namítá opak. K tomu pak přistupuje i další zjištěná skutečnost o nálezu indoor pěstírny konopí se zapnutými ventilátory a sklizeným konopím o váze cca dva a půl kilogramu uloženým v igelitovém pytli, která byla ukryta pod stěžovatelovou dílnou. Zcela bez ohledu na výsledek trestního stíhání, které ohledně této věci běží a nebylo dosud skončeno, jde o fakt, který důvodně přispěl k závěru o závažných nedostatcích v zákonem požadovaném způsobu života odsouzeného. Závěr, že stěžovatel zavdal příčinu k nařízení výkonu trestu odnětí svobody, je tedy nesporně na místě, a pokud za dané situace nebyl přesto nařízen jeho výkon, ale bylo přikročeno pouze k prodloužení zkušební doby, a to ještě nikoli až na samé horní hranici, kterou zákon připouští, je závěrem výrazně ve prospěch stěžovatele.

II. Argumentace stěžovatele

4. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že v jeho věci došlo k opomenutí důkazů, které navrhoval, protože podle judikatury Ústavního soudu pokud existují důkazy, jimiž se soud nezabýval, způsobují téměř vždy nejenom nepřezkoumatelnost vydaného rozhodnutí, ale současně též i jeho protiústavnost. Stěžovatel poukázal na to, že ke čtyřem z přestupků, které měl podle soudu spáchat, předložil listiny, ze kterých vyplývá, že přestupky nebyly spáchány jeho osobou, ale jiným K. Š., s jiným datem narození než je jeho. Podle stěžovatele neobstojí ani druhý důvod pro prodloužení zkušební doby, protože se opírá o neskončené trestní stíhání stěžovatele pro jinou trestnou činnost. Stěžovatel upozorňuje na zásadu presumpce neviny, tedy fakt, že dokud není v trestním řízení pravomocně obviněný uznán vinným, hledí se na něho jako na osobu nevinnou.

III. Z obsahu soudního spisu

5. Ústavní soud vyžádal soudní spis a z jeho obsahu zjistil, že stěžovatel v průběhu odvolacího řízení doložil dokumenty zpochybňující spáchání většiny přestupků, jež mu bylo okresním soudem vytčeno. Ze soudního spisu (č. l. 1263, 1265, 1314 - 1316, 1319) je zřejmé, že stěžovatel dosti přesvědčivě argumentoval proti závěru o tom, že v průběhu zkušební doby spáchal více přestupků. Soudní spis jasně dokládá pro rozhodnou dobu pouze spáchání jednoho přestupku stěžovatelem. Vrchní soud pak na tuto argumentaci a z ní vyplývající důkazní návrhy stěžovatele náležitě nereagoval.

6. Naopak ze soudního spisu se jednoznačně podává, že je proti stěžovateli vedeno trestní řízení, přičemž v jeho rámci byla skutečně v místě jeho bydliště nalezena indoor pěstírna konopí se zapnutými ventilátory a sklizeným konopím o váze cca dva a půl kilogramu uloženým v igelitovém pytli, která byla ukryta pod stěžovatelovou dílnou.
IV. Hodnocení Ústavního soudu

