I. ÚS 193/05
I.ÚS 193/05 ze dne 27. 9. 2005


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. M. P., zastoupené Mgr. Vladislavem Šintákem, advokátem se sídlem Liberec, ul. 8. března 12, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2004, čj. 24 Co 605/2004 - 39, usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 29. 7. 2004, čj. E 878/2004 - 23, rozhodnutí Okresního úřadu v Semilech ze dne 27. 2. 2002, čj. RR/443/01/-330/Nn, a rozhodnutí Městského úřadu v Lomnici nad Popelkou, stavebního úřadu, ze dne 23. 10. 2001, čj. stav. 765/99/285/Tš, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví uvedených usnesení Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), Okresního soudu v Semilech (dále jen "okresní soud"), rozhodnutí Okresního úřadu v Semilech (dále jen "okresní úřad") a rozhodnutí Městského úřadu v Lomnici nad Popelkou (dále jen "městský úřad"). Uvedla, že okresní soud nařídil výkon rozhodnutí městského úřadu odstraněním stavby oplocení. Stěžovatelka tvrdí, že správní i soudní orgány jí odňaly právo na spravedlivý proces, byla opakovaně bezdůvodně šikanována a diskriminována a byla poškozena ve svých vlastnických právech. Důvodem diskriminačního postupu správních orgánů je podle stěžovatelky to, že s městem Lomnice nad Popelkou a také s jeho bývalými představiteli vede majetkové spory související s restitucí rodinného majetku. Předmětné oplocení má zabránit pronikání zvířat ze sousedních pozemků a působení škod na hospodářských zvířatech stěžovatelky. Pro postup správních orgánů není doložena existence žádného zásadního obecného právního zájmu. Z rozhodnutí Městského úřadu v Lomnici nad Popelkou, stavebního úřadu, ze dne 23. 10. 2001, čj. stav. 765/99/285/Tš, bylo zjištěno, že stěžovatelce bylo nařízeno, do 30. 6. 2002 odstranit stavbu - oplocení (dřevěné sloupky zapuštěné do země, s drátěným ocelovým pletivem). Rozhodnutím Okresního úřadu v Semilech ze dne 27. 2. 2002, čj. RR/443/01/-330/Nn, bylo rozhodnutí městského úřadu potvrzeno. Návrh na povolení obnovy řízení byl zamítnut rozhodnutím Okresního úřadu v Semilech, referátu regionálního rozvoje, ze dne 21. 11. 2002, čj. RR/243/02-339/Nn. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského úřadu Libereckého kraje, odboru územního plánování a stavebního řádu, ze dne 6. 3. 2003, čj. KÚLK 1856/2003-339.2-post. Ze sdělení Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 6. 9. 2004, čj. 12244/03-63/1076, vyplývá, že ministerstvo odložilo, jako nedůvodný, podnět stěžovatelky k přezkoumání rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje mimo odvolací řízení.

Usnesením Okresního soudu v Semilech ze dne 29. 7. 2004, čj. E 878/2004 - 23, byl nařízen, podle vykonatelného rozhodnutí Městského úřadu v Lomnici nad Popelkou, stavebního úřadu, ze dne 23. 10. 2001, čj. stav. 765/99/285/Tš, ve spojení s rozhodnutím Okresního úřadu v Semilech ze dne 27. 2. 2002, čj. RR/443/01/-330/Nn, výkon rozhodnutí odstraněním stavby.

Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2004, čj. 24 Co 605/2004 - 39, bylo usnesení okresního soudu potvrzeno. V odůvodnění krajský soud zrekapituloval průběh řízení před správními orgány. S odkazem na ustanovení § 52 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, uvedl, že rozhodnutí jsou v právní moci. Jestliže stěžovatelka v určené lhůtě nesplnila uloženou povinnost, tj. neodstranila stavbu, je rozhodnutí po formální stránce vykonatelné (§ 52 odst. 2 správního řádu), rozhodnutí je vykonatelné i po stránce materiální a jsou splněny i všechny ostatní zákonné předpoklady (pasivní legitimace stěžovatelky, dodržení tříleté lhůty pro výkon správního rozhodnutí). Krajský soud se zabýval i dalšími námitkami stěžovatelky, namítaným odkladným účinkem podnětu stěžovatelky k Ministerstvu pro místní rozvoj a nemožností provedení výkonu rozhodnutí kvůli nesouhlasu vlastníků sousedních pozemků.

