I. ÚS 2131/12
I.ÚS 2131/12 ze dne 23. 10. 2012


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele Z. B., zastoupeného Mgr. Pavlem Střelečkem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Hradci Králové, Pouchovská 1255/109B, proti rozsudku Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. února 2000, č. j. 8 C 112/98-29, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Podáním ze dne 5. 6. 2012 učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na zásah do svých práv zakotvených v čl. 2 odst. 2 a 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že v záhlaví citované rozhodnutí bylo vydáno v řízení, ve kterém mu byl ustanoven opatrovník, o kterém mu tak nebylo nic známo. Stěžovatel se podle svého tvrzení od dubna roku 1989, kdy emigroval do Kanady, nezdržoval v České republice. Z Kanady se zpět do České republiky vrátil až v roce 2007. Proto nemohl v roce 1994 jednat - jak je uvedeno v napadeném rozsudku - se žalobcem spol. Čepro, a. s. (dále jen "žalobce"), uzavírat s ním smlouvy, odebírat od něj pohonné hmoty a nemohl tak žalobci dlužit žalovanou částku. Stěžovatel uvedl, že se o existenci soudního řízení a v záhlaví citovaného rozhodnutí dozvěděl dodatečně prostřednictvím zástupce žalobce až po vydání nálezu Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 554/09 ze dne 15. července 2009, jímž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem č. j. 15 C 145/99-44 ze dne 7. března 2002 (vydaný proti stěžovateli k žalobě žalobce za obdobných okolností, jako rozsudek uvedený v záhlaví). Poté začal stěžovatel podle svého tvrzení po věci pátrat a tak se dodatečně dozvěděl i o v záhlaví citovaném rozsudku.

Ze spisu Okresního soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 8 C 112/98 Ústavní soud zjistil, že stěžovateli bylo uloženo v záhlaví citovaným rozhodnutím zaplatit žalobci částku 550.322,70 Kč s přísl. a náklady řízení ve výši 34.121 Kč. Okresnímu soudu v Ústí nad Labem se nepodařilo zjistit pobyt žalovaného (nyní stěžovatele), a proto mu byl v řízení ustanoven jako opatrovník justiční čekatel P. T., tedy osoba s právnickým vzděláním. V záhlaví citovaný rozsudek nabyl právní moci dne 26. dubna 2000. Z obsahu nálezu Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 554/09 ze dne 15. července 2009 pak vyplývá, že proti stěžovateli bylo pod sp. zn. 15 C 145/99 vedeno řízení rovněž o žalobě žalobce, a to o částku 292.084,80 Kč. Tuto částku bylo uloženo stěžovateli zaplatit rozsudkem č. j. 15 C 145/99-44 ze dne 7. března 2002. O uvedeném rozsudku se tehdy stěžovatel - podle svého tvrzení - dozvěděl z exekučního řízení. Stěžovatel pak neprodleně podal ústavní stížnost, které bylo vyhověno s tím závěrem, že ustanovený opatrovník - vyšší soudní úřednice - nebyla schopna práva a oprávněné zájmy účastníka, jehož zastupovala, hájit.
Z uvedeného nálezu i z obsahu nyní podané ústavní stížnosti je nepochybné, že stěžovatel nejméně od roku 2007 (což sám tvrdí) pobýval v České republice, z jeho návrhu vyplývá, že nejméně od roku 2009 mu bylo známo, že u Okresního soudu v Ústí nad Labem probíhala proti němu k žalobám žalobce soudní řízení, během nichž se nepodařilo zjistit místo jeho pobytu.

Na základě výše uvedených skutečností - stejně jako ve skutkově a právně srovnatelných věcech téhož stěžovatele, o nichž bylo rozhodnuto usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2012, sp. zn. IV ÚS 2130/12 a usnesením Ústavního soudu ze dne 19. 6. 2012, sp. zn. I ÚS 2132/12, z nichž ostatně vychází i toto rozhodnutí - Ústavní soud konstatuje, že právě projednávanou ústavní stížnost podal stěžovatel nepochybně po lhůtě k tomu stanovené. Proto Ústavnímu nezbylo, než ji podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu odmítnout. S ohledem na tento závěr nebylo třeba zabývat se již tím, zda stěžovatel vyčerpal či nevyčerpal všechny procesní prostředky k ochraně svého tvrzeného práva (§ 75 odst. 1 citovaného zákona).

K poukazu stěžovatele na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 554/09 ze dne 15. července 2009 lze uvést, stejně jako to Ústavní soud učinil ve výše zmíněném usnesení sp. zn. I. ÚS 2132/12 ze dne 19. června 2012, že důvodem zrušení rozsudku sp. zn. 15 C 145/99 ze dne 7. března 2002 uvedeným nálezem byl zjištěný nesprávný postup soudu při výběru opatrovníka stěžovatele z pohledu jeho schopností hájit jeho zájmy jako účastníka řízení; tím se od obsahu učiněných zjištění v předmětné věci nepochybně odlišuje.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. října 2012

Vojen Güttler, v. r. soudce zpravodaj



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.