I. ÚS 2245/12
I.ÚS 2245/12 ze dne 23. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 23. července 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele J. M., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Čechurou, advokátem se sídlem Praha 2, Vinohradská 6, za účasti vedlejšího účastníka Tesco Stores ČR a. s., Praha 10, Vršovická 1527, IČ 45308314, zastoupeného JUDr. Růženou Trojánkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Na Příkopě 19, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. března 2012 č. j. 23 Cdo 3685/2010-391, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. března 2010 č. j. 11 Cmo 309/2009-346 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. června 2007 č. j. 13 Cm 109/2003-211, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal cestou ústavní stížnosti zrušení všech výše citovaných rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 10 Ústavy České republiky. Poukázal na obsah rozsudku soudu prvního stupně, u kterého podal žalobu o zaplacení částky 463 514 975,- Kč s příslušenstvím, na obsah rozhodnutí odvolacího soudu, jenž po zpětvzetí žaloby o 141 000 000,- Kč a po zastavení řízení ohledně ní ve zbytku odvoláním napadený rozsudek potvrdil, a vyslovil přesvědčení, že se oba soudy v rozhodování opíraly o nesprávná zjištění. Proto rozsudky obecných soudů napadl dovoláním, když je mj. považuje za rozhodnutí, která se odchylují od ustálené judikatury, Nejvyšší soud však dovolání odmítl. Dále stěžovatel vyložil své stanovisko k obsahu smluv uzavřených mezi účastníky, jakož i k plnění ze smluv vyplývajícího, a to zejména k plnění úkonů směřujících k dosažení stabilizace, týkající se územního plánu hl. m. Prahy, když právě těmito odůvodnil žalobou uplatněný nárok.

Vedlejší účastník vstoupil do řízení předložením plné moci udělené právnímu zástupci k jeho zastupování a požádal svým podáním ze dne 11. července 2012 o vyrozumívání o všech úkonech v předmětném řízení.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí soudů zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud opodstatněně odmítl dovolání stěžovatele ve smyslu § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a to pro jeho nepřípustnost, tomuto rozhodnutí stěžovatel také v návrhu nic konkrétně nevytýká. Vrchní soud v Praze v odvolacím řízení přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 212a odst. 1 a 5 občanského soudního řádu a v odůvodnění svého rozsudku se se všemi námitkami stěžovatele vypořádal. Nutno zdůraznit, že tak učinil jak ve vztahu k uplatněnému nároku na zaplacení částky 272 300 450,- Kč, která měla být odměnou za "pomoc poskytnutou žalobcem žalovanému k zajištění stabilizace", ke které nedošlo (souvisela s činností, jednáním a úkony Zastupitelstva hl. m. Prahy), když nepominul také žalobcovo tvrzení v průběhu odvolacího řízení o tom, že předmětné ujednání o označené odměně bylo ve smlouvě obsaženo s úmyslem obou účastníků obejít daňové zákony, ale také ve vztahu k částce 50 114 525,- Kč uplatněné jako náhrada škody. Odvolací soud, s poukazem na soudem prvního stupně provedené a hodnocené důkazy, důvodně (po zastavení řízení ohledně částky 141 100 000,- Kč), jeho rozsudek jako věcně správný potvrdil. S ohledem na vyčerpávající odůvodnění jeho rozhodnutí a obsah námitek uvedených v ústavní stížnosti lze v dalším na toto odůvodnění odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2012

Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.