Ústavní soud přezkoumal formální náležitosti ústavní stížnosti, nutné k jejímu meritornímu projednání. Nejprve se zabýval tou části návrhu, kterou jsou napadána rozhodnutí správních orgánů, tj. rozhodnutí Okresního úřadu v Semilech ze dne 27. 2. 2002, čj. RR/443/01/-330/Nn, a rozhodnutí Městského úřadu v Lomnici nad Popelkou, stavebního úřadu, ze dne 23. 10. 2001, čj. stav. 765/99/285/Tš. Ústavní soud zkoumal, zda stěžovatelka podala návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem ve lhůtě stanovené zákonem [§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZÚS")]. Stížnost podala stěžovatelka k poštovní přepravě dne 31. 3. 2005, napadené rozhodnutí odvolacího správního orgánu bylo vydáno více než 3 roky před podáním ústavní stížnosti, je tedy evidentní, že ústavní stížnost je v této části návrhem podaným po lhůtě.

V dalším se Ústavní soud zabýval pouze tou částí ústavní stížnosti, která směřovala proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2004, čj. 24 Co 605/2004 - 39, a usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 29. 7. 2004, čj. E 878/2004 - 23. V této části Ústavní soud shledal návrh po formální stránce bez vad a jako způsobilý dalšího přezkoumávání. Po jeho přezkoumání pak Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný. Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl. 90 Ústavy ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález sp. zn. III. ÚS 23/93 in Ústavní soud ČR, Sbírka nálezů a usnesení (dále jen "Sb. n. u. ÚS"), sv. 1, nález č. 5, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR).

Námitky stěžovatelky směřují v podstatě jen proti rozhodnutím správních orgánů a tomu odpovídá také její argumentace. Jak Ústavní soud již ale výše uvedl, v části, týkající se správních rozhodnutí, je ústavní stížnost opožděná. Rozhodnutí obecných soudů napadla stěžovatelka pouze v obecné rovině, když uvedla, že jimi bylo zasaženo do jejího vlastnického práva a bylo porušeno právo na spravedlivý proces, jakákoli bližší argumentace však chybí. Z hlediska možného porušení práva na spravedlivý proces je tedy nutné posoudit, zda postup obecných soudů, jejich interpretace a následná aplikace obecného práva byly ústavně konformní. Obecné soudy v řízení postupovaly podle části šesté občanského soudního řádu a v této souvislosti lze odkázat na odůvodnění usnesení krajského soudu, které je obsažné a vyčerpávající. Krajský soud se v něm dostatečně vyrovnal se všemi námitkami stěžovatelky. Obecné soudy nevybočily z mezí ústavně konformního výkladu a svým postupem nezasáhly do ústavně zaručených základních práv stěžovatelky.

V části, ve které ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutí Okresního úřadu v Semilech ze dne 27. 2. 2002, čj. RR/443/01/-330/Nn, a rozhodnutí Městského úřadu v Lomnici nad Popelkou, stavebního úřadu, ze dne 23. 10. 2001, čj. stav. 765/99/285/Tš, Ústavní soud odmítl ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. § 43 odst. 1 písm. b) ZÚS jako návrh podaný po lhůtě.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, v části směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 12. 2004, čj. 24 Co 605/2004 - 39, a usnesení Okresního soudu v Semilech ze dne 29. 7. 2004, čj. E 878/2004 - 23, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) ZÚS jako návrh zjevně neopodstatněný. Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2005

Ivana Janů předsedkyně I. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.