I. ÚS 1910/09
I.ÚS 1910/09 ze dne 29. 10. 2009


Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu


Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. M. F., zastoupeného JUDr. Petrem Hlaváčem, advokátem se sídlem Zlín, Vodní 1972, proti oznámení Ministerstva spravedlnosti ČR ze dne 2. 7. 2009, čj. 197/2009-OJ-IS/5, spojené s návrhem na zrušení § 10 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 312/2007, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 21. 7. 2009 a doplněnou podáním ze dne 20. 8. 2009 stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud:

1. rozhodl, že postupem Ministerstva spravedlnosti ČR a jeho zkušební komise, při hodnocení výsledku ústní části zkoušky insolvenčního správce, jíž se stěžovatel podrobil dne 22. 6. 2009 a jejíž výsledek byl hodnocen stupněm "neuspěl", došlo k porušení jeho základních práv zakotvených v čl. 4 odst. 1 a 2 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod;

2. přikázal Ministerstvu spravedlnosti ČR, aby provedlo revizi výsledku hodnocení zkušební komise ústní části uvedené zkoušky a rozhodlo, že výsledek zkoušky stěžovatele se hodnotí stupněm "uspěl". Současně podal návrh na zrušení § 10 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 312/2007 pro její nezákonnost.
Předtím než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti. Zejména tedy zkoumá, zda jsou dány podmínky jeho projednání, tj. zda je vůbec v kompetenci Ústavního soudu, vyplývající z čl. 87 odst. 1 Ústavy České republiky, takový návrh projednat a zda je podán v souladu se zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Pokud jde o bod 1. stěžovatelova návrhu, nutno připomenout, že podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR Ústavní soud rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí či jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod. Za takovýto akt orgánu veřejné moci nelze považovat rozhodnutí zkušební komise Justiční akademie v Kroměříží, o tom, že stěžovatel u dané zkoušky neuspěl. Stěžovatel totiž nemá subjektivní veřejné právo na udělání zkoušky, kterému by zmíněná zkušební komise musela vyhovět. Závěr, zda stěžovatel u zkoušky uspěl či nikoli je na uvážení této komise. Z toho vyplývá, že ústavně právní přezkum není v této části ústavní stížnosti v kompetenci Ústavního soudu.

Totéž lze vztáhnout i na bod 2. návrhu, neboť není v kompetenci Ústavního soudu, aby jakémukoli subjektu cokoli nařizoval, tedy aby rozhodoval o "plnění", kterého by se mělo stěžovateli dostat. To plyne z maximy, která se stoprocentně vztahuje i na Ústavní soud, tedy, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví (srov. čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky.

S ohledem na závěry výše vyložené je ústavní stížnost stěžovatele návrhem, k jehož projednání není Ústavní soud příslušný, což je důvodem pro její odmítnutí soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Ve věci je tedy naplněn shora uvedený důvod odmítnutí ústavní stížnosti. Tím odpadla základní podmínka projednání návrhu s ústavní stížností spojeného, a stěžovatele tedy není možno považovat za osobu oprávněnou podat návrh na zrušení § 10 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti ČR č. 312/2007. Z tohoto důvodu je odmítnutí ústavní stížnosti jako celku v kompetenci senátu Ústavního soudu, podle § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. října 2009

František Duchoň, v. r. předseda I. senátu Ústavního soudu



Text tohoto rozhodnutí byl čerpán společností Sokordia, s.r.o. z databáze NALUS z internetové adresy http://nalus.usoud.cz a to bezplatně. Jedná se o neautentické znění rozhodnutí Ústavního soudu.