I. ÚS 2207/12
I.ÚS 2207/12 ze dne 23. 7. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 23. července 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele F. R., zastoupeného JUDr. Bedri Tomáškem, advokátem se sídlem Politických vězňů 27, 280 00 Kolín IV, o ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 28. března 2012 č. j. 6 Cmo 360/2011-29 a usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. října 2011 č. j. 49 Cm 364/2011-23, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění

Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů s tvrzením, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Uvedeným rozhodnutím Krajského soudu v Praze byl (I.) zamítnut jeho návrh na osvobození od soudního poplatku za podané odvolání a dále (II.) jím došlo k zamítnutí jeho návrhu na ustanovení zástupce. Vrchní soud v Praze posléze nepřisvědčil námitkám stěžovatele a o jeho odvolání rozhodl shora citovaným usnesením tak, že usnesení soudu I. stupně jako věcně správné potvrdil.

Stěžovatel namítal, že jeho osobní, rodinné, výdělkové a majetkové poměry odůvodňují kladné rozhodnutí soudu o jeho žádosti. Dle jeho přesvědčení na tom nemění ničeho ani okolnost, že je majitelem směnek na částku ve výši 4 655 000,- Kč, neboť tyto směnky nepředstavují reálnou hodnotu a pokud mu směnečný peníz nebude soudem pravomocným rozhodnutím přiznán a vymožen, nebude jej moci použít na úhradu soudního poplatku a zaplacení nákladů právního zastoupení. Jelikož závěr obecných soudů považuje za svévolný a jsoucí v rozporu s principy spravedlnosti, domáhal se posléze stěžovatel, aby Ústavní soud předmětná rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Nepřiznání osvobození od soudního poplatku podložil Vrchní soud v Praze skutkovým zjištěním, že stěžovatel žije ve společné domácnosti se svou manželkou, přičemž životní potřeby uspokojují z důchodu stěžovatele ve výši 8 000,- Kč a z důchodu jeho manželky ve výši 8 100,- Kč, nájemné činí 4 228,- Kč, přičemž stěžovatel má závazky v celkové výši 2 462,- Kč a dle jeho tvrzení je řádným majitelem směnek vystavených celkově na částku 4 655 000,- Kč. K námitce stěžovatele, že jím uplatňované směnečné nároky představují ve skutečnosti peněžní pohledávky sedmi jmenovitě označených investorů, jež v jejich prospěch vymáhá, současně zdůraznil, že v této fázi řízení není podstatné, z jakých kauzálních vztahů emise uplatňovaných směnek vzešla.

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá do rozhodovací sféry obecných soudů; s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů (čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) Ústavnímu soudu zpravidla nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěje (srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000, I. ÚS 201/02, I. ÚS 249/03, II. ÚS 249/03, III. ÚS 404/04, IV. ÚS 109/06 a další).

Dle názoru Ústavního soudu, který není další přezkumnou instancí v systému obecných soudů, nýbrž soudním orgánem ochrany ústavnosti [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], napadená rozhodnutí nevykazují prvky jurisdikční libovůle (svévole), pročež nezasahují do ústavního práva stěžovatele na spravedlivý proces. Jsou v dostatečném rozsahu v intencích ustanovení § 138 odst. 1 o. s. ř. odůvodněna a nelze v nich spatřovat rozhodování bez bližších kritérií či zásad odvozených z právní normy. Odlišný náhled stěžovatele na to, do jaké míry rozhodné okolnosti naplňují či nikoliv relativně neurčitý pojem "odůvodňují-li to poměry účastníka", zásah do ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces nezakládá. Uvedeným předjímáno ze zákona je i rozhodnutí o zamítnutí návrhu na ustanovení zástupce (§ 30 odst. 1 o. s. ř.).

Vycházeje z řečeného, Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 23. července 2012

Vojen Güttler předseda senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.