I. ÚS 2221/09
I.ÚS 2221/09 ze dne 15. 2. 2010


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů o ústavní stížnosti E. F. P., zastoupené advokátkou JUDr. Lenkou Smolíkovou se sídlem Bachmačské nám. 334/6, 160 00 Praha 6, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2009, č. j. 14 Co 128/2009-160, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 3. 2009, č. j. 12 Nc 5686/2004-146, spojeného s návrhem na zrušení ustanovení § 88 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 6 usnesením ze dne 9. 3. 2009, č. j. 12 Nc 5686/2004-146, rozhodl v exekuční věci oprávněné Pražská Plynárenská, a. s., se sídlem U Plynárny 500, Praha 4, proti povinné (dále jen "stěžovatelka") o jejích námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce tak, že námitky stěžovatelky proti příkazu k úhradě nákladů exekuce ze dne 12. 8. 2008, č. j. EX 6026/03-46, vydanému JUDr. Janem Grosamem, soudním exekutorem, se zamítají (výroková část I.) a že stěžovatelka a soudní exekutor nemají právo na náhradu nákladů řízení o námitkách (výroková část II.). Obvodní soud uvedl, že náhradu hotových výdajů náležejících exekutorovi v souvislosti s výkonem exekuční činnosti upravuje § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., dle které náleží exekutorovi v souvislosti s výkonem exekuční činnosti náhrada hotových výdajů v paušální částce 3.500,- Kč. Tato náhrada zahrnuje soudní a jiné poplatky, cestovní výdaje, poštovné, telekomunikační poplatky, znalecké posudky a odborná vyjádření, překlady a další; dle § 13 odst. 2 citované vyhlášky, překročí-li výše hotových výdajů exekutorem účelně vyhlazených v souvislosti s provedením exekuce částku 3.500,- Kč, náleží exekutorovi místo náhrady dle odst. 1 náhrada hotových výdajů v plné výši a tyto náklady je exekutor povinen prokázat. Protože exekutor požadoval pouze náhradu hotových výdajů v paušální částce 3.500 Kč, není povinen náklady vynaložené v souvislosti s prováděním exekuční činnosti prokazovat. Obvodní soud - s ohledem na rozhodování soudního exekutora v mezidobí - považoval námitku stěžovatelky směřující do výše odměny za právní zastoupení oprávněné za bezpředmětnou, neboť výrok II. napadeného příkazu k úhradě nákladů exekuce byl příkazem k úhradě nákladů exekuce ze dne 10. 12. 2008, č.j. Ex 6026/03-52, zrušen. Obvodní soud konečně uvedl, že v případě, že stěžovatelka nesouhlasí s výší doposud vymožené částky, je tato námitka neopodstatněná, neboť nesměřuje proti žádnému výroku napadeného příkazu, "s poukazem, že soudní exekutor skutečně eviduje plnění toliko ve výši 4.870,- Kč". V části tohoto rozhodnutí označení "Poučení" je uvedeno, že proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný (§ 88 odst. 4 ex. ř.).

Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 5. 2009, č. j. 14 Co 128/2009-160, odvolání stěžovatelky odmítl. Odvolací soud, aniž nařizoval ve věci jednání [§ 214 odst. 2 písm. a) o. s. ř.], dospěl k závěru, že odvolání není přípustné. Odkázal na ustanovení § 88 odst. 4 věta druhá zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "exekuční řád"), podle něhož proti rozhodnutí soudu o námitkách není přípustný opravný prostředek k závěru, že odvolání není přípustné. Odvolací soud uvedl, že exekuční řád nepřipouští - v zájmu rychlosti exekučního řízení - proti rozhodnutí o námitkách ani řádný ani mimořádný opravný prostředek upravený v části čtvrté o. s. ř.; k revizi rozhodnutí exekutora o výši nákladů exekuce postačí řízení u soudu prvního stupně, který exekuci nařídil.

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 5. 2009, č. j. 14 Co 128/2009-160, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 3. 2009, č. j. 12 Nc 5686/2004-146, napadla stěžovatelka ústavní stížností, v níž navrhla zrušení citovaných usnesení a zároveň i zrušení ustanovení § 88 odst. 4 exekučního řádu.

