I. ÚS 2319/09
I.ÚS 2319/09 ze dne 14. 1. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele H. G., zastoupeného Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem v Českých Budějovicích, Na Sadech 21, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3817/2008-121 ze dne 28. července 2009, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 299/2007-87 ze dne 19. března 2008 a proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 11 C 10/2007-45 ze dne 18. června 2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3817/2008-121 ze dne 28. července 2009, jímž bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 11 Cmo 299/2007-87 ze dne 19. března 2008, kterým bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 11 C 10/2007-45 ze dne 18. června 2007. Usnesením soudu prvního stupně byla zamítnuta jeho žaloba na zrušení usnesení Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 5 C 1092/98-426 ze dne 19. 1. 2004 a usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 22 Co 565/2004-439 ze dne 16. 4. 2004 pro zmatečnost. Napadenými rozhodnutími byla podle jeho názoru porušena ustanovení čl. 2 odst. 2, čl. 8, čl. 11 a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Porušení práva na spravedlivý proces, práva vlastnit majetek a práva na osobní svobodu spatřuje stěžovatel zejména v těchto skutečnostech: Nalézací soud zamítl žalobu pro zmatečnost, neboť dospěl k závěru, že účelem ustanovení § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř. je náprava jiných zmatečností či vad než těch, které stěžovatel namítal (tedy zastavení odvolacího řízení v důsledku nezaplacení soudního poplatku z odvolání při aplikaci zákona o soudních poplatcích ve znění, které nemělo být použito). Stěžovatel tvrdí, že nalézací soud zaujal nesprávný právní názor, neboť účelem ustanovení § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř. je sice zajištění nápravy proti nesprávnému rozhodnutí ve věci samé, jestliže byla účastníku řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Při širším výkladu by - podle názoru stěžovatele - bylo možné argumentovat, že nesprávným zastavením odvolacího řízení, ačkoliv nebylo rozhodnuto ve věci samé, bylo navrhovateli odňato právo jednat před soudem, tedy před soudem odvolacím. Dále poukázal na ustanovení § 229 odst. 4, které je - podle jeho názoru - určeno k nápravě jakéhokoliv nesprávného rozhodnutí o zastavení odvolacího řízení, nejen tedy rozhodnutí odvolacího soudu. Neakceptuje proto ani restriktivní názor dovolacího soudu, který byl již dříve v judikatuře vyjádřen (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 972/2005 ze dne 9. března 2006). Obecným soudům všech stupňů vytýká, že náležitě nereflektovaly jeho argumenty a žalobu pro zmatečnost zamítly. Proto navrhl, aby Ústavní soud všechna napadená rozhodnutí zrušil.

II.

Nejvyšší soud ve stručném vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že postupoval v souladu s ustálenou judikaturou a dovodil, že žalobou pro zmatečnost napadené usnesení krajského soudu, jímž bylo potvrzeno usnesení okresního soudu, kterým bylo odvolací řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku z odvolání, nelze z pohledu ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. považovat za usnesení, kterým bylo rozhodnuto "ve věci samé". Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření v plném rozsahu odkázal na odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení. Rovněž tak Krajský soud v Českých Budějovicích plně odkázal na odůvodnění napadeného usnesení. Za tohoto stavu nevzal Ústavní soud uvedená vyjádření za základ svého rozhodnutí, neboť nic nového - oproti napadeným rozhodnutím - nepřinášela.

III.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 11 C 10/2007 vedený u Krajského soudu v Českých Budějovicích. Ze spisu zjistil, že stěžovatel jako žalobce podal žalobu pro zmatečnost, kterou se domáhal zrušení rozhodnutí Okresního soudu v Českém Krumlově č. j. 5 C 1092/98-426 ze dne 19. 1. 2004 a rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 22 Co 565/2004-439 ze dne 16. 4. 2004, a to vzhledem k ustanovení § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř., protože podle jeho názoru v důsledku nesprávného právního posouzení věci soudem prvního stupně i odvolacím soudem došlo k vydání chybného rozhodnutí ohledně zastavení odvolacího řízení soudem prvního stupně, které bylo následně odvolacím soudem potvrzeno. Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích č. j. 11 C 10/2007-45 ze dne 16. června 2007 byla žaloba zamítnuta. V odůvodnění krajský soud uvedl, že neshledal opodstatněnost použití ustanovení § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř., protože žaloba pro zmatečnost není přípustná proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně spočívající v zastavení odvolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku; nejde ani o zmateční důvod podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř., tedy že by byla tímto způsobem odňata účastníku možnost jednat před soudem.

