I. ÚS 2082/17
I.ÚS 2082/17 ze dne 15. 8. 2017


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Jaroslava Fenyka (soudce zpravodaj) a Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: Zdeněk - Sun, s. r. o., sídlem Kollárova 1229, Veselí nad Moravou, zastoupené JUDr. Pavlem Gazárkem, advokátem sídlem Blatnice pod Svatým Antonínkem 462, Blatnice pod Svatým Antonínkem, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2017, č. j. 9 As 146/2016-366, a proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2016, č. j. 62 A 71/2014-544, takto:
Vykonatelnost výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2016, č. j. 62 A 71/2014-544, se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.
Odůvodnění:

I.

Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 20. 5. 2016, č. j. 62 A 71/2014-544 (dále jen "rozsudek krajského soudu"), zrušil k žalobě nejvyššího státního zástupce rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení licence ze dne 17. 1. 2014, č. j. 13916-40/2010-ERU, ve znění opravného usnesení ze dne 27. 2. 2014, č. j. 13916-45/2010-ERU, a věc vrátil tomuto úřadu k dalšímu řízení (výrok I. rozsudku), a dále rozhodl o nákladech řízení (výroky II. a III. rozsudku).

Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 As 146/2016-71, přiznal vůči rozsudku krajského soudu odkladný účinek kasační stížnosti nynější stěžovatelky (v řízení před krajským soudem vystupovala jako osoba zúčastněná na řízení). Nejvyšší správní soud následně kasační stížnost zamítl rozsudkem ze dne 20. 4. 2017, č. j. 9 As 146/2016-366.

Ústavní stížností ze dne 30. 6. 2017 stěžovatelka napadá oba v záhlaví uvedené soudní rozsudky. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti dále navrhla, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost výroku I. rozsudku krajského soudu do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o její ústavní stížnosti. Návrh na přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti odůvodňuje stěžovatelka pro ni likvidačními účinky napadených rozsudků, neboť jí v důsledku napadených rozsudků bezprostředně hrozí ztráta možnosti provozovat svoji podnikatelskou činnost, a tedy i likvidace jejího podnikání. Stěžovatelka uvádí, že v důsledku zastavení plateb za dodanou elektrickou energii jí zcela reálně hrozí stav platební neschopnosti, neboť platby za dodanou elektrickou energii jsou jejím jediným zdrojem příjmů pro úhradu jejích úvěrových a jiných platebních povinností. Ohledně újmy, která stěžovatelce hrozí v důsledku napadených rozsudků, poukazuje stěžovatelka na závěry obsažené ve znaleckém posudku společnosti PricewaterhouseCoopers Česká republika, s. r. o., které jako přílohu přiložila ke své ústavní stížnosti. S odkazem na odborné vyjádření společnosti ENACO, s. r. o., které bylo rovněž k ústavní stížnosti přiloženo, stěžovatelka dále uvádí, že v důsledku odpojení sporného energetického zařízení může dojít k jeho poškození, neboť není možné zabezpečit dlouhodobý provoz monitorovacího systému zařízení a v důsledku toho hrozí řada potencionálních škod na daném zařízení. Dále při omezení či zastavení prací na údržbě příslušných pozemků a zařízení hrozí zvýšené riziko vzniku požáru, jakož i znehodnocení fotovoltaických panelů. Po odpojení energetického zařízení bude docházet k jeho degradaci, přičemž může dojít až k úplnému zničení instalované technologie. Stěžovatelka dodává, že vlivem napadených rozsudků na její straně dochází k zásadnímu zhoršení jejího právního postavení vůči všem obchodním partnerům, jejichž důvěra ve schopnost stěžovatelky dostát svým závazkům byla zničena a pro stěžovatelku je prakticky nemožné získat cizí zdroje za účelem odvrácení fatálních finančních dopadů. Stěžovatelka dále v této souvislosti uvádí, že přiznáním odkladného účinku žádným jiným osobám újma vzniknout nemůže a odkazuje přitom na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2016, č. j. 2 As 313/2015-77, ze dne 4. 8. 2015, č. j. 6 As 141/2015-38, a ze dne 8. 7. 2015, č. j. 2 As 103/2015-157, a rovněž na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 946/16.
Podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Ústavní soud posoudil návrh stěžovatelky a dospěl k závěru, že podmínky pro odložení vykonatelnosti jsou v posuzované věci naplněny. Při uvedeném závěru přihlédl Ústavní soud jednak k tvrzení stěžovatelky, že zrušení licence jí znemožňuje pokračovat ve výrobě elektrické energie, která je hlavním zdrojem jejích příjmů, z nichž je hrazen úvěr, což může reálně způsobit její ekonomický zánik. K tomu Ústavní soud z vyžádaného spisu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 9 As 146/2016 zjistil, že uvedené bylo důvodem, pro který přiznal Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 14. 7. 2016, č. j. 9 As 146/2016-71, odkladný účinek kasační stížnosti, kterou v projednávané věci stěžovatelka podala. Dále přihlédl Ústavní soud k tvrzení o hrozící degradaci a případnému úplnému zničení jednotlivých zařízení a příslušenství fotovoltaické elektrárny, ke kterému by jejím odstavením z provozu mohlo dojít, a tím by stěžovatelce mohla vzniknout škoda značného rozsahu, resp. by tak stěžovatelka utrpěla závažnou a jen obtížně odstranitelnou újmu (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 946/16). Tato svá tvrzení přitom stěžovatelka doložila odborným vyjádřením společnosti ENACO, s. r. o., ze dne 5. 6. 2017 a znaleckým posudkem společnosti PricewaterhouseCoopers Česká republika, s. r. o., ze dne 30. 6. 2017.

Ústavní soud současně neshledal, že by jiným osobám mohla odložením vykonatelnosti vzniknout závažná újma. Stejně tak neshledal, že by odložení vykonatelnosti bylo v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Nelze totiž očekávat, že by okamžitým výkonem rozsudku krajského soudu klesla koncovým odběratelům cena elektřiny o částku, která by stěžovatelce přestala být vyplácena. Teoretická újma jednotlivých odběratelů v podobě nepatrně vyšší ceny elektřiny je navíc v porovnání s možnou ekonomickou likvidací stěžovatelky podstatně méně významná (srov. přesvědčivou argumentaci usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2015, č. j. 2 As 103/2015-157). Odložením vykonatelnosti rozsudku Krajského soudu v Brně dojde k dotčení důležitého veřejného zájmu, neboť stěžovatelka bude moci provozovat fotovoltaickou elektrárnu, přestože krajský soud rozhodl o zrušení rozhodnutí Energetického regulačního úřadu o udělení licence. Toto dotčení veřejného zájmu po dočasnou dobu odložení vykonatelnosti rozhodnutí krajského soudu Ústavní soud neshledal natolik závažným, že by bylo s ohledem na újmu hrozící stěžovatelce možné hovořit o rozporu s důležitým veřejným zájmem (usnesení Ústavního soudu ze dne 1. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 946/16).

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle § 79 odst. 2 ve spojení s § 54 odst. 1 zákona o Ústavním soudu odložil vykonatelnost výroku I. rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 5. 2016, č. j. 62 A 71/2014-544.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. srpna 2017

David Uhlíř v. r. předseda senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.