I. ÚS 203/14
I.ÚS 203/14 ze dne 19. 2. 2014


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Ivany Janů a Ludvíka Davida o ústavní stížnosti stěžovatelky Drahoslavy Jelínkové, zastoupené Mgr. Jiřím Hrbkem, advokátem, se sídlem Komořanská 63, Praha 4, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, č. j. 20 Cdo 3256/2013-109, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2013, č. j. 54 Co 167/2013-66, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 4. 3. 2013, č. j. 68 EXE 369/2011-46, za účasti Nejvyššího soudu, Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 4 jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 17. 1. 2014, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených usnesení.

Usnesením Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2013, č. j. 20 Cdo 3256/2013-109, bylo odmítnuto dovolání stěžovatelky proti usnesení Městského soudu v Praze (dále také "odvolací soud") ze dne 12. 4. 2013, č. j. 54 Co 167/2013-66, pro nepřípustnost. Uvedeným usnesením odvolacího soudu bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále také "soud prvního stupně") ze dne 4. 3. 2013, č. j. 68 EXE 369/2011-46, o zamítnutí stěžovatelčina návrhu na zastavení exekuce.

Podstata ústavní stížnosti se soustředila na argumenty proti správnosti závěrů dovozených soudem prvního stupně a soudem odvolacím. Dovolacímu řízení vytýká pouze průtahy. Dovolání bylo z její strany podáno dne 11. 7. 2013, nicméně spis byl soudem prvního stupně Nejvyššímu soudu postoupen dne 27. 9. 2013. K rozhodnutí Nejvyššího soudu pak stěžovatelka uvádí, že odmítnutí dovolání bylo nedůvodné, avšak žádné konkrétní výtky neuvádí.
Ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], zčásti opožděná [§ 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu].

Napadá-li stěžovatelka výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu, kterým bylo její dovolání odmítnuto pro nepřípustnost, pak Ústavní soud konstatuje, že právě v této části je ústavní stížnost zjevně neopodstatněná. Nejvyšší soud v odůvodnění zcela dostatečným způsobem rozvedl, na základě kterých ustanovení občanského soudního řádu dospěl k závěru svého usnesení. Konkrétně uvedl, že rozhodl podle ustanovení § 243c odst. 1 ve spojení s § 238 odst. 1 písm. d) občanského soudního řádu, neboť dovolání napadalo usnesení odvolacího soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím částku 50 000,- Kč. Ústavní soud tedy v postupu Nejvyššího soudu neshledal žádné nedostatky, a to ani takové, které by svědčily o přepjatém formalismu při rozhodování. Stejně tak nelze uznat ani argument stěžovatelky týkající se průtahů v řízení.

Co se týče návrhu na zrušení usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně, je v této části opožděný. Podle ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Tímto posledním prostředkem v souzené věci bylo odvolání. Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že rozhodnutí o posledním procesním opravném prostředku bylo stěžovatelce doručeno dne 16. 5. 2013. Lhůta pro podání ústavní stížnosti tak uplynula ke dni 16. 7. 2013.

Ústavní soud proto dle § 43 odst. 1 písm. b) a dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, podanou ústavní stížnost zčásti odmítl jako opožděnou a zčásti jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. února 2014

Kateřina Šimáčková, v.r. předsedkyně senátu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.