Stěžovatelka poukázala především na to, že Obvodní soud pro Prahu 6 nereagoval na námitku, že byl použit jiný právní předpis, než který použit měl být. Stěžovatelka se domnívá, že soudní exekutor postupoval s ohledem na ustanovení čl. II. bod 1 vyhlášky č. 291/2006 Sb., které umožňovalo rozhodnout o odměně exekutora (nikoliv o náhradě hotových výdajů) podle vyhlášky č. 330/2001 Sb. (ve znění vyhlášky č. 233/2004 Sb. a vyhlášky č. 291/2006 Sb.) i v řízeních zahájených přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky (tj. před 1. 8. 2006); ustanovení čl. II bodu 1 vyhlášky č. 291/2006 Sb. však bylo zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 1. 3. 2007, sp. zn. Pl. ÚS 8/06. Proto Obvodní soud - dle názoru stěžovatelky - porušil její právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2, Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv svobod (dále jen "Úmluva"), jakož i právo na ochranu majetku ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny.

Pokud jde o návrh na zrušení ustanovení § 88 odst. 4 exekučního řádu, namítla stěžovatelka jeho protiústavnost, neboť porušuje právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny a princip rovnosti ve smyslu čl. 1 Listiny; toto ustanovení prý zakládá nerovnost mezi postavením povinného v řízení, v němž byl podán návrh na výkon rozhodnutí dle příslušných ustanovení o. s. ř. a postavením dlužníka v exekučním řízení vedeného podle exekučního řádu. V exekučním řízení (ve kterém "nerozhoduje v prvém stupni nezávislý soud, nýbrž exekutor") jsou proti rozhodnutí exekutora (příkazu k úhradě nákladů exekuce) přípustné pouze námitky dle § 88 odst. 3 exekučního řádu a pokud exekutor podaným námitkám nevyhoví, rozhoduje ve věci okresní soud a nikoliv soud krajský.
Ústavní stížnost je návrhem zjevně neopodstatněným.

Proti příkazu k úhradě nákladů exekuce lze podat námitky do 8 dnů od jeho doručení. Pokud exekutor námitkám v plném rozsahu nevyhoví, je povinen postoupit je bez zbytečného odkladu soudu, který o námitkách rozhodne do 15 dnů (§ 88 odst. 3 exekučního řádu). Podle běžné judikatury v postupu podle této právní úpravy - jako k tomu došlo v souzené věci - nelze spatřovat zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Trvat na přezkumu soudem (dokonce ve více stupních), i v případech týkajících se nákladů exekuce, by zcela změnilo smysl a účel exekučního řádu, majícího umožnit oprávněným osobám efektivně se domoci svého vymáhaného nároku a zřetelně by vybočovalo z povahy samotného exekučního řízení. Ústavní soud současně zdůrazňuje, že stěžovatelka měla možnost reagovat a bránit se v průběhu exekučního řízení a především (v případě jí uváděných důvodů) podat ústavní stížnost proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 9. 3. 2009, č. j. 12 Nc 5686/2004-116, jestliže to samo nebylo možné běžným opravným prostředkem napadnout.

Ústavní soud připomíná, že zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavní soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), rozeznává v § 43 odst. 2 písm. a) jako zvláštní kategorii návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Vedou-li informace zjištěné uvedeným způsobem Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, může být bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení meritorního.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením jako návrh zjevně neopodstatněný [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu] odmítl.

Stěžovatelka spojila s ústavní stížnosti - ve smyslu § 74 zákona o Ústavním soudu - i návrh na zrušení § 88 odst. 4 exekučního řádu. Podle konstantní judikatury (srov. usnesení sp.zn. III. ÚS 101/95 In: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4. Vydání 1. praha, C.H. Beck 1996, str. 351) platí, že pokud je samotná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, odpadá tím současně i základní podmínka projednání návrhu na zrušení zákona nebo jiného právního předpisu anebo jejich jednotlivých ustanovení. Ústavní soud se tedy - vzhledem k odmítnutí ústavní stížnosti - návrhem na zrušení ustanovení § 88 odst. 4 exekučního řádu dále nezabýval, neboť se jedná o návrh pouze akcesorický, který sdílí právní osudy odmítnuté ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 2010

Vojen Guttler v. r. předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.