I. ÚS 2319/12
I.ÚS 2319/12 ze dne 11. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky E. S., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2009, č. j. 20 Co 205/2009-165, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. listopadu 2008, č. j. 27 C 55/2007-117, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá v záhlaví usnesení označené rozsudky a tvrdí, že jimi byla porušena její ústavně zaručená práva a svobody ve smyslu čl. 11, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud v tomto usnesení - pro nadbytečnost - nespecifikuje námitky stěžovatelky, neboť jak vyplyne z následujícího, ústavní stížnost je odmítána z formálního důvodu, tedy bez věcného přezkumu.

II.

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl rozsudkem, napadeným ústavní stížností, o rozvodu manželství účastníků - žalobce I. S. a stěžovatelky. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.
III.

Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud proto zkoumal, zda byla ústavní stížnost ve lhůtě podle zákona.

Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje.

V nyní posuzované věci byl rozhodnutím o posledním procesním prostředku napadený rozsudek Městského soudu v Praze. Leč, proti uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze (i proto rozsudku nalézacího soudu napadeného nynější ústavní stížností) byla podána již dne 28. 12. 2009 ústavní stížnost, která byla usnesením Ústavního soudu ze dne 4. 2. 2010, sp. zn. III. ÚS 3360/09, odmítnuta jako zjevně neopodstatněná a jako nepřípustná.

Z toho plyne, že nynější ústavní stížnost, podaná až dne 19. 6. 2012 - směřující opakovaně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. října 2009, č. j. 20 Co 205/2009-165 a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27. listopadu 2008 č. j. 27 C 55/2007-117 - je podána zjevně po lhůtě zákonem k podání ústavní stížnosti stanovené.

Za tohoto stavu, aniž by se mohl zabývat meritem věci, Ústavní soud usnesením ústavní stížnost jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání zákonem [§ 43odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu] odmítl. Proto nemělo smyslu vyzývat stěžovatelku k odstranění vady ústavní stížnosti co do zastoupení advokátem, neboť by to na shora uvedeném odmítnutí ústavní stížnosti nic změnit nemohlo.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. října 2012

Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.