7. Po zvážení stížnostních námitek a přezkoumání odůvodnění napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud předně zdůrazňuje, že v souladu s čl. 83 Ústavy je jeho posláním ochrana ústavnosti, především ochrana práv a svobod zaručených akty ústavního pořádku, zvláště pak Listinou. I když toto široce pojaté vymezení ochrany ústavnosti nevyčerpává úlohu a funkce, jimiž je Ústavní soud obdařen a které plní v rámci ústavního systému České republiky, znamená však, že při incidenční kontrole ústavnosti, tedy v procesu rozhodování o ústavních stížnostech dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, neposuzuje a ani posuzovat nemůže otázku možného porušení práv fyzických a právnických osob, která vyplývají z práva podústavního, neboť především k tomu jsou povolány soudy obecné (čl. 90 Ústavy). Do rozhodovací činnosti obecných soudů je tudíž Ústavní soud oprávněn a povinen zasáhnout jen tehdy, jestliže porušením podústavního práva došlo současně i k porušení základního práva nebo svobody, například ústavně nekonformní aplikací pramene práva nebo jeho ústavně nekonformní exegezí. Je tak oprávněn a povinen ověřit, zda v souvislosti s řízením, které předcházelo napadenému soudnímu aktu, byly dodrženy ústavní limity, zejména jestli v důsledku svévole nedošlo k extrémnímu vybočení z nich [viz nálezy sp. zn. III. ÚS 138/2000 in fine (N 53/21 SbNU 451), III. ÚS 303/04 (N 52/36 SbNU 555), III. ÚS 351/04 (N 178/35 SbNU 375), III. ÚS 501/04 (N 42/36 SbNU 445), III. ÚS 606/04 (N 177/38 SbNU 421), III. ÚS 151/06 (N 132/42 SbNU 57), IV. ÚS 369/06 (N 206/43 SbNU 303), III. ÚS 677/07 (N 179/47 SbNU 371) aj.].

9. Ústavní soud zdůrazňuje subsidiární charakter ústavní stížnosti jako prostředku ochrany základních práv a svobod i princip minimalizace zásahů do pravomoci jiných orgánů veřejné moci [srov. nález sp. zn. I. ÚS 177/01 ze dne 3. 6. 2003 (N 75/30 SbNU 203); všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na http://nalus.usoud.cz]. Ústavní soud k zásahu do pravomoci obecných soudů přistoupí pouze v případě, že na podkladě individuální ústavní stížnosti zjistí zásah do základních práv a svobod.

10. Ústavní soud zjistil ze soudního spisu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu trpí vadou, neboť odvolací soud skutečně nikterak nereagoval na argumenty stěžovatele ohledně nesprávných závěrů o počtu přestupků, které měl spáchat a nezohlednil nijak podklady, které si stěžovatel vyžádal od Policie České republiky. Ústavní soud však neshledal, že by tato vada měla ústavní rozměr, a to zejména s přihlédnutím k tomu, že by i po jejím odstranění obstál konečný závěr obecných soudů o prodloužení zkušební doby.

11. Ústavní soud se totiž neztotožnil s výhradou stěžovatele proti druhému z důvodů prodloužení zkušební doby, jímž byl nález indoor pěstírny konopí se zapnutými ventilátory a sklizeným konopím o váze cca dva a půl kilogramu uloženým v igelitovém pytli, která byla ukryta pod stěžovatelovou dílnou. V tomto případě se nejedná o porušení zásady presumpce neviny, neboť obecné soudy správně nehodnotily, zda se stěžovatel vyšetřované trestné činnosti dopustil či nikoli. Závěr o tom, že stěžovatel nevedl ve zkušební době řádný život, obecné soudy vyvodily nikoli z toho, že je proti němu vedeno trestní stíhání, ale z nálezu pěstírny konopí v jeho bydlišti. Ústavnímu soudu nezbývá než zopakovat závěr odvolacího soudu, že zcela bez ohledu na výsledek trestního stíhání, které ohledně této věci běží a nebylo dosud skončeno, jde o fakt, který důvodně přispívá k závěru o závažných nedostatcích v zákonem požadovaném způsobu života stěžovatele.

12. S přihlédnutím ke všem okolnostem případu tedy dospěl Ústavní soud k závěru, že byť lze v postupu odvolacího soudu shledat závažné vady, nejedná se o takový exces, který by v konečném důsledku vedl k neústavnosti a nespravedlnosti konečného rozhodnutí ve věci. Tento závěr Ústavní soud činí i s přihlédnutím k tomu, že došlo pouze k prodloužení zkušební lhůty, nikoli k nařízení trestu odnětí svobody. I s ohledem na to Ústavní soud neshledal takový zásah do práv stěžovatele, který by měl ústavní rozměr.

13. Ústavní soud tedy ústavní stížnost shledal zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji proto odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2017

Kateřina Šimáčková, v. r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.