K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Praze usnesením č. j. 11 Cmo 299/2007-87 ze dne 19. března 2008 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí se podrobně zabýval přípustností žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř. S odvoláním i na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu dospěl k závěru, že usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně o odmítnutí odvolání nebo zastavení odvolacího řízení, nejsou způsobilým předmětem žaloby pro zmatečnost podané podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. a proti jiným rozhodnutí, než jsou výslovně uvedena v citovaném ustanovení, není žaloba pro zmatečnost přípustná.

Dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu č. j. 21 Cdo 3817/2008-121 ze dne 28. července 2009 odmítnuto, protože nebylo přípustné podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. a nebylo shledáno přípustným ani podle ustanovení § 238a odst. 1 písm. b), § 238a odst. 2 a § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
IV.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces a základního práva na ochranu vlastnictví, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jádrem ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele s právním posouzením žaloby pro zmatečnost, jež učinily obecné soudy. Těmto námitkám však přisvědčit nelze. Obecné soudy posoudily přípustnost žaloby pro zmatečnost v souladu s procesními předpisy a jejich závěry nelze považovat ani za protiústavní.

Podle ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř. může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout též pravomocný rozsudek odvolacího soudu nebo jeho pravomocné usnesení, kterým bylo rozhodnuto ve věci samé, jestliže mu byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem. Podle odstavce 4 téhož ustanovení může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení.

V předmětné věci stěžovatel žalobou pro zmatečnost napadl usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo zastaveno řízení pro nezaplacení soudních poplatků, a usnesení odvolacího soudu, jímž bylo k jeho odvolání usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. V dané věci, jak správně usoudil soud prvního stupně, nelze dovodit přípustnost žaloby pro zmatečnost z ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř., protože napadeným usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodováno ve věci samé, ale bylo rozhodováno pouze o otázce procesní povahy, tj. o odvolání proti usnesení o zastavení řízení pro nezaplacení soudních poplatků. Přípustnost žaloby pro zmatečnost nebylo možné vyslovit ani podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., neboť usnesením odvolacího soudu nebylo rozhodováno přímo o zastavení řízení, ale až o opravném prostředku proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Ústavní soud v této souvislosti poukazuje zejména na odůvodnění rozhodnutí Vrchního soudu v Praze, který se velmi podrobně zabýval výkladem ustanovení § 229 odst. 3 a 4 o. s. ř. Jeho výklad považuje Ústavní soud za ústavně konformní; příliš formalistický přístup mu nelze vyčítat. Stejně tak i soud prvního stupně posoudil podanou žalobu ze všech zákonných hledisek a jeho postup je v souladu s příslušnými procesními předpisy i s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu. Porušení práva na spravedlivý proces nelze spatřovat ani v napadeném rozhodnutí Nejvyššího soudu. Z odůvodnění jeho rozhodnutí je patrné, že dovolací soud posoudil přípustnost dovolání ze všech zákonných důvodů, které je možné vzít v úvahu. Jestliže výsledkem tohoto podrobného posouzení byl závěr o nepřípustnosti dovolání, nelze ani v něm porušení práva na spravedlivý proces spatřovat.

Stěžovatel namítal také porušení práva na ochranu vlastnictví. Rovněž této námitce nemohl Ústavní soud přisvědčit. Napadená rozhodnutí, jimiž bylo rozhodováno o procesních otázkách, totiž nebyla způsobilá do jeho práva na ochranu vlastnictví zasáhnout.

Ústavní soud uzavírá, že napadená usnesení jsou logická, přesvědčivá, nemají znaky svévole a jsou tedy i z hlediska ústavnosti plně přijatelná.

Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími k porušení základních práv, jichž se stěžovatel dovolává, zjevně nedošlo.

Ústavnímu soudu tedy nezbylo než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 2010

Vojen Güttler v.r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.